Alfred Cicoli

Alfred Cicoli
Velitel II. námořní divize v Jaderském moři
Ve funkci: 1917 – 1918
Ředitel operační kanceláře námořní sekce na ministerstvu války
Ve funkci: 1913 – 1917
Předchůdce	Karl Kailer von Kaltenfels
Nástupce	Benno von Millenkovich
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1918), kontradmirál (1917), kapitán řadové lodi (1912), fregatní kapitán (1910), korvetní kapitán (1907)
Narození	7. dubna 1866 Benátky
Úmrtí	10. srpna 1935 (ve věku 69 let) Mondsee
Profese	námořník
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád, Železný kříž I. a II. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred Cicoli (7. dubna 1866 Benátky – 10. srpna 1935 Mondsee) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1884, vystřídal důstojnické pozice na různých lodích, absolvoval několik zaoceánských cest a působil také v námořní administraci. Za první světové války zastával vysokou funkci v námořní sekci na ministerstvu války a v roce 1917 se v hodnosti kontradmirála stal velitelem II. námořní divize v Jaderském moři. Na konci války byl velitelem pevnosti v Pule. Po zániku monarchie byl penzionován v hodnosti viceadmirála (1918) a od té doby žil v soukromí.

Byl synem vrchního vojenského lékaře Alexandra Cicoliho (1823–1885), ředitele námořní nemocnice v Pule. Studoval námořní reálku v Pule (1875–1879) a další vzdělání získal na C. k. námořní akademii v Rijece (1879–1884). K námořnictvu vstoupil v roce 1884 jako kadet^[1] a na korvetě SMS Saida absolvoval dvouletu cestu do jižní a severní Ameriky (1884–1886).^[2] Poté vystřídal službu na různých lodích a v roce 1888 získal hodnost praporčíka.^[3] Na cvičné lodi SMS Alpha absolvoval v letech 1888–1889 kurz pro obsluhu torpéd. V dalších letech kromě lodí působil také u arzenálu nebo Hydrografického úřadu v Pule.

Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1894^[4], poručík I. třídy 1898)^[5] a na cvičné lodi SMS Novara byl instruktorem dělostřeleckého výcviku (1894–1895). V dalších letech působil jako pedagog v telegrafické škole a získával pod velení menší plavidla. Jako dělostřelecký důstojník na křižníku SMS Leopard pod velením kapitána Müllera absolvoval zaoceánskou plavbu (1900–1901).^[6] Loď původně mířila k břehům Austrálie (Sydney)^[7], ale během cesty byla povolána do Číny, aby posílila rakousko-uherský kontingent v rámci mezinárodního zákroku proti boxerskému povstání.^[8] Po návratu do Evropy byl v letech 1901–1905 nižším důstojníkem v operační kanceláři námořní sekce na ministerstvu války^[9][10] a následně prvním důstojníkem na obrněné lodi SMS Erzherzog Albrecht, která sloužila jako staniční plavidlo v Boce Kotorské (1905–1906).^[11] Po krátkém působení u Námořního technického výboru byl v letech 1906–1907 velitelem parníku SMS Taurus jako staniční lodi v Istanbulu.^[12]

V hodnosti korvetního kapitána (1. listopadu 1907)^[13] byl prvním důstojníkem na bitevních lodích SMS Habsburg a SMS Monarch (1907–1908)^[14], další dva roky byl znovu zaměstnán u operační kanceláře námořní sekce na ministerstvu války.^[15][16] K datu 1. května 1910 byl povýšen na fregatního kapitána^[17] a jako velitel křižníku SMS Kaiser Franz Joseph I. odplul v srpnu 1910 na zaoceánskou plavbu.^[18] Cesta vedla přes Suezský průplav se zastávkami v Port Said a Adenu, přes Indický oceán pokračovala do Colomba na Cejlonu a dále do Číny se zastávkami v Hongkongu a Šanghaji, následně loď kotvila v japonských přístavech Jokohama a Nagasaki.^[19] V únoru 1912 převzal velení křižníku SMS Szigetvár, s nímž se pak vrátil do Evropy.^[20] Byl přidělen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a v létě 1912 se zúčastnil II. mezinárodní telegrafní konference v Londýně.

Ke dni 1. listopadu 1912 byl povýšen na kapitána řadové lodi^[21] a stal se velitelem cvičné lodi SMS Custozza^[22], současně se zúčastnil aktivit c. k. námořnictva během balkánských válek. V prosinci 1912 převzal velení bitevní lodi SMS Árpád a o půl roku později odešel opět na ministerstvo války, kde byl jmenován přednostou operační kanceláře námořní sekce (1913–1917).^[23][24][25] V hodnosti kontradmirála (1. května 1917)^[26] byl během první světové války povolán do aktivní služby na moře a na vlajkové lodi SMS Erzherzog Franz Ferdinand (kapitán Ferdinand Purschka)^[27][28] byl velitelem divize. V březnu 1918 byl přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule, kde od srpna 1918 zastával funkci velitele válečné pevnosti. K datu 1. listopadu 1918 obdržel hodnost viceadmirála a po zániku monarchie byl penzionován (1. ledna 1919).^[29]

Po odchodu do výslužby žil v soukromí, ve veřejném životě se příležitostně angažoval jako člen Rakouské společnosti pro podporu lodní dopravy (Österreichischer Flottenverein), od roku 1924 byl také členem Rakouského námořního spolku (Marineverbandes). Zemřel v Mondsee v Horním Rakousku 10. srpna 1935 ve věku 69 let, pochován byl na hřbitově ve vídeňské čtvrti Ober St Veit.

V roce 1896 se oženil s Augustou Kupetz (1876–1962), z manželství se narodily dcery Hertha a Hilda.

Během služby u námořnictva se stal nositelem řady ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[30]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenská záslužná medaile (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1909)
• Vojenský záslužný kříž (1911)
• Mobilizační kříž (1913)
• Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Karlův vojenský kříž (1917)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1918)

• Řád Medžidie III. třídy (1908, Osmanská říše)
• Řád posvátného pokladu III. třídy (1912, Japonsko)
• Železný kříž II. třídy (1915, Německo)
• Řád červené orlice II. třídy (1916, Německo)
• Vojenský záslužný řád II. třídy (1916, Bavorsko)
• Válečná medaile (1917, Osmanská říše)
• Železný kříž I. třídy (1917, Německo)
• Stříbrná medaile řádu Imtiaz (1917, Osmanská říše)

• JELÍNEK, Milan: Válka na Jadranu 1914–1918; Praha, 2019; 576 s. ISBN 978-80-7497-273-7
• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl III. 1915–1924; Biblio Verlag Osnabrück, 2005; s. 87–92 (heslo Alfred Cicoli) ISBN 3-7648-2520-0

Zdroj