Anna Kamieńska

Anna Kamieńska
Narození 12. dubna 1920
Krasnystaw
Úmrtí 10. května 1986 (ve věku 66 let)
Varšava
Místo pohřbení Powazkowský hřbitov
Bydliště 13 Joteyki Street in Warsaw (od 1949)
Povolání překladatelka, básnířka, autorka dětské literatury a spisovatelka
Ocenění rytíř Řádu znovuzrozeného Polska
Zlatý záslužný kříž
Nábož. vyznání katolická církev
Choť Jan Śpiewak[1]
Děti Paweł Śpiewak[1]
Rodiče Maria Szypiłło
Příbuzní Romana Cękalska (vnučka)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Kamieńska (12. dubna 1920 Krasnystaw – 10. května 1986 Varšava) byla polská básnířka, spisovatelka, překladatelka a literární kritička; autorka knih pro děti a mládež. Překládala mimo jiné z ruštiny, bulharštiny, běloruštiny, slovenštiny, srbochorvatštiny, latiny a hebrejštiny.

Život

Narodila se do rodiny Tadeusze Kamieńského, úředníka, a Marie Romany rozené Cękalské.[2] Otec zemřel brzy, a tak tíha výchovy čtyř dcer dopadla na matku. Do školy chodila v Lublinu. Bydlela u svých prarodičů ve Świdniku u Lublinu. Přátelila se s Julií Hartwigovou.[3]

Své první pokusy o poezii udělala ve věku asi 14 let.[3] Debutovala pod záštitou Józefa Czechowicze v roce 1936 v „Płomyczku“, ve kterém byly otištěny dvě její básně. Za její oficiální debut je považována publikace v „Odróżeń“ v roce 1944. Od roku 1937 studovala na střední pedagogické škole ve Varšavě. Během nacistické okupace pobývala v Lublinu a vesnicích poblíž Lublinu a studovala v tajných třídách. Poté, co získala středoškolské závěrečné zkoušky na konspirativně fungující humanistické střední škole v Lublinu, studovala samostatně polonistiku a složila zkoušky na tajné Varšavské univerzitě. Po válce studovala klasickou filologii - nejprve na Katolické univerzitě v Lublinu a poté na univerzitě v Lodži.

Během své profesní kariéry byla spojena s kulturním týdeníkem „Wieś“ (v letech 1946-1953 byla trvale zaměstnána v redakci), týdeníkem „Nowa Kultura“ (v letech 1950-1963 členkou redakční rady, v letech 1953-1957 redaktorkou redakční rubriky) a měsíčníkem „Twórczość“, ve kterém bylo od roku 1986 členka redakce. V polovině 50. let také začala psát díla pro děti a mládež.

V roce 1948 se provdala za básníka a překladatele Jana Śpiewaka, se kterým měla dva syny: Jana Leona (1949–1988), novináře („Powściągność i Praca“), spisovatele a sociálního aktivistu, a Pawla (1951–2023), sociologa.

Anna Kamieńska a její manžel překládali ruskou poezii a dramata a provedli četné knižní úpravy. V roce 1967 manžel onemocněl rakovinou a 22. prosince téhož roku zemřel. Anna Kamieńska se po několika letech stala dominikánkou terciářkou[4] a chodila přednášet do seminářů. Od roku 1975 se účastnila Týdnů křesťanské kultury, pořádaných v hlavním městě Biskupskou komisí pro obecnou pastoraci. V prosinci 1975 byla signatářem protestu proti změnám ústavy Polské lidové republiky. Dne 20. srpna 1980 podepsala výzvu 64 vědců, spisovatelů a publicistů komunistickým úřadům, aby vstoupily do dialogu se stávkujícími dělníky.

Zemřela 10. května 1986 ve Varšavě, pohřbena je na hřbitově Powązki.

Dílo (výběr)

Sbírky básní

  • Wychowanie (KiW 1949)
  • O szczęściu (Czytelnik 1952)
  • Bicie serca (Czytelnik 1954)
  • Pod chmurami (Czytelnik 1957)
  • Poezje wybrane (Czytelnik 1959)
  • W oku ptaka (PIW 1960)
  • Źródła (PIW 1962)
  • Rzeczy nietrwałe (Czytelnik 1963)
  • Odwołanie mitu (PIW 1967)
  • Biały rękopis (Czytelnik 1970)
  • Wygnanie (PIW 1970)
  • Poezje wybrane (LSW 1971)
  • Herody (LSW 1972)
  • Poezje wybrane (Czytelnik 1973)
  • Drugie szczęście Hioba (PIW 1974)
  • Milczenia (WL 1979)
  • Rękopis znaleziony we śnie • Básně z let 1973–1975 (Czytelnik 1978)
  • Wiersze jednej nocy (LSW 1981)
  • Anna Kamieńska • Výběr z básní (Czytelnik 1982)
  • Raptularz wojenny (b.w. 1982)
  • Pierwszy śnieg • Świadkowie (Correspondance des Art 1983)
  • W pół słowa • Básně z let 1970–1980 (Czytelnik 1983)
  • Dwie ciemności • Výběr básní (W drodze 1984)
  • Przyjdź Królestwo (b.w. 1984)
  • Nowe imię (Epideixis 1987)
  • Milczenia i psalmy najmniejsze (WL 1988)
  • Nie tylko o Sandomierzu (Oficyna Jędrzejowska 1990)
  • Pisz o kamieniu (PAX 1995)
  • Inne miejsca (W drodze 1996)
  • Z jiskry a prachu. Překlad František Xaver HALAŠ, ilustrace Eva PROKOPCOVÁ. Vydání první. České Budějovice: Xaver Halaš ve spolupráci s Literární kavárnou Měsíc ve dne, 2020. 253 stran. ISBN 978-80-270-7939-1.[5]
  • Jasność w środku nocy (PIW 2001)
  • Wiersze przemilczane (Wydawnictwo KUL 2008)

Básně, příběhy a romány pro děti

  • Słoneczny lizak (wiersze) (Czytelnik 1960)
  • Zajęczy pałac (wiersze) (Czytelnik 1962)
  • Pod jabłonią (wiersze) (Ruch 1966)
  • Dębowa kołyska (wiersze) (Ruch 1967)
  • Samowarek mojego dziadka (opowieść) (NK 1967)
  • W Nieparyżu i gdzie indziej (powieść) (NK 1967)
  • Rozalka Olaboga (powieść) (NK 1968)
  • Są takie wyspy (powieść) (NK 1970)
  • W królestwie Plastelinii (wiersze) (Ruch 1970), ve slovenském překladu vyšlo v roce 1971[6]
  • Żołnierze i żołnierzyki (powieść) (NK 1971)
  • Jaworowi ludzie (wiersze) (Ruch 1973)
  • Wielkie małe rzeczy (opowieść) (Czytelnik 1974)
  • Sześciopiętrowy dzień (opowieść) (KAW 1975)
  • Świat się ciągle zaczyna (opowieść) (Czytelnik 1975)
  • Marianna (opowieść) (Czytelnik 1980)
  • Dom w domu (opowieść) (NK 1982)
  • Wiersze dla dzieci (Siedmiogród 2000)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Kamieńska na polské Wikipedii.

  1. ↑ a b Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2024-02-10].
  2. ↑ Współcześni polscy pisarze i badacze literatury – słownik biobibliograficzny, tom IV, Wwa: WSP 1996.
  3. ↑ a b Wyborcza.pl. wyborcza.pl [online]. [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ Tercjarski wieczór. Świeccy Dominikanie [online]. [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. (polsky) 
  5. ↑ Obálky knih. www.obalkyknih.cz [online]. [cit. 2025-03-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ KAMIEŃSKA, Anna. V kráĺovstve plastelínov. Překlad Krista BENDOVÁ, ilustrace Ondrej ZIMKA. Vyd. 1. Bratislava: Mladé letá, 1971. [12] s.

Zdroj