Václav Nosek

Václav Nosek
Václav Nosek
Václav Nosek
Ministr vnitra ČSR
Ve funkci:
1945 – 1953
Ministr pracovních sil ČSR
Ve funkci:
1953 – 1955
Stranická příslušnost
Členství Sociální demokracie (1910–1921)
KSČ (1921–1955)
Narození 26. září 1892
Velká Dobrá
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. července 1955 (ve věku 62 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí rakovina plic
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Národnost Češi
Profese politik a odborář
Ocenění Řád republiky
Commons Václav Nosek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Nosek (26. září 1892 Malá Dobrá[1] – 22. července 1955 Praha) byl český komunistický politik, ministr, v letech 1941–1950 jedna z klíčových osobností Komunistické strany Československa.

Životopis

Mládí

Pocházel z hornické rodiny. Po obecné a měšťanské škole nastoupil do učení na soustružníka v Poldině huti, od patnácti let pracoval v dole Max. V první světové válce bojoval v rakousko-uherské armádě postupně na srbské, východní a italské frontě. Byl dvakrát raněn a na konci roku 1917 se vrátil zpátky do zaměstnání v dole.[2]

Politická kariéra do roku 1945

Již od patnácti let byl členem Dělnické tělocvičné jednoty, později vstoupil do organizace socialistické mládeže, odborů a v osmnácti letech do sociální demokracie. Po návratu z války se dál angažoval v odborovém hnutí i v sociální demokracii. Po rozkolu ve straně podporoval její levé křídlo (tzv. marxistickou levici). V prosinci 1920 společně s Antonínem Zápotockým stál v čele generální stávky na Kladně, za to byl trestně stíhán. Byl delegátem ustavujícího sjezdu KSČ v květnu 1921. Od roku 1925 působil v pražském ústředí komunistických odborů[2] a v roce 1929 se stal členem ÚV KSČ.[3] Podílel se na organizaci mostecké stávky roku 1932.[2]

Po německé okupaci byl během akce Gitter zatčen a několik týdnů vězněn na Pankráci. Po propuštění emigroval přes Polsko a Švédsko do Velké Británie. V exilu se na podzim 1941 stal členem[2] a od roku 1942 místopředsedou[3]Státní rady. Jeho činnost v Británii řídilo moskevské vedení KSČ v čele s Gottwaldem.[4]

Vrchol politické kariéry 1945–1950

Dne 4. dubna 1945 se stal ministrem vnitra v košické vládě. Tuto pozici si udržel i v dalších vládách až do 14. září 1953.[2] Členem předsednictva ÚV KSČ byl od 8. dubna 1945 a ve funkci zůstal do X. sjezdu KSČ v březnu 1954.[5]

Jako ministr vnitra a člen předsednictva ÚV KSČ byl zásadní osobností v procesu ovládnutí Československa komunisty. V letech 1945–1948 využil svých pozic na ministerstvu jednak k rozsáhlé infiltraci Sboru národní bezpečnosti (SNB) oddanými stoupenci KSČ, jednak k vytvoření téměř čistě komunistické Státní bezpečnosti a k dalšímu posílení stranických pozic.

Při únorovém převratu Nosek nejprve vyvolal střet a demisi demokratických ministrů odvoláním osmi nekomunistických velitelů SNB v Praze, poté použil síly SNB k potlačení demonstrací na podporu prezidenta Beneše.[6]

Po roce 1950

Po roce 1950 jeho vliv slábl. Pravomoci ministerstva vnitra byly výrazně okleštěny, když bezpečnostní složky přešly pod ministerstvo národní bezpečnosti zřízené podle sovětského vzoru v květnu 1950. Do září 1953 zastával funkci ministra vnitra a poté až do konce života ministra pracovních sil.[7][8] Zemřel na rakovinu plic roku 1955 ve věku 62 let.[8]

Osobní život

Noskova první žena Alžběta, za svobodna Šípová,[1] pocházela jako on z hornické rodiny, byla také členkou KSČ. Oženil se s ní v roce 1918. V roce 1942 zahynula v Osvětimi. Jejich jediný syn Míla nepřežil pochod smrti v dubnu 1945. Po návratu z exilu se Václav Nosek oženil s lékařkou Růženou, která mu v srpnu 1946 porodila syna Miroslava.[4]

Obraz Václava Noska ve filmu

Jiří Štrébl České století, r. Robert Sedláček, 2013[9]
Jaromír Dulava Toman, r. Ondřej Trojan, 2018

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2020-08-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra v letech 1948-1989 : ministři a jejich náměstci. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009. ISBN 978-80-87211-25-0. Kapitola Nosek Václav, s. 126. 
  3. ↑ a b MACH, Vladimír. Václav Nosek [online]. totalita.cz [cit. 2017-07-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra, s. 127.
  5. ↑ Složení vedoucích orgánů KSČ [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2017-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  6. ↑ Únor [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Nosek Václav, s. 258. 
  8. ↑ a b Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra, s. 128.
  9. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. Komunisti jsou cynická smečka, říká Sedláček a točí Gottwalda. iDnes [online]. 4. května 2012 [cit. 2013-12-09]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj