Nikolaus Szécsen
| Nikolaus hrabě Szécsen de Temerin | |
|---|---|
 Nikolaus Szécsen jako velvyslanec ve Vatikánu s rodinou (1902)
| |
| Nejvyšší maršálek Uherského království | |
|
Ve funkci: 1916 – 1918 | |
| Panovník | Karel I. |
| Předchůdce | Mikuláš Antonín Pálffy |
| Nástupce | zánik Rakousko-Uherské monarchie |
| Člen uherské Sněmovny magnátů | |
|
Ve funkci: 1916 – ? | |
| Panovník | Karel I. |
| Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii | |
|
Ve funkci: 1911 – 1914 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Rudolf Khevenhüller-Metsch |
| Nástupce | přerušení diplomatických styků |
| Rakousko-uherský velvyslanec ve Vatikánu | |
|
Ve funkci: 1901 – 1911 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Friedrich Revertera |
| Nástupce | Johann Schönburg-Hartenstein |
| První sekční šéf rakousko-uherského ministerstva zahraničí | |
|
Ve funkci: 1900 – 1901 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Rudolf Welsersheimb |
| Nástupce | Jindřich Lützow |
| Narození |
26. listopadu 1857 Temerin  Rakouské císařství
|
| Úmrtí |
18. května 1926 (ve věku 68 let) Gyöngyösszentkereszt  Maďarsko
|
| Titul |
 hrabě
|
| Rodiče | Antal Szécsen (1819–1896) a Ernestina Lambergová |
| Profese | diplomat a politik |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaus (Miklós) hrabě Szécsen (Nikolaus Anton Franz Graf Szécsen von Temerin / Miklós Antal Ferenc gróf Szécsen de Temerin; 26. listopadu 1857 Temerin, dnes Srbsko – 18. května 1926 Gyöngyösszentkereszt, Maďarsko) byl rakousko-uherský diplomat. Od roku 1880 působil v diplomatických službách, později byl rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu (1901–1911) a Francii (1911–1914). Své veřejné působení zakončil před zánikem monarchie jako nejvyšší maršálek Uherského království (1916–1918). Byl rytířem Řádu zlatého rouna.
Životopis
Pocházel z uherské šlechtické rodiny chorvatského původu (hraběcí titul 1798), byl jediným synem uherského politika a nejvyššího dvorského maršálka hraběte Antala Szécsena (1819–1896), po matce Ernestině byl potomkem rodu Lambergů. Studoval práva a v roce 1880 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. Na nižších diplomatických postech působil v Bělehradě, Istanbulu, Římě, Paříži, Bukurešti a Drážďanech. Od roku 1895 pracoval ve Vídni na ministerstvu zahraničí,[pozn. 1] kde byl v letech 1900–1901 prvním sekčním šéfem. V letech 1901–1911 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu a nakonec velvyslancem ve Francii (1911–1914), kde jeho mise skončila v srpnu 1914 přerušním diplomatických styků na začátku první světové války. Po návratu do Vídně ještě působil na ministerstvu zahraničí, ale v roce 1916 požádal o uvolnění do penze. V roce 1916 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů a v letech 1916–1918 zastával funkci nejvyššího maršálka Uherského království. Byl též c. k. tajným radou a komořím. Během své kariéry získal Řád železné koruny I. třídy (1900), velkokříž Leopoldova řádu (1906) a nakonec se stal rytířem Řádu zlatého rouna (1908).
Rodina
V roce 1896 se oženil s hraběnkou Johannou Mikesovou de Zabola (1. 4. 1866 Kluž – 28. 12. 1930 Vídeň), s níž měl dvě dcery a syna:
- 1. Ernestína Johanna (5. 9. 1897 Szentlászló Baranya – 1. 11. 1984 Baden)
- 2. Miklós Antal (26. 11. 1899 Vídeň – 18. 3. 1945 Mór), manž. 1940 Alice Marie Esterházyová z Galanty (11. 2. 1910 Prešpurk – 18. 3. 1945 Mór), spolu s manželkou zavražděn ruskými vojáky[1]
- 3. Johanna (16. 3. 1902 Řím – 1. 1. 1987 Baden)
Odkazy
Poznámky
- ↑ Na ministerstvu zahraničí byl od listopadu 1895 druhým sekčním šéfem. Tuto funkci před ním zastával hrabě Adalbert Cziráky, který po Nikolausově zemřelém otci Antalovi převzal v roce 1896 úřad nejvyššího maršálka císařského dvora.
Reference
- ↑ Esterhazy. www.angelfire.com [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online.
Literatura
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
