Borovice Heldreichova

Jak číst taxoboxBorovice Heldreichova
alternativní popis obrázku chybí
Borovice Heldreichova (Pinus heldreichii)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Rod borovice (Pinus)
Podrod Pinus
Sekce Pinus
Podsekce Pinus
Binomické jméno
Pinus heldreichii
Christ, 1863
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice Heldreichova (Pinus heldreichii), též známá jako borovice bělokorá, je evropská dvojjehličná borovice, rostoucí v horských polohách především na vápencích na Balkáně, kde se střídá s borovicí rumelskou, která zde roste na žule. Exemplář borovice Heldreichovy z přírodního parku poblíž Neapole je pravděpodobně nejstarším evropským stromem. Jeho stáří určili dendrologové počítáním letokruhů i radiokarbonovou metodou na 1 230 let.[2]

Synonyma

• Pinus leucodermis Antoine (1864)

Pod tímto názvem je uváděna velmi často a některými (i současnými) dendrology jsou dokonce uváděny v systematice oba názvy pro dva odlišné druhy borovic.

Vzhled

Strom podobný borovici černé, až 35 m vysoký, zavětvený až k zemi.

Koruna kuželovitá, borka tenká, popelavá, dole hranatě šupinovitá.

Větve a letorosty jsou šedohnědé, letorosty jsou na rozdíl od podobné borovice černé ojíněné.

Pupeny podlouhle vejčité, šedobělavé s bílými špičkami, bez pryskyřice.

Jehlice po 2, dlouhé 4–9 cm, nahloučeny štětkovitě na konci větviček, tuhé, leskle zelené.

Šišky jednotlivé, vejčité, 7–8 × 2,5 cm, nezralé tmavě fialové, zralé hnědé. Spodní šupiny mají štítek jehlancovitě zdvižený, s pupkem špičatým, ke spodině šišky zahnutým.

Semena okřídlená, elipsovitá, 6–7 mm velká.

Výskyt

Na balkánském poloostrově, v Bulharsku, Itálii, a Turecku, ale těžiště jejího výskytu je především v Albánii. Roste v nadmořských výškách 1200–2200 m na vápencových a dolomitových pohořích.

Ekologie

Je výrazně vázána na vápencové podloží a nesnáší kyselé půdy.

Využití

V České republice je vyhledávanou okrasnou dřevinou, přestože se v některých lokalitách (na kyselých půdách) obtížně pěstuje.

Zajímavost – borovice šmidtka

Zajímavý exemplář tohoto druhu nalezl v roce 1926 tehdejší tajemník Čs. dendrologické společnosti, Eugen Šmidt v Bosenských horách u Sarajeva v nadmořské výšce 1900 m. Byl kompaktní, kuželově keřovitý, asi 3m vysoký a zřejmě minimálně 100 let starý. V Průhonicích byl naroubován na borovici lesní a dodnes roste v průhonickém alpinu. Ani původní strom v Bosně, ani jeho roubovance nikdy neměly šišky. Protože rostla poblíž borovice kleč, Šmidt se domníval, že jde o křížence P. heldreichii x P. mugo.

Dnes je tento kultivar, česky známý jako „borovice šmidtka“, označován různými latinskými názvy, ale jeho správný název je P. heldreichii ´Smidtii´. Velice často se roubuje pro okrasné výsadby a alpina. V arboretu Sofronka byl mnohokrát roubován a je zajímavé, že z jednoho roubovance vyrostla normální stromovitá forma P. heldreichii. To by znamenalo, že původní stromek v Bosně byl s největší pravděpodobností čarověník borovice Heldreichovy, který převládl a potlačil původní stromovitou formu. To samé se v arboretu Sofronka objevilo u 5 let starého semenáče sibiřské limby: čarověník převládl a potlačil normálně rostoucí části a dnes je pravokořenným čarověníkem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ Adam konečný, Nejstarší strom Evropy byl objeven náhodou. Jeho stáří všechny udivilo, Dřevostavitel.cz

Literatura

  • Simone Morris (2018) Loricati in the fog | ASIN B07H5CQ4WG
  • BUSINSKÝ, R. (1989): Beitrag zur Taxonomie und Nomenklatur von Pinus heldreichii Christ und P. leucodermis Antoine sowie des Kultivars ’Smidtii’. Mitteil. der Deutsche Dendrol. Ges. 79: 91–106.
  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Externí odkazy

Zdroj