Anna Bayerová

MUDr. Anna Bayerová
Narození 4. listopadu 1852
Vojtěchov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 25. ledna 1924 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Curyšská univerzita
Povolání lékařka a pedagožka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Bayerová (4. listopadu 1852 Vojtěchov u Mělníka[1]25. ledna 1924 Praha)[2] byla po Bohuslavě Keckové historicky druhá česká lékařka, promovaná roku 1881 v Bernu.[3][p 1]

Životopis

Narodila se do rodiny mlynáře ve Vojtěchově u Mělníka. Absolvovala Vyšší dívčí školu v Praze, poté chtěla studovat gymnázium, které v dané době umožňovalo vzdělání jen chlapcům. Po povolení od vídeňské vlády nastoupila na gymnázium a po dvou letech uzavřela jeho nižší stupeň. V roce 1875 však v kvintě studium přerušila a v říjnu odjela do Curychu studovat medicínu, ke které byla přijata na základě přijímacího řízení s podmínkou, že maturitu složí dodatečně. Karlo-Ferdinandova univerzita v době, kdy se rozhodla pro studium lékařství, ženy nepřijímala. Na přednášce Jana Evangelisty Purkyně v Náprstkově Americkém klubu dam se seznámila s krajankou Bohuslavou Keckovou[4] a obě se rozhodly pro studium ve Švýcarsku. Po třech semestrech společného studia se z finančních důvodů přestěhovala do Bernu, kde nebyl život tak náročný. Studium však musela přerušit z finančních důvodů v roce 1878. Vydělávala si soukromou výukou a poté dostávala finanční dary, např. od své movité kolumbijské kolegyně Anny Galvisové (500 franků) či manželů Lenzových.[5] Dne 30. listopadu 1881 byla promována v Bernu na lékařku.

Obě české doktorky však měly problém s uznáním svého diplomu v Rakousku-Uhersku, které tento akt ženám-lékařkám odmítalo učinit, i když měly veřejnou podporu ženských spolků a jejich předních představitelelek jako byly Eliška Krásnohorská, Karolina Světlá, Růžena Jesenská a další.[6] Proto svou lékařskou praxi zahájily v zahraničí. Kecková v Bosně a Hercegovině, Bayerová se v roce 1883 vrátila do Švýcarska a začala pracovat v Teufenu, horské vesnici blízko St. Gallenu. Poté do roku 1891 působila v Bernu. Od roku 1892 na přání svého otce přesídlila do Dolní Tuzly v Bosně a Hercegovině, odkud po krátkém období přemístila do Sarajeva. Pro nespokojenost se však dala v roce 1893 vrátila do Bernu, kde pracovala do roku 1900.

Následně přijala nabídku místa z pražského sanatoria. Zde však pracovala jen jeden měsíc a opět odjela do Švýcarska, kde často měnila pracoviště. V roce 1901 ordinovala v ústavu pro pulmonální nemoci v Leysinu, dalšího roku v Ženevě, v letech 1903–1904 v ústavu pro vodoléčbu v Chardonne (poblíž města Vevey u Ženevského jezera), pak opět v Ženevě v dívčím ústavu a v letech 1905–1906 v nemocnici dr. Widmera ve Val Mouts Territet. Roku 1907 se odhodlala pronajmout s kolegyní sanatorium Château La Châtelaine v Ženevě, které však bylo prodělečné. Po neúspěchu odjela do Anglie, kde se do roku 1909 věnovala domácí péči aristokratky. V tomto roce se navrátila do Prahy, kde vyučovala němčinu na průmyslové škole a škole Ženského výrobního spolku. V letech 1912–1913 byla na krátkou dobu zaměstnána v Drážďanech. Svému bloudění cizinou, jež jí bylo rakouskou vládou vnuceno, by se vyhnula jedině v případě, že by v Čechách podala žádost o nostrifikaci diplomu, což umožnil zákon z roku 1896. Lékařka by však musela v Čechách složit maturitu. Tuto podmínku Bayerová považovala za ponižující, neboť měla za sebou těžké zkoušky ve Švýcarsku a bohatou lékařskou praxi v různých místech Evropy. Od roku 1914 získala místo profesorky hygieny v Praze a konečně mohla v obvodu Prahy také léčit, neboť Vídeň jí po mnoha peticích ženských spolků uznala lékařský diplom bez dalších zkoušek. Bylo jí 60 let.

Anna Bayerová přednášela a psala články pro Ženské listy, které se týkaly převážně lékařství a hygieny,[7] ale i jejích zážitků ze Švýcarska.[8] Několik jejích příspěvků se objevilo také v Časopisu českých lékařů. Věnovala se také překladu odborné literatury.[9]

V Praze se Bayerová od mládí přátelila s kruhem žen kolem Libuše Bráfové-Riegrové a Zdenky Braunerové.[10]

Zemřela 24. ledna 1924 v Praze. Smuteční projev na Olšanských hřbitovech pronesla MUDr. Anna Honzáková.

Odkaz

Ulice Anny Bayerové na Mělníku.
  • Anna Honzáková o ní napsala biografii Dr. Med. Anna Bayerová 1853–1924, první česká lékařka ve Švýcarech (nákladem Ženské Nár. Rady, Praha 1937).
  • V Mělníku je po ní pojmenovaná ulice.

Odkazy

Poznámky

  1. Literatura obecně uvádí jako místo promoce Bern, Národní politika z 30. 11. 1883 však označuje Bern za její působiště, kde se usadila; jako místo promoce ale uvádí Curych. Pravděpodobně byla zaměněna studia Anny Bayerové a Bohuslavy Keckové.[1]

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z4, s. 15
  3. Češka doktorkou. Národní listy. 2. 12. 1881, s. 2. Dostupné online. 
  4. Miroslav Sígl: Životy a osudy našich krajanů ve světě (1/3), 2. 9. 2009 Archivováno 20. 11. 2010 na Wayback Machine.
  5. Anna Nedvědová: 150 let od narození MUDr. Anny Bayerové – první české lékařky, 4. 11. 2003, feminismus.cz
  6. České ženy lékařce české. S. 109–117. Ženské listy [online]. [cit. 2022-03-23]. Čís. 6/1889, s. 109–117. Dostupné online. 
  7. BAYEROVÁ, Anna. O zdraví a významu jeho. S. 98–99. Ženské listy [online]. 1882-07-01 [cit. 2022-03-23]. S. 98–99. Dostupné online. 
  8. BAYEROVÁ, Anna. Výlet do bernských Alp. S. 97–101. Ženské listy [online]. 1879-07-01 (na pokračování) [cit. 2022-03-23]. S. 97–101. Dostupné online. 
  9. Anna Bayerová – Ženy ve vědě do roku 1945. albina.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2017-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-19. 
  10. konvolut fotografií a upomínkových předmětů pochází z Památníku Františka Paklackého a Františka Ladislava Riegera, je ve sbírkách Národního muzea v Praze

Literatura

Externí odkazy

Zdroj