Bohumil Klein

Bohumil Klein
Bohumil Klein (1898-1939), voják z povolání a účastník českého odboje za okupace na počátku 2. světové války
Bohumil Klein (1898-1939), voják z povolání a účastník českého odboje za okupace na počátku 2. světové války
Narození 25. července 1898
Svatý Jan nad Malší
Úmrtí 14. října 1939 (ve věku 41 let)
Praha
Povolání voják z povolání
Národnost česká
Stát Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Témata odboj během druhé světové války
Partnerka Božena Kleinová
Děti Radomír Klein
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Klein (25. července 1898 Svatý Jan nad Malší – 14. října 1939 Praha, Věznice Pankrác[1]) byl voják z povolání a účastník českého odboje za okupace na počátku 2. světové války.[2][3]

Životopis

Narodil se Václavu a Kateřině Kleinovým ve Svatém Janu nad Malší, kde byl 22. října 1939 i pohřben. Se svou ženou Boženou Kleinovou měl syna Radomíra Kleina Jánského.

Mládí

Vystudoval čtyřtřídní obecnou školu ve Svatém Janu nad Malší. V roce 1910 začal studovat na českém vyšším gymnáziu v Českých Budějovicích, ale v únoru 1917 musel studia předčasně ukončit a nastoupit vojenskou službu. Maturitu složil 18. 8. 1918 během dovolené z italské fronty.

Ve službě

Za první světové války byl odveden 25. 1. 1917 jako dobrovolník do rakousko-uherské armády, kde sloužil v 91. pěším pluku. Po výcviku odešel na italskou frontu. Do zajetí padl 29. 10. 1918 (necelý týden před uzavřením příměří) a v zajateckém táboře ve Veroně byl až do 14. 1. 1919, kde se přihlásil k činné službě v čs. armádě a v hodnosti podporučíka byl zařazen k 28. československému domobraneckému praporu v Itálii, s nímž se vrátil na jaře téhož roku do Československa. Poté se účastnil bojů proti maďarským bolševikům na Slovensku. Dne 1. 11. 1920 aktivován v hodnosti poručíka pěchoty jako důstojník z povolání.

Dnem 1. 10. 1937 byl ustanoven vojenským atašé ČSR v Budapešti a funkci vykonával až do jara 1939. Po vzniku protektorátu byl odvolán do Prahy.[4] Ihned po svém návratu do úřadu 2. 5. 1939 byl v budově MNO gestapem zatčen a ještě týž den propuštěn. V červenci 1939 absolvoval v Praze kurs pro tiskové referenty a poté působil jako šéfredaktor v brněnské pobočce ČTK. Toto zaměstnání sloužilo jako krytí jeho rozsáhlé zpravodajské činnosti v rámci sítě tzv. tiskových důvěrníků ministerského rady Zdeňka Schmoranze, v níž zastával funkci Schmoranzova zástupce pro Moravu. Spolu s dalšími tiskovými důvěrníky byl zatčen brněnským gestapem na schůzce ve Zlíně 25. 8. 1939. Odtud byli všichni převezeni do Brna a vězněni na hradě Špilberk. Major Klein byl po několikatýdenním věznění převezen 12. 10. 1939 do Prahy. Zde ho 13. října čekal těžký výslech v sídle pražského gestapa v Petschkově paláci a následující den ráno byl nalezen mrtev.

Dle oficiálního sdělení gestapa, a jak uvedeno i na úmrtním listu, se ve své cele oběsil. Jeho ostatky byly vydány rodině a 22. 10. 1939 byly pohřbeny do rodinného hrobu v jeho rodišti.[5] Dne 23. 10. 1939 za něj byla v kostele sv. Jana Nepomuckého sloužena zádušní mše.

Ocenění

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Nusle, sign. NUS Z5, s. 29
  2. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2025-03-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ STEHLÍK, Eduard. Naši hrdinové očima Eduarda Stehlíka: Bohumil Klein [online]. 2021-10-15 [cit. 2025-03-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ ČESKÉ VELVYSLANECTVÍ VYPRÁVÍ SVŮJ PŘÍBĚH. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2025-03-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ Pamětní deska Bohumil Klein | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-03-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 134. 

Externí odkazy

Zdroj