Bezosetka štětinovitá

Jak číst taxoboxBezosetka štětinovitá
alternativní popis obrázku chybí
Bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád lipnicotvaré (Poales)
Čeleď šáchorovité (Cyperaceae)
Rod bezosetka (Isolepis)
Binomické jméno
Isolepis setacea
(L.) R.Br., 1810
Synonyma
  • Schoenoplectus setaceus
  • Scirpus setaceus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres bezosetky štětinovité

Bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea) je planě rostoucí, vlhkomilná, drobná bylinka. Je jediným druhem rodu bezosetka rostoucí v české přírodě.

Rozšíření

Druh je disjunktně rozšířen v Evropě, Asii, Africe, Severní Americe i Austrálii. V Evropě je výskyt omezen ze severu linii Britských ostrovů, jihem Skandinávie a Pobaltím, z jihu pak severem Španělska, Alpami, severem Apeninského poloostrova a Balkánským poloostrovem. Směrem na východ zasahuje v malých arelách až do Střední Asie, Číny a do západní Sibiře.

České republice se vyskytuje nerovnoměrně a nepravidelně, nejvíce lokalit se nachází v západní části republiky a v rybnikářských oblastech.

Ekologie

Typická rostlina často zaplavovaných míst nebo obnažených den rybníků. Vyrůstá na vlhkých lesních cestách, holých březích vodních toků nebo nádrží i na místech v rozlivových oblastech potoků a řek. Vyhovují ji těžké, ulehlé a nevápněné půdy. Často se na stanovištích vyskytuje jako pionýrská rostlina která mezi vzrostlejšími a agresivnějšími druhy neobstojí.

Popis

Jednoletá rostlina rostoucí v hustém trsu a vyrůstající obvykle do výšky 5 až 15 cm. Z kratičkého oddenku roste trs přímých, niťovitých a na průřezu oblých lodyh. U báze jsou načervenalé listové pochvy bez čepelí, výše postavené mají čepele krátké a štětinovité. Fotosyntézu zajišťují jen zelené lodyhy.

Tenké lodyhy jsou nahoře zakončené jedním až čtyřmi vejčitými, nahnědlými klásky které tvoří stažený vrcholový kružel. Pod květenstvím je dlouhý listen rostoucí vzhůru a přerůstající kružel působící dojmem bočního. Přisedlé, vejčité klásky bývají dlouhé asi 3 mm a obsahují 10 až 40 květů. Plevy jsou vejčité, tupé, krátce špičaté, červenohnědé a mají zelený kýl. Oboupohlavné květy jsou bezobalné a mají tři tyčinky a čnělku s trojklanou bliznou. Kvetou od červnu do září.

Plodem je světle hnědá, trojboká nažka, menší než 1 mm, která je podélně vynikle žebrovatá. Rostlina se rozmnožuje výhradně pomoci těchto nažek, ty si podržují schopnost vyklíčit i za několik let, až nastanou příhodné klimatické podmínky. Ploidie je 2n = 28. Druh je jen těžko zaměnitelný, hlavními poznávacími znameními jsou drobné rozměry, trávovitý vzhled a zdánlivé postranní klásky.

Ohrožení

Bezosetka štětinovitá se vyskytuje na svých stanovištích velmi nepravidelně. V závislosti na vhodných klimatických podmínkách může některým rokem vyrůst ve větším množství, naopak v suchých létech se nemusí objevit ani jediná rostlinka. Tyto celkem nenápadné populace mohou být lehce zničené vysušením dané mokřiny, stavební činnosti nebo užitím většího množství chemickým přípravků na okolních polích.

V „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ je bezosetka štětinovitá zařazena mezi ohrožené druhy (C3) květeny ČR.[2][3][4][5]

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. CIBULKA, Radim. Salvia: Bezosetka štětinovitá [online]. Salvia o. s. – sdružení pro ochranu přírody, Praha 5, rev. 23.11.2013 [cit. 2015-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. 
  3. DÍTĚ, Daniel. BOTANY.cz: Bezosetka štětinovitá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.12.2008 [cit. 2015-05-07]. Dostupné online. 
  4. Flora of North America: Isolepis setacea [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Wilde planten: Isolepis setacea [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2015-05-07]. Dostupné online. (nizozemsky) 

Externí odkazy

Zdroj