Antonín Belcredi

Antonín Belcredi
Vojenská služba
Služba Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost generálmajor
Bitvy/války sedmiletá válka, bitva u Torgavy
Narození 1744
Pavia
Úmrtí 14. ledna 1812 (ve věku 67–68 let)
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení Jimramov
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě 1769 český hraběcí stav
Choť (1769) Marie Theodora z Freyenfelsu (1752–1832)
Děti Eduard (1786–1838)
Příbuzní Egbert Belcredi, Richard Belcredi a Almeria Belcrediová (vnoučata)
Profese klerik
Commons Anton Belcredi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hrabě Antonín Belcredi (1744 – 14. ledna 1812 Brno[2][3]) byl šlechtic z italského rodu Belcrediů, pocházejícího z Lombardie.

Život

Antonín Belcredi se narodil v roce 1744 v italské Pávii. Jeho otcem byl Pius Giussepe Belcredi a matkou Ernestina Lestwicz.

Stal se důstojníkem armády a zúčastnil se mnoha válek. Proslavil se v sedmileté válce, během níž dosáhl hodnosti generála. V bitvě u Torgavy byl raněn a jeho přítel Jan Hubert z Freyenfelsu jej pozval na léčení do Líšně. Zde se seznámil s Marií Theodorou z Freyenfelsu (1752–1832), s níž v roce 1769 oženil.

Roku 1774[zdroj?] mu Marie Terezie udělila inkolát pro české země a mezi lety 1774 a 1778 přesídlil do Jimramova, který Marie Theodora zdědila po své bezdětné tetě Marii Antonii z Waldorfu. Armádu opustili v hodnosti generálmajora. Poté krátce působil ve Vídni, následně žil především v Brně. Zasloužil se o opravu jimramovského zámku a v Brně na dnešním náměstí Svobody nechal vystavět palác. Zde roku 1773 zřídil čítárnu a v roce 1778 osvícenecký salon, jenž se stal střediskem společenského života. V roce 1788 se stal velmistrem brněnské zednářské lóže. Jelikož byl pro své postoje a kritiku dvora pod dohledem policie, rozhodl se tento post opustit. V roce 1794 navštívil ve vězení v Olomouci francouzského generála La Fayetta. Po návštěvě napsal císaři dopis, ve kterém odsoudil generálovo věznění. V roce 1796 měl podporovat povstání rekrutů, za což mu bylo uděleno domácí vězení.

V Jimramově se často setkával a vedl diskuze s místními duchovními, kterými v té době byli Michal Blažek a Matěj Josef Sychra. Podílel se také na rozvoji obcí, které měl v držení. Dne 1. června 1802 vydal pro Jimramov první požární řád, který nesl název Pořádek, který na pád vzniknoucího ohně v městys Jimramově pozorován a zachován býti má. V letech 1800–1801 nechal na vlastní náklady postavit tzv. Horní školu. Údajně se měl také podílet na zřízení zednářského lože a kasína. Dále je uváděn jako zakladatel střeleckého spolku a střelnice.

Se svojí manželkou měl 14 dětí, ale přežil ho jen Eduard Belcredi. Nejstarší syn Hubert Belcredi padl v roce 1805 v bitvě u Ulmu, druhorozený Ernest Belcredi se zabil při vjíždění na koni do brány zámku.

Náhrobek Antona Belcredi v Jimramově

Antonín Belcredi zemřel v Brně a 17. ledna 1812 byl pohřben na hřbitově v Jimramově.

Odkazy

Reference

  1. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 55. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  2. ↑ Matrika 16911, sn. 213 [online]. MZA [cit. 2022-10-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Matrika 15695, sn. 139 [online]. MZA [cit. 2022-10-27]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj