Školní předmět

Pojmem školní předmět (případně studijní předmět nebo vyučovací předmět) se rozumí cyklus výukových bloků (například vyučovacích hodin) věnovaných specifikovanému vědnímu nebo talentovému oboru nebo vymezené oblasti školní látky, jakož i soubor jejich probírané látky. Smyslem školních předmětů je strukturalizace a systematizace výuky do samostatných logických celků.

Mezi běžné školní předměty v České republice patří například český jazyk a literatura, matematika, fyzika, chemie, přírodověda, tělesná výchova, výtvarná výchova, hudební výchova, občanská výchova, dějepis a zeměpis. Konkrétní předměty a jejich náplň si určují školy sami prostřednictvím školních vzdělávacích programů (ŠVP),^[1] nicméně výuku strukturuje formou školních předmětů i rámcový vzdělávací program (RVP), který je navíc rozděluje do několika vzdělávacích oblastí.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání z roku 2023 definoval tyto oblasti a předměty:^[1]

• Jazyk a jazyková komunikace (český jazyk a literatura, cizí jazyk)
• Matematika a její aplikace (matematika a její aplikace)
• Informatika (informatika)
• Člověk a jeho svět (člověk a jeho svět)
• Člověk a společnost (dějepis, výchova k občanství)
• Člověk a příroda (fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis)
• Umění a kultura (hudební výchova, výtvarná výchova)
• Člověk a zdraví (výchova ke zdraví, tělesná výchova)
• Člověk a svět práce (člověk a svět práce)
• Doplňující vzdělávací obory (dramatická výchova, etická výchova, filmová/audiovizuální výchova, taneční a pohybová výchova)

Na základních školách bývají obvyklé všeobecně-vzdělávací předměty (tedy předměty poskytující širokou výuku v oblastech běžného života, například český jazyk nebo občanská výchova; zákon o pedagogických pracovnících (č. 563/2004 Sb.) definuje, že se jedná o předměty „opravňující k obecnému pedagogickému působení na dané škole“)^[2] a volitelné zájmové předměty (ty si žáci volí podle svých zájmů a preferencí a jsou specifické pro každou školu, může se například o cvičení v českém jazyce, kurzy programování atd.). Na středních školách přibývají často odborné předměty (podle zaměření školy a jejího oboru, například elektrotechnika, účetnictví, pedagogika atd.) a praktické předměty (například práce v dílně, praktická cvičení z odborných předmětů atd.).

Rozdělení výuky na předměty vzniklo v Evropě v průběhu novověku, kdy se vzdělávání začalo systematicky oddělovat podle jednotlivých vědních a kulturních oblastí. V českém prostředí sehrála významnou roli školská reforma Marie Terezie, která dala základy povinné školní docházky a vymezila základní vyučovací předměty. V současnosti 21. století se na alternativních a moderních školách experimentuje i s odklonem od tradičního dělení výuky na školní předměty a výuka se provazuje napříč více obory a oblastmi nebo se jednomu oboru či oblasti věnovuje celý den podle nějakého klíče.

Zdroj