Alexander Rudnay

Jeho Eminence Alexander Štefan Rudnay
kardinál-kněz kníže-primas Uherský
Alexander Štefan Rudnay
Církev	římskokatolická
Arcidiecéze	Arcidiecéze ostřihomská
Sídlo	Ostřihom
Předchůdce	Karel Ambrož Rakouský-Este
Nástupce	József Kopácsy
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	12. prosince 1783 Řím
Biskupské svěcení	dubna 1816 světitel Zikmund Anton von Hohenwart 1. spolusvětitel Adeodatus Papikian 2. spolusvětitel Johann Nepomuk von Dankesreither
Kardinálská kreace	2. října 1826 kreoval Lev XII.
Titul	kardinál-kněz
Osobní údaje
Datum narození	4. října 1760
Místo narození	Kříž nad Váhom, Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Datum úmrtí	13. září 1831 (ve věku 70 let)
Místo úmrtí	Ostřihom
Místo pohřbení	Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Vojtěcha v Ostřihomi
Vyznání	římskokatolické
Povolání	katolický kněz, katolický jáhen, arcibiskup, kazatel, překladatel, teolog a katolický biskup
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Rudnay (v maďarském prostředí též Sándor Rudnay Divékújfalusi, německy také Alexander Stephan Rudnay von Rudna und Divék-Újfalu, 4. října 1760, Kříž nad Váhom (dnes Považany) – 13. září 1831, Ostřihom) byl slovenský římskokatolický duchovní, ostřihomský arcibiskup-uherský primas a kardinál.

Studoval na gymnáziu v Nitře, na Emerikánu v Bratislavě, později filozofii v Trnavě, teologii v Budíně a v generálním semináři v Bratislavě. Na kněze byl vysvěcen 12. října 1783 v Trnavě a začátkem dubna 1784 byl promován na doktora teologie.

V lednu 1785 se stal kaplanem v Časté, poté působil v Hronském Beňadiku, v Trnavě a v Krušovcích. V roce 1805 se stal kanovníkem ostřihomské kapituly, v roce 1806 rektorem kněžského semináře v Trnavě a profesorem teologie, roku 1808 titulárním biskupem, ostřihomským generálním vikářem, místodržitelským poradcem a v roce 1816 byl ustanoven sedmihradským biskupem se sídlem v Karlovském Bělehradu (dnes Alba Iulia).

V prosinci 1819 byl jmenován ostřihomským arcibiskupem a uherským primasem. Na žádost panovníka se v roce 1820 přestěhoval spolu s celou kapitulou z Trnavy do Ostřihomi. Byl členem Panské tabule, tajemníkem královské kanceláře a členem tajné rady. Byl stoupencem vídeňského dvora a podporoval rozvoj kultury Slováků. V roce 1828 ho papež Lev XII. jmenoval kardinálem (z té doby pochází i jeho výrok „Slovák som, a keby som bol i na stolci Petrovom, Slovákom zostanem.“).

Rudnay byl osvícený vzdělanec, slovenský národní buditel, člen a mecenáš Slovenského učeného tovarišstva, založeného roku 1792 Antonem Bernolákem v Trnavě. Podporoval bernolákovce a slovenské národní hnutí, jako jeden z mála vysokých církevních činitelů šlechtického původu, kteří se hlásili ke slovenské národní příslušnosti.

V roce 1822 jako arcibiskup a primas Uherska začal v Ostřihomi budovat katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a svatého Vojtěcha. Sám na její výstavbu přispěl částkou 800 000 forintů.

V roce 1833 vyšla v Jelinkově tiskárně v Trnavě kniha „Kázne príhodné, ai iné, to gest 82 Reči duchowních od nebohého Arcibiskupa Ostrihomského w Krušovách nekdi predneseních a wlástnú Rukú spísaních“. Rudnay je psal v letech 1778–1805.

Kromě toho se v letech 1825–1827 podílel na vytištění lingvisty Antona Bernolákova "Slowáru" (Slowár Slowenskí Češko-Laťinsko-Ňemecko-Uherskí) v univerzitní tiskárně v Budapešti.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander Štěpán Rudnay na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Rudnay na slovenské Wikipedii.

Předchůdce: Karel Ambrož Rakouský-Este

Arcibiskup ostřihomský a primas uherský 1819–1831

Nástupce: József Kopácsy

Zdroj