Antonín Drašar

Antonín Drašar
herec Antonín Drašar
herec Antonín Drašar
Narození 8. března 1880
Studénka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. prosince 1939 (ve věku 59 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Drašar (8. března 1880, Studénka u Nové Paky16. prosince 1939, Praha) byl český herec, režisér, divadelní ředitel a podnikatel.

Život

Zprvu byl obchodním cestujícím, projevoval však zájem o divadlo. Prošel několika divadelními společnostmi a rovněž Divadlem sdružených měst východočeských, kde byl ředitelem v sezóně 1920/1921.[1]

V letech 19211931 byl ředitelem Českého divadla v Olomouci. Jeho zásluhou bylo olomoucké divadlo hodnoceno jako nejlépe prosperující nově založená scéna a patřilo k nejstabilizovanějším mimopražským souborům 20. let.[2] Za svého působení angažoval mnoho talentovaných mladých herců, např. Otomara Korbeláře, Františka Vnoučka, Františka Salzera, Jaroslava Průchu, Evu Adamcovou, Jarmilu Kurandovou, Zdeňka Podlipného a další.[2] Na sezónu 1930/1931 angažoval do Olomouce jako režiséra E. F. Buriana, který se zde uplatnil i jako jazzový zpěvák.[3] Za Drašarova působení v Olomouci vedl operu mladý nadějný dirigent Karel Nedbal, pracoval zde rovněž výtvarník Antonín Heythum. Drašar pořádal zájezdová představení divadla do dalších měst (Vídeň 1924 – opera, Praha 1926 – činohra, Krakov 1927 – opera).

Na jaře 1931 se stal ředitelem Slovenského národního divadla v Bratislavě, kam nastoupil po sebevraždě stávajícího ředitele Oskara Nedbala[4] a kde působil až do roku 1938. Současně vedl i Východoslovenské divadlo v Košicích. Do Bratislavy získal jako režiséry i Viktora Šulce a Jana Škodu (na konci sezóny 1932 Škoda však odešel). V roce 1938 byla z bratislavského divadla část souboru vypovězena a Drašar se spolu se šéfem činohry Šulcem uchýlil do Jičínského společnosti, kde pracovali i další perzekvovaní divadelní umělci.[5]

Hrobka rodiny Drašarovy na hřbitově v Nové Pace

Je pochován na hřbitově v Nové Pace.

Citát

V létě jsem hrál pohostinsky v Luhačovicích se společností bývalého kolegy Karla Jičínského, do které patřili i herci vypovězení na podzim ze Slovenska… Byl tu také bývalý ředitel bratislavského divadla Antonín Drašar, zvaný „Velký Ziegfeld“, i v civilu tak trochu operetní gróf, i jeho přední subreta, temperamentní Ljuba Hermanová.
— Eduard Kohout[6]

Odkazy

Reference

  1. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 181
  2. a b Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178
  3. Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 98
  4. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 238
  5. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 521
  6. Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 166

Literatura

Externí odkazy

Zdroj