Bedřich Hacar

Bedřich Hacar
Bedřich Hacar (časopis Květy, 1954)
Bedřich Hacar (časopis Květy, 1954)
Narození 24. května 1893
Čechy pod Kosířem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. října 1963 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Povolání architekt
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Hacar (24. května 1893 Čechy pod Kosířem[1] – 9. října 1963 Praha) byl český architekt a technik.

Biografie

Hacar vystudoval na ČVUT stavební inženýrství a zeměměřické inženýrství. Promoval v roce 1921 a habilitoval v roce 1939. Po studiích pracoval jako konstruktér v Ústavu staveb ze železobetonu a železných staveb pozemních. Věnoval se zde především vlastnostem železobetonu a také pedagogické činnosti. Později se zabýval využitím tvaru hyperboly ve stavebnictví a uplatnění skořepinových střech. Od roku 1945 byl řádným profesorem Vysoké školy inženýrské při ČVUT. Byl ředitelem Stavebního, dnes Kloknerova ústavu.

Dílo

Mezi projekty, na kterých se podílel, patřily například vodní nádrže ve Vranově nad Topľou, Vraném nad Vltavou, Štěchovicích, apod. Podílel se na stavbě podolské vodárny. Navrhl budovu nového nádraží v Sarajevu a projektoval stavby realizované také na území Rumunska. Prováděl zatěžovací zkoušky některých velkých dopravních staveb, jako byl např. Podolský most. Staticky zajišťoval rekonstrukci kostela kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem a také rekonstrukci Emauzského kláštera, který byl po americkém náletu poničen. Spolu s Jaroslavem Fragnerem se podílel také na plánech obnovy Betlémské kaple.

Odkazy

Reference

  1. ↑ matriční záznam o narození a křtu farnost Čechy pod Kosířem

Externí odkazy

Zdroj