Antal Szécsen
| Antal hrabě Szécsen de Temerin | |
|---|---|
 Portrét z roku 1860
| |
| Nejvyšší maršálek císařského dvora | |
|
Ve funkci: 1884 – 1896 | |
| Předchůdce | Jan Larisch-Mönnich |
| Nástupce | Adalbert Cziráky |
| Rakouský ministr bez portfeje | |
|
Ve funkci: 1860 – 1861 | |
| Předchůdce | nově zřízený úřad |
| Nástupce | Mořic Esterházy |
| Narození |
17. října 1819 Budín |
| Úmrtí |
23. srpna 1896 (ve věku 76 let) Bad Aussee |
| Místo pohřbení | Ondřejský hřbitov |
| Rodiče | Nikolaus Szécsen |
| Děti | Nikolaus Szécsen |
| Profese | politik |
| Commons | Antal Szécsen |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antal (Anton) hrabě Szécsen (Antal Ferenc Károly gróf Szécsen de Temerin / Anton Franz Karl Graf Szécsen von Temerin) (17. října 1819, Budín, Uhersko – 23. srpna 1896, Bad Aussee, Rakousko-Uhersko) byl uherský šlechtic, politik a dvořan. Ve druhé polovině 19. století patřil k významným politickým osobnostem Uherského království, krátce byl též členem rakouské vlády, nakonec zastával u dvora funkci nejvyššího maršálka (1884–1896). Uplatnil se také jako spisovatel a byl členem Uherské akademie věd, v roce 1887 získal Řád zlatého rouna.
Životopis
Pocházel z uherského šlechtického rodu chorvatského původu, byl mladším synem prezidenta uherské dvorské komory hraběte Miklóse Szécsena (1782–1871) a Františky, rozené hraběnky Forgáchové (1785–1867). Antal studoval v Bratislavě a ve Vídni, poté podnikl kavalírskou cestu po Evropě (Francie, Itálie, Anglie). V letech 1843–1848 byl poslancem uherského zemského sněmu, v revolučním roce 1848 krátce zastával funkci administrátora ve Slavonii. Poté byl stoupencem konzervativců a usiloval o smíření mezi Vídni a Uhrami, mimo jiné proto, že měl blízko k císařskému dvoru (jeho otec byl v té době nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Žofie). Podílel se na přípravě Říjnového diplomu a v letech 1860–1861 byl členem rakouské vlády jako ministr bez portfeje[1], v roce 1867 odmítl nabídku uherského ministerského předsedy Andrássyho na vysoký post v ministerstvu zahraničí.[2] V letech 1870–1871 byl rakousko-uherským delegátem na mezinárodní konferenci v Londýně. Nakonec v letech 1884–1896 zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora.
Byl též členem uherské Sněmovny magnátů, c.k. tajným radou a komořím. Uplatnil se také jako spisovatel, byl členem Uherské akademie věd (1866) a prezidentem Uherské historické společnosti (1889-1894). Za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Štěpána a Leopoldova řádu, v roce 1887 obdržel Řád zlatého rouna.
Jeho manželkou byla hraběnka Ernestina Lambergová (1829–1874), dcera generála Františka Filipa Lamberga (1791–1848), zavražděného v Budapešti během revoluce. Měli spolu pět dětí, jediný syn Nikolaus (1857-1926) byl diplomatem, velvyslancem ve Vatikánu a Francii. Přes svou manželku měl Antal příbuzenské vazby na rodiny Mensdorff-Pouilly a Schwarzenbergů, byl také švagrem hraběte Františka z Meranu, morganatického syna arcivévody Jana.[3]
Jeho starší bratr Károly Ferenc (1818–1848) padl jako důstojník během revoluce v Itálii.
Odkazy
Reference
- ↑ Československé dějny v datech; Praha, 1987; s.
- ↑ KRÁLOVÁ, Hana:Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; s. 56 ISBN 978-80-86781-18-1
- ↑ Rodokmen Lambergů dostupné online Archivováno 29. 9. 2022 na Wayback Machine.
Literatura
- Ottův slovník naučný, díl 24.; Praha, 1906; s. 515 dostupné online
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antal Szécsen na Wikimedia Commons
