Bradáček srdčitý

Jak číst taxoboxBradáček srdčitý
alternativní popis obrázku chybí
Bradáček srdčitý (Listera cordata)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď vstavačovité (Orchidaceae)
Rod bradáček (Listera)
Binomické jméno
Listera cordata
(L.) R. Br., 1813
Synonyma
  • Neottia cordata
  • hlístník srdčitý
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květenství

Bradáček srdčitý (Listera cordata) je jednou z nejmenších i nejvzácnější orchidejí v české přírodě. Tato vytrvalá, nenápadná, ne více než 20 cm vysoká bylina kvetoucí snadno přehlédnutelnými nazelenalými květy, je jedním ze dvou druhů rodu bradáček rostoucích v České republice. Na rozdíl od příbuzného bradáčku vejčitého, považovaného za jednu z nejrozšířenějších českých orchidejí, patří k nejohroženějším. Podle novějších výzkumů je rod bradáček součásti rodu hlístník (Neottia).[2][3]

Rozšíření

Vyskytuje se v rozsáhlém, nesouvislém cirkumpolárním areálu Evropy, Asie i Severní Ameriky. Po Evropě je rozšířen hlavně v chladnější zóně od Islandu, Britských ostrovů a Skandinávie až po Ural a Kavkaz na východě. V teplejší střední a jižní Evropě se vyskytuje řídce a velmi roztříštěně, převážně v pohořích Pyreneje, Alpy, Sudety, Karpaty a na Balkáně, kde je v Řecku nejjižnější evropské místo výskytu. V Asii roste ostrůvkovitě od Uralu přes Sibiř až po ruský Dálný východ s přesahem do Japonska. V Severní Americe se vyskytuje na Aljašce, v Grónsku, Kanadě i ve Spojených státech.

V České republice má ostrůvkovitý areál soustředěn do oblasti pohraničních hor, hlavně na Šumavu, Krkonoše, Krušné hory, Králický Sněžník a Hrubý Jeseník. Ojediněle se vyskytne i v Doupovských, Jizerských i Orlických horách a v Karpatech.[2][3][4]

Ekologie

Roste na mokrých, slabě kyselých, na živiny chudých půdách rašelinného typu. Stanoviště se nejčastěji nacházejí ve stinných, podmáčených smrčinách a po okrajích rašelinišť a vrchovišť se silně vyvinutým porostem mechů. Vyskytuje se při horní hranici lesa a ve spodních polohách montánního stupně, v nižších výškách roste jen vzácně, obvykle se nalézá od 1000 do 1500 m n. m. Kvete od května do července, opylován je hmyzem.[2][3][5]

Popis

Vytrvalá rostlina se subtilní lodyhou vyrůstající do výše nejvýše 15 až 20 cm. Roste z tenkého, hluboko v zemi uloženého oddenku s málo četnými jemnými kořínky Lodyha je přímá, lysá, světle zelená, jen pod listy a v horní části je zpravidla nafialovělá. V dolní části lodyhy bývají jen dva vstřícné, kolmo odstálé, žilnaté listy srdčitého nebo zaobleně trojúhelníkovitého tvaru velké nejvýše 3 x 2 cm, které jsou lysé, na líci lesklé, rubu nasivělé a na konci tupě špičaté.

Na konci lodyhy vyrůstá nejvýše 6 cm dlouhý, chudokvětý hrozen s 5 až 15 nevýraznými, drobnými, doširoka otevřeným, zvenčí žlutozelenými a zevnitř nafialovělými květy. Okvětních lístků je šest ve dvou kruzích, pět je dlouhých asi 2 mm a jsou rozestálé. Šestý, tzv. pysk je asi 5 mm dlouhý, dolu svěšený, vpředu hluboce rozeklaný do dvou laloků a na bázi má dva výrůstky produkující nektar; s ohledem na velikost květu se nektaru tvoří poměrně hodně. Sloupek s prašníkem obsahuje dvě brylky. Semeník se dvěma bliznami je na zkroucené stopce a při tvorbě semen se po opylení zřetelně nafoukne. Pyl květu dozrává dříve, než jeho blizny.

Plod je asi 5 mm velká, žlábkovitá, šikmo vzhůru směřující tobolka s množstvím velmi drobných semen, která pro své klíčen potřebují mykorhizu.[2][3][6][7][8]

Rozmnožování

Do blízkého okolí se rostliny za příznivých okolností šíří tenkými, v mechu rostoucími odnožemi vytvářející zárodečné pupeny, z nichž vyrůstají nové rostliny. Na vzdálená místa se může rozšířit semeny, která roznáší vítr. Jsou velmi drobná a neobsahují živiny potřebné k růstu embrya, v semenáček se může vyvinout jen při symbióze s podhoubím mykorhizní houby. Pravděpodobnost takového setkání za současně vhodných přírodních podmínek je ovšem velmi malá a vysvětluje velké množství vyprodukovaných semen. Po vyrašení listů je rostlina schopná růst i bez houby.[2][3][6]

Ohrožení

Bradáček srdčitý je zákonem chráněným druhem zařazeným ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.", stejně jako v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012, do kategorie kriticky ohrožené druhy (§1, C1t).

Jeho ústup z české krajiny je zaviněn převážně likvidací vhodných biotopů. Velmi škodlivé jsou kyselé imise i následné vápnění ovlivňující půdní mykofloru, holosečné těžby dřeva, plošné destrukce smrčin při kůrovcové kalamitě i změna druhové skladby původního lesa. Pro jeho přežití je zásadní zachování jeho současných biotopů v neporušené podobě; nyní jsou téměř všechny zahrnuty pod zákonnou ochranu formou chráněných území.[2][3][5]

Galerie

  • Listy
    Listy
  • Květy
    Květy
  • Opylené květy
    Opylené květy

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ a b c d e f KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Bradáček srdčitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 23.06.2009 [cit. 2017-12-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Bradáček srdčitý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 05.07.2009 [cit. 2017-12-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Neottia cordata [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  5. ↑ a b ROLLEROVÁ, Tereza. Rozšíření a ekologie bradáčku srdčitého .... Olomouc, 2015 [cit. 04.12.2017]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Marek Banaš. Dostupné online.
  6. ↑ a b Listera cordata [online]. Salvia – ekologický institut, z. s., Praha 8 [cit. 2017-12-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ Neottia cordata [online]. North American Orchid Conservation Center, Smithsonian Environmental Research Center, Edgewater, MD, USA [cit. 2017-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Finland Nature and Species: Listera cordata [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2017-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj