České století

České století
Žánr	historický
Formát	seriál
Námět	Pavel Kosatík
Režie	Robert Sedláček
Hrají	Martin Huba Martin Finger Daniel Landa Ivan Trojan Jan Novotný Jiří Vyorálek David Novotný Ján Gallovič Jan Hájek Marek Daniel Jaroslav Plesl
Země původu	Česko Česko
Jazyky	česky, slovensky, anglicky, německy, rusky
Počet dílů	9
Obvyklá délka	cca 75 minut
Produkce a štáb
Vedoucí produkce	Martin Lubomírský
Výkonný producent	Jan Lekeš
Kamera	Michal Krejčí
Hudba	Michal Rataj
Střih	Josef Krajbich Matouš Outrata
Zvuk	Martin Večeřa
Produkční společnost	Česká televize
Premiérové vysílání
Formát obrazu	barevný 16 : 9
Formát zvuku	mono
Vysíláno	27. října 2013 – 7. prosince 2014
České století na ČSFD, Kinoboxu, SZ Některá data mohou pocházet z datové položky.

České století je český devítidílný televizní seriál pojednávající o pozadí významných dějinných událostí od zahájení první světové války až po vznik samostatné České republiky. Podle tvůrců nejde o čistý dokumentární seriál, ale spíš o filmovou sérii „rozkrývající tabu klíčových událostí našich moderních dějin“. Seriál totiž zejména studuje psychologii a duševní pohnutky jednotlivých aktérů historických událostí v okamžicích, kdy tyto osobnosti „měly nůž na krku“ a byly si vědomy, že svým rozhodnutím ovlivní nejen své blízké, ale celý národ na mnoho let dopředu. Autoři záměrně nehodnotí, zda se dotyční z historického pohledu zachovali správně nebo špatně.

Legendární postavy jsou jenom lidé, co se potí, spekulují, žijí paradoxy, chodí na záchod a žvaní o banalitách, sami zmatení z toho, kam je dějiny předsunuly, a řídí se jediným možným principem, kterým je 'mravní zákon ve mně', jakkoliv špatně a sobecky nakonec třeba jednají.

tvůrci seriálu^[1]

Herecké obsazení

Martin Huba	prof. Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident Republiky československé
Daniela Kolářová	Charlotta Garrigue-Masaryková, jeho žena
Jiří Bábek	Jan Masaryk, jejich syn
Ivana Uhlířová	Olga Masaryková, jejich dcera
Martin Finger a Jan Novotný	dr. Edvard Beneš, ministr zahraničí a druhý prezident Republiky československé
Monika Fingerová	Hana Benešová, jeho manželka
Jaromír Janeček	poslanec za ČSP Jan Herben, člen Maffie
Jan Grygar	Přemysl Šámal, hradní kancléř prezidenta Masaryka
Mário Kubec	Karel Kramář, předseda vlády ČSR
Igor Bareš	rakouský místodržící František Thun
Pavel Rímský	britský politik a diplomat Robert Cecil
Miroslav Donutil	David Lloyd George, premiér Spojeného království
Ivo Novák	britský novinář a historik Henry Wickham Steed
Jaromír Nosek	britský publicista a historik Robert William Seton-Watson
Radim Novák	Jaromír Smutný, hradní kancléř prezidentů Beneše a Gottwalda
Daniel Landa	plukovník Emanuel Moravec, člen Výboru na obranu republiky
Karel Dobrý	armádní generál Lev Prchala, velitel 4. armády
Luboš Veselý	armádní generál Vojtěch Luža, zemský vojenský velitel v Brně
Miloslav Mejzlík	armádní generál Ludvík Krejčí, hlavní velitel branné moci
Pavel Batěk	brigádní generál Karel Paleček, zakladatel československých výsadkových jednotek
David Suchařípa	divizní generál Silvestr Bláha, přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky
Miro Grisa	divizní generál Karel Husárek, náčelník Ředitelství opevňovacích prací
Martin Stránský	armádní generál Sergej Vojcechovský, člen Obrany národa
Robert Jašków	armádní generál Jan Syrový, předseda vlády ČSR a ministr obrany
Ivan Trojan	podplukovník František Moravec
Aleš Procházka	armádní generál Sergěj Ingr, exilový ministr národní obrany
Michal Dlouhý	plukovník Emil Strankmüller, přednosta zpravodajství hlavního štábu armády
Andreas Kaulfuss	poslanec za sudetoněmeckou sociální demokracii Eugen de Witte
Hartmut Krug	předseda sudetoněmecké sociální demokracie Wenzel Jaksch
Richard Syms	britský premiér Winston Churchill
Marian Roden	státní tajemník MZV Hubert Ripka
Jiří Vyorálek	poslanec za KSČ Klement Gottwald, předseda vlády a prezident ČSR
Rita Jasinská	Marta Gottwaldová, jeho žena
Radek Holub	armádní generál Alexej Čepička, ministr národní obrany a zeť K. Gottwalda
Jaromír Dulava	poslanec za KSČ Antonín Zápotocký, předseda vlády a prezident ČSR
David Novotný	poslanec za KSČ Rudolf Slánský, generální tajemník ÚV KSČ
Jan Budař	Václav Kopecký, ministr informací
Jiří Štrébl	Václav Nosek, ministr vnitra
Jiří Havel	předseda ČSL Jan Šrámek, náměstek předsedy vlády ČSR
Jiří Čapka	poslanec za ČSL Adolf Procházka, ministr zdravotnictví
Miroslav Babuský	Jan Jína, přednosta politického odboru KPR za E. Beneše
Vilém Udatný	poslanec za ČSL Ivo Ducháček
Martin Veliký	poslanec za KSČ Július Ďuriš, ministr zemědělství
Václav Knop	poslanec za ČSNS Jaroslav Stránský, ministr školství
Matěj Dadák	poslanec za ČSNS Prokop Drtina, ministr spravedlnosti
Hanuš Bor	poslanec za ČSNS Petr Zenkl, místopředseda vlády a primátor Prahy
Peter Varga	poslanec za ČSNS Julius Firt
Karel Zima	předseda ČSSD Bohumil Laušman, ministr průmyslu a náměstek předsedy vlády
Matúš Bukovčan	poslanec za DS Štefan Kočvara, náměstek předsedy vlády
Tomáš Kraucher	poslanec za ČSNS Vladimír Krajina, člen vedení Univerzity Karlovy
Jan Holík	poslanec za ČSL František Hála, ministr pošt
Petra Jungmanová	poslankyně za ČSNS Milada Horáková, předsedkyně Rady československých žen
Vladimír Koval	Valerian Alexandrovič Zorin, náměstek MZV SSSR
Zdeněk Bureš	Antonín Novotný, první tajemník ÚV KSČ a prezident ČSSR
Andrej Bestchastny	Anastas Mikojan, člen Státního výboru SSSR pro obnovu hospodářství osvobozených oblastí
Emil Horváth	armádní generál Ludvík Svoboda, prezident ČSSR
Ján Gallovič a Alois Švehlík	Alexander Dubček, první tajemník ÚV KSČ
Peter Marcin	Vasil Biľak, člen ÚV KSS
Oleksandr Ignatuša	Leonid Iljič Brežněv, první tajemník ÚV KSSS
Alexander Podolkhov	Alexej Kosygin, předseda Rady ministrů Sovětského svazu, tj. vlády SSSR a člen sovětských poradců za Gottwalda
Ján Greššo	Gustáv Husák, místopředseda vlády ČSSR, později prezident ČSSR
Jiří Zapletal ml.	Josef Smrkovský, předseda Národního shromáždění ČSSR
Jan Vondráček	Oldřich Černík, předseda vlády ČSSR
Zdeněk Černín	František Kriegel, člen předsednictva ÚV KSČ
Petr Halberstadt	Zdeněk Mlynář, tajemník ÚV KSČ
Marek Daniel	dramatik Václav Havel, prezident ČSFR
Tereza Hofová	Olga Havlová, jeho žena
David Matásek	spisovatel Pavel Kohout
Jan Hájek	básník Ivan Martin Jirous
František Němec	Jan Patočka, filosof, fenomenolog
Petr Vacek	František Šmejkal, historik umění, signatář Charty 77
Martin Myšička	Jiří Němec, filosof, signatář Charty 77
Miroslav Táborský	Jiří Hájek, diplomat, pozdější mluvčí Charty 77
Michal Pavlata	Václav Černý, literární vědec, signatář Charty 77
Petr Batěk	Petr Uhl, novinář, signatář Charty 77
Jiří Lábus	Ladislav Adamec, předseda vlády ČSSR
Roman Luknár	Marián Čalfa, předseda vlády ČSSR
Oldřich Kaiser	Oskar Krejčí, poradce předsedy vlády
Václav Jiráček	Václav Malý, disident, kněz
Jan Krafta	Vladimír Hanzel, tajemník Václava Havla
Jan Sklenář	Alexandr Vondra, disident, signatář Charty 77
Miroslav Hanuš	Petr Pithart, signatář Charty 77, premiér vlády ČR v rámci federace
Daniel Rous	Jiří Křižan, scenárista, spoluautor petice Několik vět
Matej Landl	Ján Čarnogurský, disident, pozdější místopředseda federální vlády
Martin Janouš	poslanec za ODS Jan Stráský, poslední předseda vlády ČSFR
Martin Dejdar	poslanec za ODS Miroslav Macek, místopředseda vlády ČSFR
Jaroslav Plesl	poslanec za ODS Václav Klaus, předseda vlády ČR
Marek Ťapák	poslanec za HZDS Vladimír Mečiar, předseda vlády SR
Bohumil Klepl	Tomáš Ježek, ekonom, jeden z tvůrců kupónové privatizace
Petr Pelzer	Pavel Tigrid, novinář, emigrant, po 1989 poradce prezidenta Václava Havla

Seznam epizod

Pořadí	Název	Rok děje	Premiéra na ČT1[2]	Sledovanost (v mil.)
1	Veliké bourání	1918	20131027a27. října 2013	0,630[3]
Díl zasazený do období 1. světové války se věnuje cestě T. G. Masaryka do exilu a jeho snaze přesvědčit francouzské a britské politiky o uznání nezávislosti Československa jako jednoho z cílů války proti Trojspolku.[4]
2	Den po Mnichovu	1938	20131103a3. listopadu 2013	0,752[5]
Díl zasazený do období mezi 21. zářím a 5. říjnem 1938 se věnuje konfliktu mezi E. Benešem a představiteli armády (především E. Moravcem) v době tzv. Vlády obrany republiky a všeobecné mobilizace a končí demisí prezidenta po odstoupení pohraničí v souladu s Mnichovskou dohodou.[6]
3	Kulka pro Heydricha	1941	20131110a10. listopadu 2013	0,686[7]
Díl věnovaný dvěma hlavním problémům, které řešil československý exil v Londýně: vztah Čechů a Němců (představovaný konfliktem mezi E. Benešem a W. Jakschem o podobu česko-německého soužití v poválečném Československu) a propojení zahraničního a domácího odboje (hlavní osobou je zde generál F. Moravec, který nakonec rozhodne o operaci Anthropoid). Závěr je pak věnován Benešově řeči z února 1945, ve které nastiňuje plán odsunu.[8]
4	Všechnu moc lidu Stalinovi	1948	20131117a17. listopadu 2013	0,534[9]
Díl zasazený do období mezi 17. únorem a 25. únorem 1948 (období označované jako Únor 1948), tedy mezi demisí nekomunistických ministrů podanou premiérovi Gottwaldovi a Benešovo přijetí Gottwaldova návrhu řešení polit. krize pod nátlakem ulice a ovládnutí země Gottwaldem a Komunistickou stranou. Díl jasně ukazuje slabost demokratických sil, která má kořeny již v samotném ustanovení Národní fronty, která ostrakizuje a v důsledku zakazuje opozici. V takové situaci stačí, aby jedna strana měla klíčová ministerstva, či na ně dosadila loajální lidi a ovládne celý stát.[10]
5	Zabíjení soudruha	1951	20131124a24. listopadu 2013	0,663[11]
Díl zasazený do období mezi 27. červnem 1950 (poprava Milady Horákové) a 5. prosincem 1952 (poprava Rudolfa Slánského). Popisuje atmosféru strachu, která zasáhla nejen politickou opozici, ale i samotné členy nejvyšší vedení KSČ, kde nikdo nedůvěřuje nikomu. Absolutní moc mají jen složky StB a sovětští poradci, zastupující všemocného Stalina. Ve svém důsledku tak stranu a stát neřídí K. Gottwald, ale sovětští poradci, StB a členové strany nejvíce napojeni na ÚV KSSS (A. Čepička, V. Kopecký). Zlomený Gottwald nechává popravit Slánského a končí jako bezmocná lidská troska.[12]
6	Musíme se dohodnout	1968	20141116a16. listopadu 2014	0,350[13]
Díl zasazený do období mezi 20. srpnem a 26. srpnem 1968, tedy období mezi okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy a podpisem Moskevského protokolu téměř všemi členy unesené československé delegace v čele s tehdejším prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem a prezidentem Ludvíkem Svobodou, s jednou výjimkou v osobě Františka Kriegela. Díl popisuje proměnu postoje hlavních aktérů (Svoboda, Dubček) a vítězství oportunistických (Husák) a konzervativních (Biľak, Indra) sil ve straně.[14]
7	Je to jen rokenrol	1976	20141123a23. listopadu 2014	0,389[15]
Díl zasazený do období od ledna do prosince roku 1976 se věnuje angažovanosti tehdejšího dramatika Václava Havla ve prospěch Ivana "Magora" Jirouse a skupiny Plastic People při jejich konfliktu se státní mocí. Podpora zatčených jak ze strany veřejnosti, tak i významných osobností (politik Kriegel, filosof Němec) inspirovalo Václava Havla a Pavla Kohouta k sepsání manifestu, který by upozornil na nedodržování lidských práv v ČSSR, přestože se k tomu československá delegace zavázala podpisem na Helsinské deklaraci v r. 1975. Manifest pak dostal název Charta 77.[16]
8	Poslední hurá	1989	20141130a30. listopadu 2014	0,404[17]
Díl zasazený do období od 21. listopadu (první oficiální schůzka zástupců OF s federálním premiérem L. Adamcem) do 16. prosince 1989 (první oficiální televizní projev V. Havla) líčí jednání OF s představiteli federální vlády: nejprve neúspěšná s L. Adamcem, která vyvrcholila jeho veřejnou rezignací na funkci, a později s pragmatickým M. Čalfou. Popsány jsou i neveřejné dohody Čalfa-Havel a Havel-Dubček o řešení česko-slovenské otázky obsazování vysokých ústavních funkcí (premiér a předseda FS Slováci, prezident Čech) protlačením přes původní, prakticky neschopné Federální shromáždění, a to včetně úmluvy, že po volbách v roce 1990 Havel přepustí funkci prezidenta právě Dubčekovi.[18]
9	Ať si jdou	1992	20141207a7. prosince 2014	0,366[19]
Díl zasazený do období od 20. listopadu 1989 do 26. srpna 1992 se věnuje rozdílnému pohledu v české a slovenské části federace na porevoluční vývoj i rozdílným politickým tématům, která dominovala v jednotlivých republikách – kupónová privatizace v ČR a nezávislost v SR.[20]

Recenze

• Spooner, TVZone.cz 27. října 2013 [1]

Komiks

Podle scénářů Pavla Kosatíka vznikla také komiksová řada Češi. Každý díl výtvarně zpracoval jiný autor.

• Češi 1918 – Jak Masaryk vymyslel Československo – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2013, ISBN 978-80-204-3158-5
• Češi 1952 – Jak Gottwald zavraždil Slánského – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-2913-1
• Češi 1942 – Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-3389-3
• Češi 1992 – Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-3500-2
• Češi 1989 – Jak se stal Havel prezidentem – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2015, ISBN 978-80-204-3623-8
• Češi 1968 – Jak Dubček v Moskvě kapituloval – Mladá fronta, 2016, ISBN 978-80-204-3696-2
• Češi 1948 – Jak se KSČ chopila moci – Mladá fronta/Čská televize, 2016, ISBN  978-80-204-3728-0
• Češi 1977 – Jak z rok'n'rollu vznikla Charta – Mladá fronta/Česká televize 2016, ISBN  978-80-204-3390-9
• Češi 1938 – Jak Beneš ustoupil Hitlerovi – Mladá fronta/Česká televize 2016, ISBN  978-80-204-3388-6

Odkazy

Reference

Související články

• Petr Koura

Externí odkazy

• České století na stránkách České televize

Zdroj