Algirdas
| Algirdas | |
|---|---|
| litevský velkokníže | |
 ilustrace ze Sarmatiae Europeae descripti (1578)
| |
| Doba vlády | 1320-1345 |
| Narození | 1296/1304? |
| Úmrtí |
24. května 1377 Vilnius |
| Předchůdce | Jaroslav z Vitebska |
| Nástupce | Juliana Tverská |
| Manželky | Maria z Vitebska († před 1349) Juliana Tverská (Uljana) († 1391) |
| Potomci |
Vladislav II. Jagello Skirgaila Korybut Dymitrij Švitrigaila |
| Dynastie | Gediminovci |
| Otec | Gediminas |
| Matka | Jewna |
| Příbuzní |
Aldona Anna Litevská, Augusta Anastázie Litevská, Kęstutis[1][2], Koriat, Lubart, Narimont, Jevnuta, Manovít a Alžběta Gedyminovna (sourozenci) Alžbeta Bonifácia, Hedwig Jagiellon, Vladislav III. Varnenčik[3][4] a Kazimír IV. Jagellonský (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Algirdas (litevsky Algirdas, polsky Olgierd, bělorus. Альгерд, rus. Ольгерд, 1296/1304 – 1377) byl litevský velkokníže, syn Gediminase z dynastie Gediminovců.
Život
Dne 1. listopadu 1338 v Rize spolu s otcem a bratrem Narymontem uzavřel smír s křižáckým řádem. Po otcově smrti roku 1341 obdržel v dědictví Aukštaitiju, horní Litvu a vládl společně s bratrem Kęstutisem, který obdržel Žmuď. V roce 1346 po vítězství nad křižáky získal vliv ve Pskovu a Velikém Novgorodu. Obsazením území pod vlivem Polska vyvolal polsko-litevskou válku v letech 1349 až 1351. Roku 1351 začal konflikt s Mongoly, vítězně zakončený v roce 1363 bitvou na Sinných Vodách a připojením Kyjeva k Litvě. V letech 1368 a 1370 podnikal válečné výpravy proti Moskvě na obranu svého švagra, velkoknížete tverského Michala II., kdy podvakrát obnovil jeho vládu a poplenil oblast Moskvy. Naposled a neúspěšně se pokusil zaútočit na Moskvu roku 1373. Během panování vyjednával jak s katolickou církví, tak i s pravoslavím o přijetí křtu. Roku 1375 přemluvil patriarchu Konstantinopole k vytvoření na Rusku nezávislé metropole „Kyjeva, Rusi a Litvy“. Po své smrti odkázal moc synovi Jogailovi (ten se pak roku 1386 stal polským králem jako Vladislav II. Jagello).
Manželství a potomci
Ze dvou manželství měl 23 dětí. Politicky významní byli tito synové:
- Skirgaila Ivan (okolo 1354 – 23. prosince 1394 Kyjev), kníže trocký 1382–1392 a kyjevský 1394,
- Korybut Dymitrij (okolo 1355 – po 1404), kníže novgorodský 1386 – 1392/93,
- Vladislav II. Jagello (kolem 1362 – 1. června 1434 (v Grodku Jagellonském)), velký kníže litevský 1377–1381, 1382–1392, král Polska od r. 1386 – odtud polské jméno Vladislav II.,
- Švitrigaila (kolem 1373 – 10. února 1452 v Lucku), kníže vitebský v letech 1392–1393 a 1430–1436, podolský 1400–1402, novgorodský 1404–1408 a 1420–1438, černihivský 1419–1430, velkokníže litevský 1430–1432, pán Volyně 1437–1452.
Další děti:
- Hedvika, manželka Jana III. Osvětimského[5]
Ohlas v české literatuře
- Julius Zeyer oslavil Algirdase formou veršovaného hrdinského eposu Olgerd Gejštor, který souzněl s českým národním obrozením, vyvolal pochopitelný ohlas a opakovaná knižní vydání, naposledy v edici školní četby SNDK s ilustracemi Jana Zrzavého z roku 1958.
Odkazy
Reference
- ↑ Nikolaj Prokofjevič Vasilenko: Ольгерд. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXIa.
- ↑ Кейстут. In: Sytinova vojenská encyklopedie, svazek 12.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Venedikt Alexandrovič Mjakotin: Владислав III Варненчик, король польский. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek VIa.
- ↑ JIRÁSEK, Zdeněk, a kol. Slezsko v dějinách českého státu I. Od pravěku do roku 1490. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 708 s. ISBN 978-80-7422-168-2. S. 582.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Algirdas na Wikimedia Commons
|
Předchůdce: Jaunutis |
|
Litevský velkokníže 1345–1377 |
|
Nástupce: Jogaila |
