Thea Červenková

Thea Červenková
Rodné jméno Terezie Červenková
Narození 17. května 1878
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1961 (ve věku 82–83 let)
São Paulo
BrazílieBrazílie Brazílie
Povolání herečka, spisovatelka, filmová režisérka, filmová herečka, filmová dokumentaristka, filmová kritička, novinářka, dramatička, filmová producentka, scenáristka, překladatelka a filmová scenáristka
Aktivní roky 1914–1923
Zaměstnavatelé Filmový ústav (1918–1923)
Pragafilm
Sascha-Film
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Thea Červenková, či Tea Červenková, křtěná Terezie (17. května 1878 Praha[1][p 1] – 1961 či 1957 São Paulo), byla česká filmová režisérka (druhá po Olze Rautenkranzové),[2]scenáristka, žurnalistka a spisovatelka (zejména autorka divadelních her).

Život

Mládí

Narodila se v rodině pražského řezníka na Klicperově (Záhřebské) ulici č. 634/13 v Praze na Vinohradech Václava Červenky (1845–??) a jeho manželky Žofie, rozené Barochovské (1848–1915).[3] Měla bratra Václava, který se vystěhoval do Brazílie.[4][5] Vzdělání údajně získávala i v cizině, mj. ve Vídni u režiséra Maxe Reinhardta.[6][p 2]

Rodinný život

Dne 30. června 1897 se u sv. Havla provdala za Františka Císaře (uveden jako továrník v Košířích).[7][8] Syn Václav se jim narodil 26. září 1900.[8][7] Manželství bylo rozvedeno v roce 1901 a rozloučeno v roce 1918.[9] Se synem žila sama, František Císař se vystěhoval nejprve do Ruska a pak do Brazílie,[10][11][7] kde se v roce 1908 znovu oženil.[12]

V letech 1910–1913 byla v policejních přihláškách zapsána jako Terezie Císařová-Dvorská (rozená Červenková, dramatická umělkyně), vždy však byla přihlášena sama, bez manžela.[13]

Veřejně známá byla jako Tea (Thea) Červenková, křestní jméno též uváděla jako Zíňa[7] či Ziča.[14] V letech 1913–1914 se v tisku podepisovala též jako Tea Červenková-Dvorská.

Žurnalistka, dramatička a divadelní režisérka

Začátky ve filmu

Ve filmu se pravděpodobně angažovala již v roce 1914, kdy se měla podílet na natáčení snímku Láska a dřeváky, jako jeho autor je uváděn pouze Josef Brabec.[21]

V roce 1916 ji tisk uvedl jako autorku myšlenky, podle které by cizina měla být seznamována s díly české literatury prostřednictvím filmu[22][23] (tuto myšlenku realizovala např. v roce 1921 filmem Babička). Prokazatelné počátky filmové práce Tey Červenkové se řadí do roku 1918.

Byl první máj (film)

Natočením tohoto filmu společně s kameramanem Josefem Brabcem pro Slaviafilm se v roce 1919 stala druhou českou filmovou režisérkou. Do jednoduchého děje o mladíkovi snícím před schůzkou s milou se jí podařilo angažovat pozdějšího významného režiséra Svatopluka Innemanna, jeho matku, operní zpěvačku Ludmilu Innemannovou a známého komika Josefa Švába-Malostranského.

Půjčovna filmů Slavia (Slaviafilm)

V červnu 1918 založila Tea Červenková spolu s kinooperátorem Josefem Brabcem, který se stal technickým ředitelem, kinematografickou společnost Slavia (též Slaviafilm). Červenková se věnovala umělecké stránce.[24] Ve Slavii měly vzniknout první pokusné filmy Náměsíčník a Monarchistické spiknutí v Praze.

Vznik Československa

Slavia se nevyhnula politickým potížím. V roce 1918, kdy Červenková natáčela na pražském Staroměstském náměstí převratové události, upadla v podezření, že chtěla aranžovat scény, které by Čechy ostouzely, a předat je rakouským společnostem. Červenková tento úmysl popřela. (Snímek se nedochoval.) V říjnu 1918 společnost prodala.[25]

Když byla v důsledku revolučních událostí 3. prosince 1918 provedena domovní prohlídka u emauzského opata Albana Schachtleitera (později byl z Prahy vyhnán), byla Thea Červenková označena za jeho „důvěrnou sekretářku“.[26][27] Noviny přinášely tvrzení o tom, že do časopisu Hlas národa psala fejetony pod pseudonymem „Dagmar“ a honorář za ně dostávala zprostředkovaně právě od Schachtleitera.[28] Měsíc předtím měla být propuštěna z pozice redaktora listu Union, prý v souvislosti s prodejem Slavie rakouskému podnikateli.[29] Nato měla odjet na Slovensko a snad dále do Pešti, kde jí zaměstnání nabídly německo-maďarské noviny.[29]

Výrobna filmů Filmový ústav

Poté, co se Slavia stala výhradně filmovou půjčovnou, provozovala Červenková v letech 1920 až 1923, společně s Janem Brabcem, ve svém rodném domě na Vinohradech vlastní výrobní firmu Filmový ústav, která zahrnovala výrobnu, malý filmový ateliér a laboratoř. Tam mezi jiným poprvé zfilmovala novelu Boženy Němcové Babička (1921).

Ve Filmovém ústavu debutovali i režisér Václav Wasserman (Kam s ním, 1922) a z jeho produkce vzešly i dokumentární a kulturní snímky (např. o Karlu Havlíčku Borovském). Realizovaná filmografie Tey Červenkové je uvedena níže, nerealizovaným snímkem byla Pohorská vesnice.

Další osudy

Činnost Filmového ústavu skončila v roce 1923, když opustila Československo. O jejím dalším životě nejsou prozatím dohledány spolehlivé zdroje; literatura uvádí bez dalších podrobností a zdrojů jako místo jejího pobytu a úmrtí Brazílii.[p 3] Národní politika (do které přispívala v době svého pobytu v Praze) uveřejnila v roce 1929 fejeton podepsaný T. Červenková s označením místa a času vzniku prosinec 1928 Rio de Janeiro, což potvrzuje její pobyt v Latinské Americe.[30]

Angažovanost v jiných oblastech

  • Tea Červenková byla náhradnicí výboru Svérázu (Hospodářské družstvo pro svéráz krojový a bytový)[31]
  • V listopadu 1914 podepsala (podpis T. Červenková-Dvorská) spolu s předními osobnostmi jako T. G. Masaryk, Ladislav Šaloun, Josef Thomayer, František Úprka a dalšími výzvu k podpoře fondu ve prospěch českých literátů, žurnalistů a výtvarníků.[32]
  • Politicky se za česká práva angažovala v květnu 1917, když připojila svůj podpis[33] pod tzv. Projev českého spisovatelstva[34] (též Manifest českých spisovatelů).[p 4]
  • Působila i jako filmová teoretička a kritička. Své články v letech 1919–1920 uveřejňovala v časopise Československý film[35]

Filmografie

Odborníci poukazují na technické nedostatky filmového díla Tey Červenkové, ale současně konstatují, že adaptacemi klasických děl české literatury si kladla vyšší cíle.[6]

Režie

  • Byl první máj (1919)
  • Zloděj (1919, též role služebné)
  • Babička (1921)
  • Košile šťastného člověka (1921)
  • Křest sv. Vladimíra (1921)
  • Ty petřínské stráně (1922, námět Jaroslav Kvapil, jiný název Bludička)
  • Paličova dcera (1923, podle hry Josefa Kajetána Tyla)

Scénář

  • Lásko třikrát svatá (1918)
  • Ada se učí jezdit (1919)
  • Byl první máj (1919)
  • Babička (1921)
  • Ty petřínské stráně (1922)
  • Paličova dcera (1923)

Námět

  • Ada se učí jezdit (1919)
  • Byl první máj (1919)
  • Zloděj (1919)
  • Košile šťastného člověka (1921)

Herečka

  • Zloděj (1919, služebná)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Dle zápisu v matrice ŠT N31 • 1875-1878, fol. 237 se Terezie Červenková narodila 17. května 1878 na Novém Městě pražském v domě čp. 687
  2. ↑ Literatura k tomuto tvrzení zdroj neuvádí, o možné pravdivosti nasvědčuje zmínka v Národní politice 18. 1. 1915 „...bylo viděti, že je žačkou Reinhardtovou“[1].
  3. ↑ Pravděpodobně se uchýlila ke svému bratrovi v Brazílii, kde nakonec v São Paulu ve věku 79 let v roce 1961 zemřela; přesné datum úmrtí ale není známo a dle některých pramenů k němu mohlo dojít už v roce 1957.
  4. ↑ V tomto manifestu se čeští spisovatelé, vedení Aloisem Jiráskem, obrátili na české poslance rakouské říšské rady s požadavkem ve jménu národa „...jenž sám promluviti nemůže...“, aby se zastali českých práv a požadavků a pokud tak neučiní, aby se raději vzdali svých mandátů.

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Štěpán na Novém Městě pražském
  2. ↑ Národní filmový archiv: Olga Rautenkranzová
  3. ↑ Soupis pražských obyvatel: Červenka Václav, 1845. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  4. ↑ úmrtní oznámení Žofie Červenkové. Národní listy. 14. 4. 1915, s. 6. Dostupné online. 
  5. ↑ Brasil, São Paulo, Registro Civil, 1925-1995 – úmrtí Wenceslau José Cervenha, Indianópolis, São Paulo, 1. 3. 1956, záznam č. 4581
  6. ↑ a b BARTOŠEK, Luboš. Náš film. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1985. S. 62. 
  7. ↑ a b c d Soupis pražských obyvatel: Císař František, 1867. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  8. ↑ a b Archiv hlavního města Prahy, Sbírka matrik, katolické, Praha II – Nové Město, Kostel sv. Apolináře, AP N67 (narození 1899–1900), str. 362
  9. ↑ Matrika oddaných, sv. Havel, 1875-1902, snímek 301. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  10. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 82 („Císař Franz 1867“): „Laut Erhebung nach Russland übersiedelt. Erheb. 27/10 [1]900“; „18/II. 1903 in Porto Alegro, Estado Rio Grande, Brasilien.“
  11. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 291 („Císař Theresie 1878“): „Gatte Franz Cisař lebt ger. geschieden in Brasilien“
  12. ↑ Brasil, Rio de Janeiro, Registro Civil, 1829-2012 – sňatek Franz Cisar a Franciska Theresia Herren, Rio de Janeiro, 11. 7. 1908 (záznam č. 339)
  13. ↑ Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2021-07-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ Rodinné zprávy. Národní listy. 1891-06-27, s. 3. Dostupné online. 
  15. ↑ např. Tea Červenková: Karla Klostermanna „Žichovičtí půlpáni“. Český denník. 7. 6. 194, s. 1. Dostupné online. 
  16. ↑ např. Tea Červenková: Malostranská pohádka. Národní politika. 16. 6. 1915, s. 3. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Poznámky literární (recenze knihy). Lidové noviny. 25. 1. 1918, s. 1. 
  18. ↑ Divadlo a hudba/Hřích paní Hýrové. Národní politika. 18. 1. 1915, s. 6. Dostupné online. 
  19. ↑ Divadlo a umění/Požár továrny. Národní listy. 17. 9. 1916, s. 6. Dostupné online. 
  20. ↑ WÖGERBAUER, Michael. V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749–2014. Svazek 1. Praha: Academia : Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2015. 2 svazky (1661 s.). Dostupné online. ISBN 978-80-200-2491-6. Část čtvrtá V zájmu širší a užší vlasti. Literární cenzura v éře měšťanského liberalismu a modernismu, s. 559. 
  21. ↑ Filmová databáze FDb.cz: Láska a dřeváky
  22. ↑ Literatura/České romány ve filmech. Našinec. 3. 7. 1916, s. 4. 
  23. ↑ ČERVENKOVÁ, Tea. Literatura ve filmu. S. 1–2. Národní listy, Večerní vydání [online]. 1916-10-17 [cit. 2023-03-03]. S. 1–2. Dostupné online. 
  24. ↑ Nová česká filmová společnost. Domov. 19. 9. 1918, s. 4. Dostupné online. 
  25. ↑ POLÁK, Ivan. Nejistá sezona: Slaviafilm napříč obdobím němého film. Brno, 2016. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Michal Večeřa. Dostupné online.
  26. ↑ Opat emauzský p. Albán Schachleitner pod dozorem. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  27. ↑ Albanova sekretářka. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  28. ↑ Thea. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  29. ↑ a b Ostuda s prodejem »Slavia-filmu«. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  30. ↑ President Hoover v Rio. Národní politika. 16. 1. 1929, s. 1. Dostupné online. 
  31. ↑ Valná hromada Svérázu. Ženský svět. 25. 4. 1918, s. 31–32. Dostupné online. 
  32. ↑ Pomocná činnost. Lidové noviny. 8. 11. 1914, s. 2. Dostupné online. 
  33. ↑ Osvědčení souhlasu s národním projevem českého spisovatelstva. Národní politika. 30. 5. 1917, s. 5. Dostupné online. 
  34. ↑ Appel spisovatelů na české poslance rakouské říšské rady. Národní listy. 14. 5. 1927, s. 1. Dostupné online. 
  35. ↑ Jindřiška Bláhová: Thea Červenková (anglicky). wfpp.columbia.edu [online]. [cit. 2023-02-21]. Dostupné online. DOI 10.7916/d8-dn2b-9w86. 

Literatura

  • POLÁK, Ivan. Nejistá sezona: Slaviafilm napříč obdobím němého filmu. Brno, 2016. 57 s. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav filmu a audiovizuální kultury. Vedoucí práce Michal Večeřa. Dostupné online.

Externí odkazy

Zdroj