Andreas Mies

Andreas Mies
Andreas Mies na Rolex Paris Masters 2019
Andreas Mies na Rolex Paris Masters 2019
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Datum narození 21. srpna 1990 (33 let)[1]
Místo narození Kolín nad Rýnem, Německo[1]
Bydliště Kolín nad Rýnem, Německo[1]
Výška 188 cm[1]
Hmotnost 83 kg[1]
Profesionál od 2013[1]
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 2 049 947 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 0–0
Tituly 0
Nejvyšší umístění 781. místo (14. července 2014)
Čtyřhra
Poměr zápasů 76–60
Tituly 6 ATP, 10 challengerů, 18 Futures
Nejvyšší umístění 8. místo (4. listopadu 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2023)
French Open vítěz (2019, 2020)
Wimbledon čtvrtfinále (2022)
US Open semifinále (2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů základní skupina (2019, 2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2020)
Wimbledon 1. kolo (2019, 2022)
US Open 1. kolo (2019, 2022, 2023)
Týmové soutěže
Davis Cup semifinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231207a7. prosince 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andreas Mies (* 21. srpna 1990 Kolín nad Rýnem) je německý profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šest deblových turnajů včetně grandslamových French Open 2019 a 2020. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet osm titulů ve čtyřhře. Stabilním spoluhráčem se v roce 2018 stal krajan Kevin Krawietz.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2014 na 781. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2019 na 8. místě. Trénuje ho Dirk Hortian.[1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 madridským finálovým turnajem, v němž s Kevinem Krawietzem vyhrál čtyřhru proti párům Chile a Argentiny. Do září 2022 v soutěži nastoupil ke třem mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 3–0 ve čtyřhře.[3]

Na Auburnské univerzitě v Alabamě vystudoval v letech 2010–2013 bakalářský obor mezinárodní obchod.[1] Během studií hrál tenis za univerzitní klub Auburn Tigers.[4]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2008, když v německém Erftstadtu vypadl s Nikolasem Overkempingem v úvodním kole deblové soutěže. Premiérový titul na challengerech si odvezl z římského Garden Open 2017, kde vyhrál s krajanem Oscarem Ottem čtyřhru .[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Wimbledonu 2018 po boku krajana Kevina Krawietze. Turnajem navázali dlouhodobější partnerství. Jednalo se zároveň o jeho první utkání na okruhu ATP World Tour. Z wimbledonské kvalifikace prošli do třetího kola čtyřhry. V něm nestačili na pozdější šampiony Mika Bryana s Jackem Sockem, když nevyužili dva mečboly.[5][6]

Do prvního finále na okruhu ATP Tour postoupil s Krawietzem ve čtyřhře halového New York Open 2019 v Uniondale. V boji o titul zdolali mexicko-pákistánskou dvojici Santiago González a Ajsám Kúreší po dvousetovém průběhu. Jako pár oba Němci odehráli čtvrtou hlavní soutěž na túře ATP.[7]

Grandslamovou trofej vybojoval s Krawietzem na antukovém French Open 2019. Ve třetím kole deblové soutěže oplatili porážku čtvrtým nasazeným Marachovi s Pavićem a ani v semifinále je nezastavil argentinský pár Guido Pella a Diego Schwartzman. Ve finálovém duelu za 85 minut přehráli Francouze Jérémyho Chardyho s Fabricem Martinem ve dvou setech. V otevřené éře se stali vůbec první ryze německou dvojicí, která vyhrála grandslamovou trofej ve čtyřhře mužů, a první od Gottfrieda von Cramma a Hennera Henkela z roku 1937.[8] Jednalo se přitom o jejich devátý společný start na turnajích okruhu ATP Tour a teprve druhý grandslamový. V open éře French Open zvítězili, po Jimu Grabbovi a Patricku McEnroeovi z roku 1989, jako druhý pár již při své debutové účasti. Na pařížské antuce před nimi triumfovalo pět deblistů při své premiéře. Po Michaelu Stichovi a Philippu Petzschnerovi se stali třetím a čtvrtým německým tenistou, který ovládl mužskou grandslamovou čtyřhru. Na deblovém žebříčku ATP se Mies posunul na nové kariérní maximum, 22. příčku.[9]

Finále na Grand Slamu

Mužská čtyřhra: 2 (2–0)

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2019 French Open antuka Německo Kevin Krawietz Francie Jérémy Chardy
Francie Fabrice Martin
6–2, 7–6(7–3)
Vítěz 2020 French Open (2) antuka Německo Kevin Krawietz Chorvatsko Mate Pavić
Brazílie Bruno Soares
6–3, 7–5

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (2–0 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (1–0 Č)
ATP Tour 250 (3–1 Č)

Čtyřhra: 7 (6–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 17. února 2019 New York, Spojené státy tvrdý (h) Německo Kevin Krawietz Mexiko Santiago González
Pákistán Ajsám Kúreší
6–4, 7–5
Vítěz 2. 8. června 2019 French Open, Paříž, Francie antuka Německo Kevin Krawietz Francie Jérémy Chardy
Francie Fabrice Martin
6–2, 7–6(7–3)
Vítěz 3. 20. října 2019 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Německo Kevin Krawietz USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
7–6(7–1), 6–3
Vítěz 2. 10. října 2020 French Open, Paříž, Francie (2) antuka Německo Kevin Krawietz Chorvatsko Mate Pavić
Brazílie Bruno Soares
6–3, 7–5
Finalista 1. 25. října 2020 Kolín nad Rýnem, Německo tvrdý (h) Německo Kevin Krawietz Jižní Afrika Raven Klaasen
Japonsko Ben McLachlan
2–6, 4–6
Vítěz 5. 24. dubna 2022 Barcelona, Španělsko antuka Německo Kevin Krawietz Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
6–7(3–7), 7–6(7–5), [10–6]
Vítěz 6. 1. května 2022 Mnichov, Německo antuka Německo Kevin Krawietz Brazílie Rafael Matos
Španělsko David Vega Hernández
4–6, 6–4, [10–7]

Tituly na challengerech ATP

Legenda
Challengery (0 D; 10 Č)

Čtyřhra (10)

č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. květen 2017 Řím, Itálie antuka Německo Oscar Otte Belgie Kimmer Coppejans
Maďarsko Márton Fucsovics
4–6, 7–6(14–12), [10–8]
2. červen 2017 Poprad, Slovensko antuka Polsko Mateusz Kowalczyk Švýcarsko Luca Margaroli
Rakousko Tristan-Samuel Weissborn
6–3, 7–6(7–3)
3. srpen 2017 Meerbusch, Německo antuka Německo Kevin Krawietz Německo Dustin Brown
Chorvatsko Antonio Šančić
6–1, 7–6(7–5)
4. květen 2018 Řím, Itálie antuka Německo Kevin Krawietz Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
6–3, 2–6, [10–4]
5. červen 2018 Almaty, Kazachstán antuka Německo Kevin Krawietz Litva Laurynas Grigelis
Ukrajina Vladyslav Manafov
6–2, 7–6(7–2)
6. září 2018 Janov, Itálie antuka Německo Kevin Krawietz Slovensko Martin Kližan
Slovensko Filip Polášek
6–2, 3–6, [10–2]
7. září 2018 Sibiu, Rumunsko antuka Německo Kevin Krawietz Polsko Tomasz Bednarek
Nizozemsko David Pel
6–4, 6–2
8. listopad 2018 Eckental, Německo koberec (h) Německo Kevin Krawietz Francie Hugo Nys
Spojené království Jonny O'Mara
6–1, 6–4
9. březen 2019 Marbella, Španělsko antuka Německo Kevin Krawietz Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
7–6(8–6), 2–6, [10–6]
10. květen 2019 Heilbronn, Německo antuka Německo Kevin Krawietz Německo Andre Begemann
Francie Fabrice Martin
6–2, 6–4

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andreas Mies na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i Andreas Mies na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220815a15. srpna 2022
  2. a b Andreas Mies na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220815a15. srpna 2022
  3. Andreas Mies na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220815a15. srpna 2022
  4. Andreas Mies Bio [online]. AustinTigers.com [cit. 2019-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-05. (anglicky) 
  5. Doubles Take: Marathons and routs on Manic Monday [online]. Baseline, 9-7-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  6. "Wimbledon was the turning point of my career" says German tennis player Andreas Mies [online]. 17-08-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Krawietz, Mies Win New York Open for First ATP Title [online]. Long Island Tennis Magazine, 2019-02-18 [cit. 2019-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Krawietz und Mies gewinnen ersten deutschen Grand-Slam-Titel seit 82 Jahren [online]. Spiegel Online, 8-6-2019. Dostupné online. (německy) 
  9. German Doubles History For Mies/Krawietz [online]. ATP tour, Inc., 2019-06-08 [cit. 2019-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj