Bolesław Leśmian

Bolesław Leśmian
Bolesław Leśmian
Rodné jméno	Bolesław Lesman
Narození	22. ledna 1877 ; Varšava
Úmrtí	5. listopadu 1937 (ve věku 60 let) ; Varšava
Místo pohřbení	Powazkowský hřbitov
Povolání	básník, prozaik, překladatel
Národnost	polská
Alma mater	Kyjevská univerzita
Témata	literatura
Literární hnutí	Mladé Polsko
Ocenění	Řád znovuzrozeného Polska (posmrtně)
Manžel(ka)	Zofia Chylińska (1885-1964)
Partner(ka)	Teodora Lebenthal; Celina Sunderland
Děti	Maria Ludwika a Wanda Irena, dcery
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bolesław Leśmian (22. ledna 1877, Varšava – 5. listopadu 1937, tamtéž) byl polský básník, prozaik a překladatel, v počátcích své tvorby představitel uměleckého hnutí Mladé Polsko.^[1]

Život

Pocházel z polonizované židovské rodiny. Od roku 1885 žil v Kyjevě, kde roku 1896 vystudoval klasické gymnázium a pak práva na Kyjevské univerzitě. Po skončení studia roku 1901 se přestěhoval zpět do Varšavy a odtud se roku 1903 vydal na cesty do různých evropských měst. V Paříži se seznámil s moderními uměleckými směry, stýkal se s Konstantinem Balmontem a dalšími ruskými symbolisty a své první básně psal v ruštině. Roku 1905 se v Paříži oženil s malířkou Zofií Chylińskou, se kterou měl dvě dcery.^[2]

Po návratu do Polska spolupracoval časopisem Chimera Zenona Przesmyckého a s deníkem Nowa Gazeta. Roku 1911 se stal ve Varšavě spoluzakladatelem experimentálního divadla Teatr Artystyczny. V té době se hlásil k programu uměleckého hnutí Mladé Polsko. Ale již v básnické sbírce z roku 1912 Sad rozstajny (Sad na rozcestí) se začínal od programu hnutí odklánět, což se plně projevilo v jeho další básnické sbírce Łąka (1920, Louka).^[2]

Do roku 1918 pracoval jako železniční právní poradce a pak jako notář v Hrubieszówě (do roku 1922) a v Zamości (do roku 1935). Jeho poezie byla zpočátku přijímána chladně, ale od počátku třicátých vzrůstal postupně zájem o jeho práce, takže byl roku 1933 zvolen za člena Polské literární akademie. Ke konci života se pro svůj židovský původ stal objektem nevybíravých antisemitistických útoků. Zemřel na infarkt a pochován je na Powazkowském hřbitově.^[2]

Dílo

Leśmian je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších polských básníků.^[3] Vycházel z filosofie Henriho Bergsona a ze symbolismu, který ale překonal tím, že pro své symboly hledal zvěcnění. Poezii chápal jako svébytný autonomní svět a jako nástroj pro vyslovování nadčasových pravd. Ztotožňoval se s přírodou, která je podle jeho názoru ve stavu neustálé změny a zanikání. Jeho básnická tvorba se vyznačuje smyslovou konkrétností, dějovostí, inspirací ve folklóru, jazykovými experimenty (novotvary, asociace, hyperboly) i humorným, ironickým, groteskním a absurdním podtextem. ^[4]

Kromě poezie je autorem fantastického románu Przygody Sindbada żeglarza (1913, Dobrodružství mořeplavce Sindibáda), pohádek, esejů, kritických črt a scénických pokusů. Také roku 1913 vydal překlady fantastických povídek Edgara Allana Poea pod názvem Opowieści nadzwyczajne.^[2]

Výběrová bibliografie

Sad rozstajny (1912, Sad na rozcestí), básnická sbírka.
Klechdy sezamowe (1912, Sezamové pohádky), parafráze orientálních pohádek.
Przygody Sindbada Żeglarza (1913, Dobrodružství mořeplavce Sindibáda), fantastický román, odkazující se na postavu Sindibáda ze sbírky arabských pohádek Tisíc a jedna noc.
Łąka (1920, Louka), básnická sbírka.
Napój cienisty (1936, Stinný nápoj), básnická sbírka.
Dziejba leśna (1938, Lesní dění), posmrtně vydaná básnická sbírka.
Klechdy polskie (1956, Polské pohádky), vznikaly společně se Sezamovými pohádkami, vydány byly až posmrtně.
Szkice literackie (1959), výbor z autorových esejů, črt a literárních kritik.
Wiersze rosyjskie (1961, Ruské verše), vydání autorových ruských básní v překladu Mariana Pankowského.

Sad rozstajny (1912)
Łąka (1920)
Napój cienisty (1936)
Lesní dění (1938)

Česká vydání

Zelená hodina, Praha: Mladá fronta 1972, přeložil Jan Pilař.
Druhá smrt, Olomouc: Votobia 1995, vybrala a přeložila Iveta Mikešová.
Rostla višeň na královském sadě, Jinočany: H&H 2005, vybrala a přeložila Vlasta Dvořáčková.