Ladislav Quis

Ladislav Quis
Jan Vilímek: Ladislav Quis (1884)
Jan Vilímek: Ladislav Quis (1884)
Narození 5. února 1846
Čáslav, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. září 1913 (ve věku 67 let)
Černošice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Národnost česká
Alma mater Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání spisovatel, básník, překladatel
Hnutí Ruchovci
multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Ladislava Quise v rodné Čáslavi
Hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze

Ladislav Quis (7. února 1846 Čáslav[1] – 1. září 1913 Černošice[2]) byl český spisovatel, básník, právník, novinář, překladatel, literární historik a kritik, představitel skupiny ruchovců.

Život

Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře Ignáce Quise a jeho manželky Veroniky, rozené Matiegkové. Studoval nejprve na Akademickém gymnáziu v Praze a od roku 1863 na gymnáziu v Táboře (v době působení známého vlastence, pedagoga-ředitele Václava Křížka). Po maturitě Quis pokračoval studiem práv na Karlově univerzitě v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem.

V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu (za nemocného Karla Sabinu), kde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Zároveň od roku 1874 pracoval jako praktikant u c. a k. zemského trestního soudu a oženil se s Kamilou Bohutínskou[3] a v roce 1878 se manželům Quisovým narodila dcera Kamila. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce.

Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se usadil. Manželé Quisovi se později rozešli a žena s dcerou se odstěhovaly do Prahy[4]. Ve veřejné sféře městského života se JUDr. Ladislav Quis těšil velmi dobré pověsti a úctě, zasloužil se mj. o realizaci stavby místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží (1905) a vedle stojící fary. Místní nadšenci založili ve městě již v roce 1902 muzeum, byli to vesměs významní lidé tehdejší doby – a mezi nimi i literát Ladislav Quis. Mimořádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 30. listopadu 1901 (dopisujícím od 30. 11. 1895).[5]

Dílo

Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis Lužnice. Své první básně i povídky (1865) uveřejňoval v místním časopisu Tábor (první číslo časopisu Tábor bylo vydáno 30. dubna 1864 a potom vycházel až do roku 1941).

Ladislav Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např. Květy, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruch (I. a II.), Máj Umělecké Besedy a Almanachu českého studentstva[6].

Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského (22 sešitů, 1902–1903). Pro Knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského Ohlasů (1898) a Erbenovy Kytice (1901).

Poezie

  • Z Ruchu – básnická sbírka (1872), 2. vyd. 1887
  • Hloupý Honza – veršovaný cyklus českých pohádek (1880)
  • Ballady (1883); 2. vyd. 1898
  • Třešně – veršovaná povídka (1884), 2. vyd. 1890
  • Písničky (1887)
  • Posvícenská mše (1900)
  • Epigramy (1897)

Próza

  • Kniha vzpomínek (1902)
  • Vzpomínky ze staré Prahy – výbor pořídili, k vydání připravili a vysvětlivkami opatřili Aleš Haman a Květoslava Neradová (1. vyd., Praha, Vyšehrad 1984)

Překlady

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Za Ladislavem Quisem (nekrolog). Zlatá Praha. 52/1912-1913, s. 621. Dostupné online. 
  3. ↑ Pobytová přihláška manželů u pražského magistrátu
  4. ↑ Pražská policejní přihláška s přípisem pouze choť.
  5. ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 248.
  6. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Ladislav Quis, s. 6. 

Externí odkazy

  • Za Ladislavem Quisem (nekrolog). Zlatá Praha. 52/1912-1913, s. 621. Dostupné online. 
  • Ladislav Quis v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR

Literatura

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 224–225. 
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 591–592. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 258. 
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1181–1182. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 11. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj