Čarodějův učeň (Goethe)

Čarodějův učeň
Ilustrace Ferdinanda Bartha z roku 1882
Ilustrace Ferdinanda Bartha z roku 1882
Autor Johann Wolfgang von Goethe
Původní název Der Zauberlehrling
Překladatel Josef Jungmann
Jazyk němčina
Žánr balada
Datum vydání 1797
Česky vydáno 1820
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čarodějův učeň (německy Der Zauberlehrling) je balada německého básníka Johanna Wolfganga Goetha napsaná roku 1797.[1] Vznikla v rámci spolupráce a přátelského soutěžení s Friedrichem Schillerem jejímž cílem bylo vytvořit nový styl pro žánr umělé balady. Rok 1797 bývá proto v dějinách německé literatury označován jako Balladenjahr (Rok balad). V tomto roce byly během několika měsíců napsány mnohé z nejznámějších Goethových a Schillerových balad, jako například právě Goethův Čarodějův učeň nebo Schillerův Polykratův prsten. Balada byla poprvé publikována v Almanachu Múz pro rok 1798 (Musen-Almanach für das Jahr 1798) a patří k nejznámějším Goethovým básním.[2]

Charakteristika balady

Námět pro baladu objevil Goethe v německém překladu díla řeckého satirika Lúkiana Filopseudés (Milovník lží), který vytvořil Christoph Martin Wieland pod názvem Der Lügenfreund.[3] V baladě Goethe vyjádřil svou skepsi vůči snaze o autonomii chování, která charakterizovala období Sturm und Drang. Pokus bouřit se proti vládě učitele (pána) a jednat nezávisle, vede k chaosu, protože učedníci vykazují velké neznalosti. Situaci zachraňuje pouze návrat k původnímu řádu a autoritě. Z tohoto hlediska je Čarodějův učeň podobenstvím o rizicích spojených se vzděláním, vládou a prací člověka.[4]

Balada se skládá ze čtrnácti slok rozdělených do sedmi hlavních a sedmi ve formě jakéhosi refrénu ke každé hlavní sloce. Každá hlavní sloka má osm veršů se schématem abab cdcd, první čtyři verše ve čtyřstopém trocheji a další čtyři v trojstopém trocheji. Refrénová sloka má šest veršů se schématem effgeg, první čtyři ve dvoustopém trocheji a další dva ve čtyřstopém trocheji. Goethe záměrně dodržuje tuto monotónnost a spolu s dalšími poetickými prostředky stylizuje baladu do tónu lidové poezie.[5]

Obsah balady

Začátek balady v Almanachu Múz pro rok 1798 (Musen-Almanach für das Jahr 1798)

Čarodějův učeň si chce ulehčit práci. Využívá příležitosti, že jeho mistr opustil dům a nechává kouzlem oživnout koště, které použije na nošení vody z řeky.

Že ten čarodějník starý
vytáh jednou paty přece!
A teď budou jeho čáry
taky po mém roztáčet se.
Jeho řeč a díla
znám já doslova,
vždyť i ve mně síla
divotvorcova!
Krokem, skokem
pospěš k brodu,
dones vodu,
ať se valí,
aby proudy valným tokem
do lázně se vylévaly.[6]

Zpočátku je učeň hrdý na své dovednosti, ale brzy zjistí, že se mu situace vymyká z rukou. Když už je totiž vody dost, nedokáže si vzpomenout, jak kouzlo zrušit. V zoufalství rozsekne koště sekerou na dvě části, ale k jeho zděšení každá z nich pokračuje v nošení vody, která nyní přibývá dvojnásobnou rychlostí. Při tomto zvýšeném tempu se celá místnost rychle začne zaplavovat. Když už v domě dochází k potopě, volá učedník mistra o pomoc. Mistr se naštěstí vrátí domů a koště zastaví. Báseň končí výrokem starého čaroděje, že pouze mistr by měl vzývat mocné duchy

A jak běží! Mokro v sále,
po schodech je vlna hnána.
Ach, té spousty neskonalé!
Volám mistra, volám pána.
Dál bych neodolal!
Přišels, pane? Slyš!
Duchů, jež jsem volal,
nezbavím se již.
„Ke zdi, hola,
koště, koště!
Zas jen chvoště!
Pro své čáry
beze škody si vás volá
jen váš pán, váš mistr starý.“[7]

Voláni čarodějova učně o pomoc slovy Duchů, jež jsem volal, nezbavím se již. (Die ich rief, die Geister werd ich nun nicht los.) se dnes v německy mluvících zemích často používá jako topos (myšlenkové a výrazové schéma sdílené určitou kulturní oblastí v různých historických epochách), když se začínající vývoj vymkne kontrole a jeho původce již nelze zastavit.[4]

Adaptace

Hudba

  • Roku 1832 zhudebnil baladu společně s básněmi Hochzeitslied (Svatební píseň) a Die wandelnde Glocke (Putující zvon) německý skladatel Carl Loewe.[8]
  • Roku 1897 složil francouzský skladatel Paul Dukas symfonickou báseň L'Apprenti sorcier (Čarodějův učeň).[9]
  • Roku 1978 zhudebnil baladu německý hudebník, skladatel a hudební producent Achim Reichel ve svém albu Regenballade.[10]
  • Roku 1999 se v albu Rosebud: Songs of Goethe and Nietzsche německé metalové kapely Tanzwut objevila píseň Zauberlehrling.[11]
  • Roku 2009 vytvořil Michael Wempner text pro muzikál Der Zauberlehrling s hudbou Heike Wagnerové a do tohoto díla zaintegroval Goethovu baladu.[12]

Výtvarné umění

Zauberlehrling Brunnen v Ravensburgu.
  • Roku 1924 vytvořil německý sochař a grafik Ernst Barlach dvě litografie Der Zauberlehrling I – Beschwörung (Čarodějův učeň I –Zaklínání) a II – Die Wasserflut (II – Potopa).[13]
  • Roku 2011 vytvořil německý sochař Herbert Leichtle společně s uměleckým kovářem Johannesem Eichlerem v Ravensburgu kašnu s názvem Zauberlehrling Brunnen.[14]

Film

  • Fantasia (1940, Fantazie), americký hudební animovaný film z dílny Walta Disneyho. Skládá se z osmi animovaných částí zasazených do skladeb klasické hudby pod taktovkou Leopolda Stokowského. Jednou z částí je The Sorcerer's Apprentice (Čarodějův učeň) s hudbou Paula Dukase, kde učně představuje Mickey Mouse.[15]
  • The Sorcerer's Apprentice (1955, Čarodějův učeň), britský krátký film, režie Michael Powell.
  • Der Zauberlehrling (2010, Čarodějův učeň), německý krátký film, režie Kerstin Höckel.
  • Der Zauberlehrling (2017, Čarodějův učeň), německý film inspirovaný Goethovou baladou, režie Frank Stoye.[16]

České překlady

První český překlad balady vytvořil Josef Jungmann a zahrnul jej roku 1820 do své knihy Slowesnost, aneb, Zbjrka přjkladů s krátkým pogednánjm o slohu.[17] Roku 1879 vydal svůj překlad balady Ladislav Quis v Balladách Göthových.[18] a roku 1899 Jan Evangelista Nečas v Goetheho vybraných básních.[19] Baladu přeložil rovněž Jaroslav Vrchlický[20]

Mezi další překladatele se řadí Alfred Fuchs (roku 1912),[21]Jan Kamenář (roku 1914),[22]Otokar Fischer (roku 1931)[23] a Otto František Babler (roku 1932).[20]

Odkazy

Reference

  1. ↑ GLOSÍKOVÁ, Viera; TVRDÍK, Milan, a kol. Slovník německy píšících spisovatelů - Německo. 1. vydání. Praha: Libri, 2018. 808 s. ISBN 978-80-7277-560-6. S. 245.
  2. ↑ Balladenjahr von Goethe und Schiller 1797 - Friedrich Schiller Archiv.
  3. ↑ GOETHE, Johann Wolfgang von. Gedichte. Kommentiert von Erich Trunz. München: C. H. Beck 1974. S. 666.
  4. ↑ a b Die ich rief, die Geister …“ – Wissenschaft als Chance und Risiko. Ernst-Klett-Verlag 2010.
  5. ↑ MICHÁLKOVÁ, Běla. Josef Jungmann jako překladatel z němčiny. Magisterská diplomová práce- Univerzita Karlova, Filozofická fakulta 2009 S 62-69.
  6. ↑ GOETHE, Johann Wolfgang von. Balady. Praha: Odeon 1976, přeložil Otokar Fischer. S. 159.[dále jen Balady].
  7. ↑ Balady. S. 163
  8. ↑ Johann Carl Gottfried Loewe - Akademie der Künste
  9. ↑ L'apprenti sorcier (Dukas, Paul) - International Music Score Library Project
  10. ↑ Achim Reichel – Regenballade - Discogs
  11. ↑ Rosebud - Songs of Goethe and Nietzsche - MusicBrainz!
  12. ↑ Der Zauberlehrling - Michael Wempner
  13. ↑ Ernst Barlach
  14. ↑ Herbert Leichtle
  15. ↑ The Making of Fantasia: Disney's Masterpiece
  16. ↑ Johann Wolfgang von Goethe - IMDB
  17. ↑ JUNGMANN, Josef.Slowesnost, aneb, Zbjrka přjkladů s krátkým pogednánjm o slohu. Praha: Josefa Fetteerlowá z Wildenbrunu 1820.
  18. ↑ GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady Göthovy. Praha: Eduard Grégr 1879. Překlad Ladislav Quis. S.61.
  19. ↑ GOETHE, Johann Wolfgang von. Goetheho vybrané básně. Praha: Ignác Leopold Kober 1889. Překlad Jan Evangelista Nečas. S. 52.
  20. ↑ a b GOETHE, Johann Wolfgang von. Der Zauberlehrling. Báseň s osmi českými překlady. Olomouc: Otto F. Babler 1932.
  21. ↑ GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady. Praha: Jan Laichter 1912. Překlad Alfred Fuchs S. 66.
  22. ↑ GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady. Praha: Jan Otto 1914. Překlad Jan Kamenář.
  23. ↑ GOETHE, Johann Wolfgang von. Lyrika a balady. Praha: František Borový 1931. Překlad Otokar Fischer.

Externí odkazy

Zdroj