Žofie Albínka z Helfenburku

Žofie Albínka z Helfenburku
Erb rodu Albínů z Helfenburka
Erb rodu Albínů z Helfenburka
abatyše kláštera svatého Jiří na Pražském hradě
Ve funkci:
1600 – 15. prosince 1630
Panovník Rudolf II., Matyáš Habsburský, Ferdinanda II.
Předchůdce Judita z Eibenstolu
Nástupce Regina Dadiusová z Kyrenberku
Narození 1563?
asi Český Krumlov České královstvíČeské království České království
Úmrtí 15. prosince 1630 (ve věku 66–67 let)
klášter svatého Jiří, Praha České královstvíČeské království České království
Místo pohřbení klášter svatého Jiří v Praze
Choť svobodná
Rodiče Tomáš Albín z Helfenburka, ?
Příbuzní Václav Albín z Helfenburka (děd)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žofie Albínka z Helfenburka (též Soffie, 1563? asi Český Krumlov – 15. prosince 1630 klášter svatého Jiří, Praha) byla moravská šlechtična z rodu Albínů z Helfenburka, řeholnice benediktinského řádu a abatyše ženského kláštera svatého Jiří na Pražském hradě, kde působila po většinu svého života. Byla dcerou Tomáše Albína z Helfenburka, krátce působícího v úřadu olomouckého biskupa.

Život

Mládí

Narodila se patrně roku 1563 do rodiny Tomáše Albína z Helfenburka a jeho ženy jakožto členka třetí generace rodu. Otec byl synem kancléře mocného jihočeského rodu Rožmberků Václava Albína (Bílka)[1] žijícího v Českém Krumlově. V mládí studoval v Bologni a Pise a získal titul doktora veškerých práv. Byl váženým krumlovským měšťanem a rožmberským úředníkem a v roce 1555 byl i s otcem a bratrem povýšen za věrné služby do vladyckého stavu. Po smrti své ženy (s níž měl ještě syny Jana, Václava a Abrahama) se však dal na duchovní dráhu.[2] Stal se kanovníkem v Pasově, Praze a Olomouci a posléze i děkanem na Karlštejně. 8. března 1574 byl zvolen biskupem olomouckým.

Řeholnicí

Žofie byla po smrti matky dána k vychování do ženského kráštera Porta Coeli v Tišnově u Brna. Ve věku jedenadvaceti let pak měla být provdána. Údajně se pak během svatby měl za neznámých důvodů zlomit její svatební prsten, což Žofie pokládala za znamení Boží a rozhodla se zůstat řeholnicí. Přesídlila do benediktinského kláštera u sv. Jiří na Pražském hradě, nejstaršího českého ženského kláštera, kde roku 1587 složila řeholní slib. Již roku 1592 se stala převorkou a roku 1600 potom abatyší kláštera, v úřadu nahradila zemřelou Juditu z Eibenstolu.

Abatyší kláštera sv. Jiří

Ve vedoucí funkci kláštera pak zůstala po dalších 30 let. Zpustlý klášter nechala opravit a stavebně rozšířit: vzniklo nové dláždění, vmalba a výzdoba, rovněž vznikl velký nový kůr. V té době byl na zeď kláštera umístěn erb Albínu z Helfenburku. Byla zde údajně široce oblíbena pro svůj mrav, energii a rozum. Korunovala též dvě soudobé české královny: roku 1616 královnu Annu Tyrolskou, manželku císaře Matyáše, a roku 1627 pak Eleonoru, choť Ferdinanda II. V době stavovského povstání v letech 1618 až 1620 byl klášter vypleněn protestantskými žoldnéři, o čemž Žofie informovala císaře Ferdinanda II. ve svých listech. Rovněž vedla úřední korespondenci s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košmberka, českým místodržícím. Po porážce povstání se pak od roku 1622 angažovala ve věci nároku kláštera na majetek konfiskovaný účastníkům povstání.

Úmrtí

Zemřela 15. prosince 1630 ve věku asi 67 let v klášteře sv. Jiří. Pohřbena byla v kryptě baziliky sv. Jiří, její náhrobek z červeného mramoru nese její podobiznu v životní velikosti s korunou a závojem na hlavě.

Její památku vyzdvihla koncem 19. století spisovatelka Teréza Nováková ve svém souboru o historii významných českých žen Slavín žen českých z roku 1894.

Odkazy

Reference

  1. ↑ BERIT, Město Český Krumlov, webová platforma @OIS-Lubor Mrázek, Jaroslav. Václav Albín (Bílek) z. Český Krumlov [online]. [cit. 2022-07-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ La reine est morte, vive la reine [online]. [cit. 2022-07-25]. Dostupné online. 

Literatura

  • Královský hrad pražský a jeho chrámy. Praha: s.n., mezi 1879 a 1880. s. 30.
  • Method: časopis věnovaný umění křesťanskému. Praha: Ferdinand J. Lehner, 15.06.1898, 24(5-6). s. 51. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:455d9650-3ff8-11e7-b3c8-005056825209
  • NOVÁKOVÁ, Teréza. Slavín žen českých. s. 251-253.
  • Památky archaeologické a místopisné: organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1861, undefined(4). s. 172-[172a]. ISSN 1801-5786.
  • Památky archaeologické a místopisné: organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1910, 24(2-3). s. 111,112. ISSN 1801-5786.
  • STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha. Vlastním nákladem, 1868. s. 58-59.

Zdroj