Jindřich Lützow

Jindřich hrabě Lützow
Rakousko-uherský velvyslanec v Itálii
Ve funkci:
1904 – 1910
Předchůdce Marius Pasetti-Friedenburg
Nástupce Kajetan Mérey
První sekční šéf na ministerstvu zahraničí
Ve funkci:
1901 – 1904
Předchůdce Nikolaus hrabě Széscen
Nástupce Kajetan Mérey
Rakousko-uherský vyslanec v Sasku
Ve funkci:
1895 – 1899
Předchůdce Bohuslav hrabě Chotek
Nástupce Siegfried hrabě Clary-Aldringen
Narození 11. září 1852
Baden
Úmrtí 8. listopadu 1935 (ve věku 83 let)
Vídeň
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť Eleonore Isabelle Johanna van Tuyll van Serooskerken (od 1879)
Rodiče František Josef z Lützowa a Henriette Seymourová
Děti Elsa Šarlota z Lützowa
Příbuzní František Lützow a Rosa Markéta z Lützowa (sourozenci)
Maxmilián Alexandr z Thurn-Valsássiny[1], Filip Jindřich z Thurnu-Valsássiny[1], Eleonora Evženie z Thurnu-Valsássiny[1] a Ambrož Alexandr z Thurnu-Valsássiny[1] (vnoučata)
Profese diplomat a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Josef Rudolf Gottfried hrabě Lützow (německy Heinrich Josef Rudolf Gottfried Graf Lützow zu Dreylützow und Seedorf) (11. září 1852, Baden – 8. listopadu 1935, Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat ze šlechtické rodiny usazené v Čechách. Krátce sloužil v armádě, od roku 1874 byl diplomatem a zastával nižší funkce v různých evropských zemích. Byl rakousko-uherským vyslancem v Sasku (1895–1899), prvním sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí (1901–1904) a nakonec velvyslancem v Itálii (1904–1910).[2][3]

Životopis

Erb rodu Lützowů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Lützowů, narodil se jako druhorozený syn rakouského diplomata Františka Lützowa (1814–1897),[4] matka Lady Henriette Seymour (1822–1909) pocházela z anglického šlechtického rodu Seymourů v linii markýzů z Hertfordu.[5] Studoval gymnázium ve Vídni a rozhodl se pro službu v c. k. armádě. V roce 1871 nastoupil k 1. hulánskému pluku v Krakově, kde dosáhl hodnosti poručíka.[6] V roce 1874 začal pracovat jako provizorní atašé ve Stuttgartu a později v Drážďanech. V roce 1877 byl v armádě převeden do stavu záloh, ke skutečnému vstupu do diplomatických služeb mu ale chybělo příslušné univerzitní vzdělání. S přímluvou vlivných příbuzných a po složení diplomatických zkoušek se nakonec v prosinci 1877 stal plnohodnotným zaměstnancem ministerstva zahraničí. Jako atašé působil v Bruselu (1877–1879) a Haagu (1879–1881). V roce 1881 se vrátil do Bruselu, kde se zúčastnil zásnub korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou. Poté byl legačním radou v Římě (1881–1886) a Londýně (1886–1891), následně pak velvyslaneckým radou v Paříži (1891–1895).[7]

V letech 1895–1899 byl rakousko-uherským vyslancem v Drážďanech.[8][9] Diplomatické zastoupení v Sasku nemělo v té době příliš důležitý význam z mezinárodně politického hlediska, ale za vlády Františka Josefa byla vyslanecká funkce v Drážďanech vnímána jako předstupeň k dalším vysokým postům. V roce 1897 byl rakousko-uherským delegátem na mezinárodní konferenci o zdravotnictví v Benátkách. V letech 1899–1904 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí,[10] kde od roku 1901 zastával hodnost prvního sekčního šéfa.[11] V letech 1904–1910 byl rakousko-uherským velvyslancem v Římě, kde měl za úkol udržovat problematické vztahy s italským spojencem. V době okupace Bosny a Hercegoviny a následné bosenské krizi nabídl z vlastní iniciativy v jednání s italským ministrem zahraničí Tittonim ústupky v úpravě rakousko-italských hranic. Jako účastník italsko-britských diplomatických jednání pak dokonce kritizoval rakousko-uherskou zahraniční politiku vůči Srbsku a tím se dostal do trvalého konfliktu s ministrem zahraničí Aehrenthalem. V březnu 1910 byl Lützow z Říma odvolán a na ministerstvu zahraničí převeden do stavu disponibility, formálně byl penzionován v roce 1913. Nadále ale zůstával vyhledávaným konzultantem v oblasti mezinárodní politiky. Po Aehrenthalově smrti jej nový ministr zahraničí Leopold Berchtold pozval na svůj zámek v Buchlovicích k jednání s německým diplomatickým sborem,[12] v době červencové krize těsně před první světovou válkou vedl Lützow rozhovory s ruským velvyslancem ve Vídni Šebekovem.[13]

Jeho ručně psané poznámky byly v roce 1971 vydány ve Vídni tiskem (Im diplomatischen Dienst der k.u.k. Monarchie) a patří k důležitým zdrojům k tematice rakousko-uherské zahraniční politiky přelomu 19. a 20. století.

Tituly a ocenění

Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1881 jmenován c. k. komořím.[14] Ve funkci prvního sekčního šéfa na ministerstvu zahraničí obdržel v roce 1900 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] V roce 1909 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Během své diplomatické kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí.[16][17] Mimo jiné zastával funkci viceprezidenta společnosti Severní dráhy císaře Ferdinanda.[18]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Majetek a rodina

Zámek Strelzhof (Dolní Rakousy), sídlo Jindřicha Lützowa do roku 1920

Jeho sídlem byl zámek Strelzhof v Dolním Rakousku, který musel být z finančních důvodů prodán v roce 1920.

V roce 1879 se v Haagu oženil s baronkou Eleonorou Tuyll van Serooskerken (1855–1934), která patřila k vlivné a bohaté šlechtě v Nizozemí, později se stala c. k. palácovou dámou.[19] Z manželství se narodily tři dcery.[20]

Jindřichův starší bratr František Lützow (1849–1916) byl významnou osobnosti veřejného života v Čechách a bohemistou. Sestra Rosa (1850–1927), provdaná za prince Alfreda Salm-Salma, byla po Františkovi dědičkou českých velkostatků Žampach a Borohrádek.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 397 dostupné online
  3. ↑ Přehled diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné onlinedostupné online
  4. ↑ Rodina Františka Lützowa na webu geni.com dostupné online
  5. ↑ Henriette Seymour-Conway na webu geneanet.com dostupné online
  6. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1874; Vídeň, 1874; s. 411, 450 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 202 dostupné online
  8. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 213 dostupné online
  9. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 37 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 224 dostupné online
  11. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 31 dostupné online
  12. ↑ PEŠLOVÁ, Lucie, SYSLOVÁ, Veronika: Leopold II. Berchtold - ministr na přání císaře in: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 613, 616 ISBN 978-80-87890-31-8
  13. ↑ CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce (The Sleepwalkers. How Europe Went to War in 1914); Londýn, 2012 (Praha, 2014; český překlad Zdeněk Hron) s. 435 ISBN 978-80-906242-7-6
  14. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 217 dostupné online
  15. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 214 dostupné online
  16. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Heinricha Lützowa in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1909; Vídeň, 1909; s. 49 dostupné online
  17. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Heinricha Lützowa in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 276 dostupné online
  18. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 641 dostupné online
  19. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1908; Gotha, 1908; s. 510 dostupné online
  20. ↑ Rodina Heinricha Lützowa na webu geni.com dostupné online

Literatura

  • Lützow, Heinrich: Im diplomatischen Dienst der k.u.k. Monarchie; Vídeň, 1971 (autobiografie s předmluvou Reinharda Wittrama)
  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I. A–M; Praha, 2008 ISBN 978-80-257-0027-3
  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
  • SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9
  • ŽUPANIČ, Jan a kolektiv: Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie; Praha, 2010; 216 s. ISBN 978-80-86781-13-6

Externí odkazy

Zdroj