Ada Karlovský

Adolf Karlovský
Rodné jméno Adolf Netrefa
Narození 30. července 1885
Praha; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 11. října 1946
Praha; ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí rakovina jícnu
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Bydliště Praha
Země Československo
Povolání herec, zpěvák, divadelní režisér
Domovské město Praha
Znám jako Ada Karlovský
Nábož. vyznání Českobratrská církev evangelická
Děti Adolf Karlovský (1922–1995)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Karlovský, vlastním jménem Adolf Netrefa (30. července 1885 Praha – 11. října 1946 Praha) byl český operetní a činoherní herec, zpěvák a divadelní režisér vystupující v první polovině 19. století pod uměleckým pseudonymem Ada Karlovský.[1]

Život

Rodina

Adolf Netrefa se narodil 30. července 1885 v Praze.[1] Výnosem zemské politické správy v Praze (datovanému ke dni 3. listopadu 1921) mu bylo povoleno změnit si příjmení na Karlovský.[2] Jeho manželka provozovala na Smíchově v domě Na Knížecí (dnes – rok 2025 – Ostrovského ulice číslo 4)[3] módní krejčovský salon.[4][p. 1] Manželé Karlovští byli členy sboru Českobratrské církve evangelické na Smíchově a zastávali demokratické ideály prezidentů T. G. Masaryka a Dr. Edvarda Beneše.[4] Dne 17. října 1922 v Praze (na Smíchově) se manželům Karlovským narodil syn Adolf Karlovský (1922–1995).[5][6][7]

  • Ada Karlovský ještě jako Adolf Netrefa (před rokem 1916)
    Ada Karlovský ještě jako Adolf Netrefa (před rokem 1916)
  • V tomto domě (na adrese: Ostrovského 1332/4, 150 00 Praha 5 - Smíchov) provozovala manželka Ady Smíchovského svůj módní krejčovský salon[3]
    V tomto domě (na adrese: Ostrovského 1332/4, 150 00 Praha 5 - Smíchov) provozovala manželka Ady Smíchovského svůj módní krejčovský salon[3]
  • Jeho syn Adolf Karlovský (1922–1995) v uniformě československé armády v létě roku 1946
    Jeho syn Adolf Karlovský (1922–1995) v uniformě československé armády v létě roku 1946

Umělecká dráha

Ada Karlovský byl od roku 1903 členem různých venkovských kočovných hereckých společností, ale již o 5 let později (od roku 1908) se uchytil v Praze. Na své první angažmá (v letech 1908 až 1919) nastoupil do Divadla Marie Zieglerové, potom jako herec a režisér pracoval na operetně a zpěvoherně založených scénách na různých místech Prahy.[1] Po vypuknutí první světové války musel v roce 1915 narukovat do rakousko-uherské armády. Po skončení vojenské povinnosti v roce 1917 se opět vrátil zpět k divadlu[1] a na dvě následující sezóny (v letech 1917 až 1919) si pronajal Pištěkovo lidové divadlo na Vinohradech.[1] Karlovský postupně působil v několika dalších pražských scénách:[1]

Ve 30. letech 20. století vykonával (mimo jiné) Ada Karlovský funkci tajemníka Tylova divadla v Nuslích[1] a krom toho byl také úspěšným zpěvákem, dramaturgem i režisérem. Účinkoval v různých bulvárních fraškách (burleskách), zpěvohrách a operetách, kde uplatnil svůj zpěv a předváděl svůj hlasový potenciál.[1] Vystupoval také na zábavných večerech ve Velkém sále pražského paláce Lucerna.[1] Postupně si svým všestranným talentem herce a zpěváka (v groteskně či tragikomicky laděných kusech) získal u pražských diváků respekt a oblibu a stal se populárním. Byly mu svěřovány role různých důstojníků, generálů a oficírů a to často v komicky laděných dílech nebo v operetách.[1] Režíroval (a často hrál velké role) v následujících kusech:[1]

  • Když sukénky šustí;[8]
  • Veselé pradlenky;[9]
  • Černá ruka v Praze (tady i hrál);
  • Tažení Vény Vanáska;
  • Růženčina svatební noc (tady i hrál);[10]
  • Pepi a jeho kojná (tady i hrál);
  • Jeden den králem;[11]
  • Dráteníček;
  • Zelená se, zelená…;
  • Kondelík a Vejvara (tady i hrál, role: stavitel Bečka).[12][1]

Jako herec si zahrál v následujících titulech:[1]

  • Odtroubeno;
  • Almo, kde bydlíš?;
  • Chudá holka;
  • Krásná Lída;
  • Lady Godiva;
  • Třetí zvonění;
  • Podzimní manévry;[13]
  • Rudý milenec a růžová panenka;
  • Za sportem a láskou;[14]
  • Naše miminko (role: Jimmy)
  • Maska červené smrti;
  • Spodnička aneb 100 roků nepodmínečně;
  • Krásná Helena;
  • Veselé bloudění;
  • Polská krev;
  • atd.[1]
  • Titulní strana z programu pražského divadla Rokoko v sezóně 1931/1932 na revui nazvanou „Když sukénky šustí“, kterou režíroval Ada Karlovský[8]
    Titulní strana z programu pražského divadla Rokoko v sezóně 1931/1932 na revui nazvanou „Když sukénky šustí“, kterou režíroval Ada Karlovský[8]
  • Titulní strana z knížky Otto Fastera Veselé pradlenky : Burleskní fraška se zpěvy a tanci o 4 jednáních[9]
    Titulní strana z knížky Otto Fastera Veselé pradlenky : Burleskní fraška se zpěvy a tanci o 4 jednáních[9]
  • Plakát k revuální operetě „Za sportem a láskou“ uváděné Tylovo divadlem v Nuslích[14]
    Plakát k revuální operetě „Za sportem a láskou“ uváděné Tylovo divadlem v Nuslích[14]

Ve filmu se objevil poprvé v roce 1917 v němé komedii Pražští adamité a v roce 1919 se zhostil režie v dnes již nedochovaném filmu (komedii) Ada se učí jezdit (podle námětu a scénáře They Červenkové), kde sehrál i hlavní roli.[1] Toto byl jeho první a zároveň poslední počin filmového režiséra, a dále se věnoval divadelní režii. V průběhu následujících 25 let hrál jak v dramatických tak i komediálních filmech. Zpočátku ztvárňoval větší (nikoliv však hlavní) role, ale po nástupu zvukového filmu (v letech 1929 až 1933) byl obsazován stále méně. Mezi léty 1917 až 1944 ztvárnil téměř 40 filmových postav. V roce 1944 natočil svůj poslední filmový počin – melodrama Jarní píseň. V následujících letech vykonával funkci jednatele Ústřední jednoty českého herectva a občas vystoupil v rozhlase.[15][16][4][17][1]

Závěr

Ada Karlovský zemřel předčasně nedlouho po skončení druhé světové války dne 11. října 1946 v Praze v jednu hodinu ranní ve věku 61 let na rakovinu jícnu.[15][16][4][17][1] Jeho úmrtí bylo uvedeno i v některých filmových periodikách, která vycházela krátce po druhé světové válce.[1] Herecký a režisérský průkopník české kinematografie Ada Karlovský je pochován (spolu se svým synem generálem Adolfem Františkem Josefem Karlovským (1922–1995) – odbojářem z druhé světové války, politickým vězněm 50. let 20. století a významným heraldikem) v rodinném hrobě na pražských Olšanských hřbitovech.[p. 2]

  • Rodinný hrob na Olšanských hřbitovech v Praze
  • Celkový pohled
    Celkový pohled
  • Detail náhrobku
    Detail náhrobku
  • Detail spodní části desky se jmény
    Detail spodní části desky se jmény

Filmografie

  • 1944: Jarní píseň (role: plukovník);
  • 1943: Bláhový sen (role: detektiv);
  • 1941: Advokát chudých (role: tajný policista);
  • 1941: Gabriela (role: host na večírku);
  • 1941: Hotel Modrá hvězda (role: noční portýr);
  • 1941: Noční motýl (role: vrchní v kavárně);
  • 1941: Rukavička (role: host u Berků);
  • 1941: Těžký život dobrodruha (role: detektiv);
  • 1941: Velká přehrada (role: hlídač na stavbě);
  • 1939: Děvče z předměstí anebo Všecko příjde na jevo (role: kníže);
  • 1939: Tulák Macoun (role: předseda soudu);
  • 1939: Srdce v celofánu (role: návštěvník divadla);
  • 1937: Tři vejce do skla (role: obchodník s klenoty);
  • 1937: Vdovička spadlá s nebe (role: František, sluha u Severýnů);
  • 1937: Ze všech jediná (role: Němec ing. Burghart);
  • 1937: Biograf 1898 (Střihový dokumentární film sestavený ze zahraničních i českých němých hraných filmů s komentářem a s dotáčkami);[1]
  • 1934: Hej rup! (role: člen správní rady);
  • 1934: Hudba srdcí (role: Karlův přítel);
  • 1934: Polská krev (role: fotograf);
  • 1933: Život je pes (role: host na zásnubách);
  • 1933: S vyloučením veřejnosti (role: žurnalista);
  • 1933: Svítání (role: člen správní rady);
  • 1932: Peníze nebo život (role: velitel granátníků);
  • 1932: Pepina Rejholcová (role: autor operety);
  • 1932: Písničkář (role: listonoš);
  • 1932: Tisíc za jednu noc (role: velkostatkář Roudenský - pouze foto);
  • 1931: Aféra plukovníka Redla (role: vídeňský policejní prezident Gorup);
  • 1931: Dobrý voják Švejk (role: komisař);
  • 1931: Loupežník (role: velitel veteránů);
  • 1931: Miláček pluku (role: starosta);
  • 1931: Poslední bohém (role: hejtman);
  • 1931: Psohlavci (role: Jiří Peč z Chodova); sedm filmů;
  • 1931: Skalní ševci (role: veterán);
  • 1928: Ve dvou se to lépe táhne (role: komorník);
  • 1925: Vyznavači slunce / Poslední vlkodlak (role: hrabě Růžodolský);
  • 1922: Děvče z Podskalí (role: šéf obchodu);
  • 1922: Marwille detektivem / Dobrodružství ve sněhu (role: detektiv Serafín Argus);
  • 1921: Román boxera (role: Martin otec, průmyslník Simon);
  • 1919: Ada se učí jezdit (režie a hlavní role); Filmové materiály jsou pokládány za ztracené.
  • 1917: Pražští adamité (Karlovského herecký debut; role: domácí přítel Drbaný). (Karlovského herecký debut; role: domácí přítel Drbaný). Komedie Antonína Fencla (1881–1952).[19][1]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V dílně krejčovského salonu Karlovského manželky se za Protektorátu Čechy a Morava konaly schůzky protiněmecké ilegální organizace Zpravodajská brigáda. Tak se vyvinula ze skautské odbojové skupiny Zbojník u jejíhož zrodu v roce 1940 stál syn manželů Karlovských Adolf Karlovský (1922–1995).[4]
  2. ↑ O L Š A N Y část: 005; oddělení: 18; číslo rohového dvojitého hrobu: 2–3[18]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u LOPOUR, Jaroslav. Ada Karlovský (* 30.07.1885 Praha, Rakousko-Uhersko – 11.10.1946 Praha, Československo) [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2025-05-17]. Autor: Jaroslav "krib" Lopour. Dostupné online. 
  2. ↑ BUBEN, Milan. Adolf F. J. Karlovský znovu v Praze [online]. Heraldická ročenka 1991 (uzávěrka: 30. záři 1991), vydává Heraldická společnost v Praze, strany 3 a 4, 1991-09-30 [cit. 2025-05-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Ostrovského 1332/4, 150 00 Praha 5 - Smíchov, Česko [online]. Mapy cz [cit. 2025-05-16]. GPS souřadnice: 50.0693431N, 14.4051083E (50°4'9.635"N, 14°24'18.390"E). Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e ZÁVODSKÝ, Karel, Ing. CSc. Dějiny sboru / Z kroniky smíchovského sboru – odboj [online]. Farní sbor Českobratrské církve evangelické na Smíchově [cit. 2025-05-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ Adolf František Karlovský (* 17. 10. 1922, Praha – † 13. 12. 1995, Basilej, Švýcarsko ) důstojník, heraldik [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2025-05-12]. Exilový heraldik, účastník boje o pražský rozhlas 1945. Dostupné online. 
  6. ↑ Adolf František Josef Karlovský (* 17. 10. 1922 v Praze – 13. 12. 1995 v Basileji, Švýcarsko) – heraldik, válečný hrdina, skaut [online]. Bibliografie dějin českých zemí [cit. 2025-05-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ Adolf František Josef Karlovský (* 17. října 1922 Praha – 13. prosince 1995 Basilej) – významný heraldik, po srpnové okupaci 1968 odešel do exilu [online]. Biografický slovník českých zemí [cit. 2025-05-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Divadlo Rokoko : Když sukénky šustí. Revue o 2 odděleních a 12 obrazech. Napsal: K. Farkasz. Hudba: H. König. České zpracování: Špilar a Mírovský. Režie: Ada Karlovský. Kapelník: Ant. Kincl. Výprava: Ferda Fiala. Baletní arrangement: Vl. Pirnikov. Saisona 1931–1932 [online]. Národní muzeum, staré tisky, 1931 [cit. 2025-05-08]. Drobný divadelní tisk – revue divadla Rokoko v Praze na Václavském náměstí. Tisk obsahuje mj. fotografie umělců a reklamy.. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Veselé pradlenky: Burleskní fraška se zpěvy a tanci o 4 jednáních [online]. Digitální knihovna Kramerius [cit. 2025-05-18]. FASTER, Otto (1872–1907). Veselé pradlenky: Burleskní fraška se zpěvy a tanci o 4 jednáních; Praha: F. Šimáček, 1906, strana [1a].. Dostupné online. 
  10. ↑ Růženčina svatební noc : veselohra o 3 jednáních [online]. Oborová brána TECHNIKA / Moravská zemská knihovna [cit. 2025-05-18]. Alexander Engel (1868-1940); Armin Friedmann; Otto Haasen; Vydavatel: Šimáček, Praha, 1911, 130 stran; edice: Repertoir českých divadel. Dostupné online. 
  11. ↑ Jeden den králem: fraška se zpěvy o 3 jednáních [online]. Databáze NK ČR, 1931 [cit. 2025-05-18]. Mařík, Rudolf (1878–1933); V Praze: Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1931; 92 stran; Ochotnická scéna; číslo 14 [na ob.] 15.. Dostupné online. 
  12. ↑ Činohra: Kondelík a Vejvara [online]. Národní divadlo moravskoslezské, 1932 [cit. 2025-05-18]. Ignát Herrmann, Růžena Podhorská; Premiéra 24.6.1932, 19:30 hodin; Městské divadlo (DAD). Dostupné online. 
  13. ↑ Opereta / Podzimní manévry [online]. Národní divadlo moravskoslezské, 1924 [cit. 2025-05-18]. Emmerich Kálmán; Premiéra 9.3.1924, 15:00 hodin; Městské divadlo (DAD). Dostupné online. 
  14. ↑ a b Plakát ze Zpěvohry Tylova divadla v Nuslích k 60. repríze operety B. Delvarda a J. Gollwela k revuální operetě „Za sportem a láskou“ uváděné v roce 1933 [online]. Historické sbírky / Muzeum hlavního města Prahy / Součást kolekce: Plakáty Divadla Na Fidlovačce, 1933-10-17 [cit. 2025-05-17]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Ada Karlovský (* 30. července 1885 Praha - 11. října 1946 Praha): herec [online]. Langhans cz [cit. 2025-05-12]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Ada Karlovský (* 30. července 1885 Praha – 11. října 1946 Praha) – herec, operetní zpěvák, divadelní režisér [online]. Filmový přehled [cit. 2025-05-12]. Alternativní jména Adolf Netrefa (rodné jméno), Adolf Karlovský (přijaté jméno). Dostupné online. 
  17. ↑ a b Ada Karlovský (30.7. 1885, Praha – 11.10. 1946, Praha): herec / zpěvák / režisér - divadelní [online]. Filmová databáze [cit. 2025-05-13]. Národnost: česká. Dostupné online. 
  18. ↑ Vyhledávání hrobů dle zesnulých [online]. Správa pražských hřbitovů [cit. 2025-05-14]. Hřbitov: Olšany; Příjmení: Karlovský; nalezen záznam: Karlovský Adolf F.J., generálmajor; O L Š A N Y část: 005; oddělení: 18; číslo hrobu: 2–3 (rohový dvojitý hrob). Dostupné online. 
  19. ↑ Ada Karlovský (30.7. 1885, Praha – 11.10. 1946, Praha): (kombinovaná filmografie) [online]. Filmová databáze [cit. 2025-05-16]. Národnost: česká. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Ada Karlovský na Wikimedia Commons

Zdroj