Christoph Martin Wieland

Christoph Martin Wieland
Christoph Martin Wieland (1805)
Christoph Martin Wieland (1805)
Narození 5. září 1733
Oberholzheim
Úmrtí 20. ledna 1813 (ve věku 79 let)
Výmar
Povolání básník, překladatel, spisovatel, vysokoškolský učitel a básník-právník
Alma mater Univerzita Tübingen (1750–1752)
Kloster Berge school
Ocenění rytíř Řádu čestné legie (1808)
Řád sv. Anny
Manžel(ka) Anna Dorothea Wieland (1765–1801)
Rodiče Thomas Adam Wieland[1] a Regine Catherine Kick[1]
Vlivy Claude-Joseph Dorat
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Wielandův rodný dům v Oberholzheimu

Christoph Martin Wieland (5. září 1733 Oberholzheim u Laupheimu ve Švábsku20. ledna 1813 Výmar) byl německý spisovatel, překladatel a vydavatel epochy osvícenství a tzv. výmarské klasiky.

Život a dílo

Wieland studoval filosofii v Erfurtu a práva v Tubinkách (Tübingen). Jeho raná díla byla ovlivněna F. G. Klopstockem a nesou známky pietismu. Od roku 1762 překládal Shakespearova dramata, čímž významně obohatil a ovlivnil pozdější německou literaturu. Dalšími autory, které překládal, jsou Horatius, Cicero a Lúkiános. V letech 17731810 vydával literární časopis Der Teutsche Merkur. Důležitým dílem je Příběh Agathonův (Geschichte des Agathon), který vyšel v různých verzích 1766/1767, 1773 a 1794), ve kterém Wieland pod antickou maskou podává obraz svého vlastního duchovního vývoje. Z roku 1780 pochází pohádková veršovaná povídka Oberon. Romantická hrdinská báseň o dvanácti zpěvech (Oberon: Ein romantisches Heldengedicht in zwölf Gesängen).

Pozdní léta strávil ve Výmaru, kde společně s Goethem, Herderem a Schillerem náležel k tzv. výmarské klasice. Zde ještě v roce 1808 vstoupil do zednářské lóže.[2]

Wielandův román Agathon, ve kterém se pojednává mj. o vzdělávání, možnosti celkové společenské reformy, ale také pádu „politického Ikara“, významně ovlivnil Adama Weishaupta při budování řádu Iluminátů.[3]

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. LENNHOFF - POSNER - BINDER: Internationales Freimaurer-Lexikon, 2000, s. 903.
  3. Hans GRASSL: Nástup romantismu. Praha: Malvern 2010, s. 184; 186—188.

Související články

Externí odkazy

Zdroj