Alba Iulia

Alba Iulia
Gyulafehérvár
Alba Iulia – znak
znak
Alba Iulia – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice 46°4′10″ s. š., 23°34′30″ v. d.
Nadmořská výška 230 m n. m.
Časové pásmo +2
Stát RumunskoRumunsko Rumunsko
Župa Alba
Alba Iulia
Alba Iulia
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 30 km²
Počet obyvatel 64 227 (2021)[1]
Hustota zalidnění 2 140,9 obyv./km²
Etnické složení Rumuni, Maďaři, Němci
Náboženské složení Pravoslaví
Správa
Starosta Mircea Hava
Oficiální web www.apulum.ro
Telefonní předvolba 258
PSČ 510 118
Označení vozidel AB
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alba Iulia (maďarsky Gyulafehérvár, německy Karlsburg / Weißenburg, česky Karlovský Bělehrad) je město v Rumunsku, hlavní město a centrum župy (județu) Alba na řece Mureș. Žije tu přibližně 64 tisíc[1] obyvatel.

Historie

Starověk

Osídlení města sahá až do mladší doby kamenné, ze které pocházejí archeologické nálezy z roku 1942, zdokumentované v severovýchodní části města Lumea Nouă. V době starého Řecka se Alba Iulia nazývala Apulon, jak zmiňuje například Klaudios Ptolemaios). Byla ekonomickým a společenským centrem celé tehdejší Dácie. Po dobytí země Římany roku 107 před Kristem zde bylo ustanoveno hlavní město části provincie, známé jako Dacia Apulensis a v něm opevněný tábor Castrum Apulensis, v němž sídlila jednotka římských legií. Název města se během 160 let římské nadvlády změnil na Apulum. V této době to bylo jedno z největších měst celé Dácie. Bylo správou pro veškeré kutné hory doly zlata a stříbra ze západního území Sedmihradska. V době krize nejprve roku 271 Římané vybojovali město zpět, ale během 4. století je ovládli barbaři východogermánských kmenů (Ostgóti, Gepidové) a po nich je osídlili dosavadní nomádi Avaři a Maďaři. Během 6. století sem začali pronikat Slované, podřízení avarské vládě.

Středověk

V 9. století je město nazýváno Bălgrad (podle staveb z bílého vápence: Bílý hrad či Bílé město). V maďarských písemných pramenech se uvádí, že město bylo centrem vévodství. Po rozšíření křesťanství a vzniku biskupství tu v 11. století vznikla první katedrála; současná architektura je druhou stavbou, o jedno století mladší. Z jihu město opakovaně ohrožovali Bulhaři a Osmanští Turci. Roku 1442 sedmihradský vojvoda Jánoš Hunyády vybojoval proti Osmanům část území. Během jeho vlády bylo vybudováno souvislé opevnění města a rozšířena i katedrála archanděla Michaela, ve které byl po smrti pohřben.

Novověk

O dalších 100 let později, v roce 1541 za vlády Štěpána Báthoryho se město stalo sídlem Sedmihradského vévodství, kterým zůstalo až do roku 1690. V této době se tu rozvíjela kultura a vzdělanost – vznikla akademie a knihovna. Koncem 17. století navrhl princ Evžen Savojský z důvodů stálého tureckého ohrožení vybudovat kolem města dokonalou pevnost se sedmi zahrocenými bastiony a kasematami, jednu z mála v Rumunsku dodnes dochovaných. Jejím projektantem byl Giovanni Morando Visconti.

V 19. století bylo město napojeno na železniční síť.

Roku 1918, v době velkých politických a společenských změn na celém světě, zde došlo k paktu o sjednocení Sedmihradska a Rumunského království. Po tomto politickém kroku si již země zachovala zhruba dnešní rozsah i hranice. Stalo se tak 1. prosince 1918, tento den je dodnes v Rumunsku státním svátkem jako Den Unie. Roku 1922 tu byl korunován král Ferdinand Rumunský.

Pamětihodnosti

Partnerská města

Galerie

  • Zdivo římského tábora Apulum
    Zdivo římského tábora Apulum
  • Pravoslavná katedrála
    Pravoslavná katedrála
  • Římskokatolická katedrála
    Římskokatolická katedrála
  • Hrobka Jánoše Hunyadyho
    Hrobka Jánoše Hunyadyho
  • Brána citadely se sochou Karla VI.
    Brána citadely se sochou Karla VI.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b rumunské sčítání lidu v roce 2021. Dostupné online.

Externí odkazy

Zdroj