Švédská koloniální říše
Švédské zámořské kolonie Svenska kolonier
| |||||||
Hymna Kungssången | |||||||
Motto I Gud mitt hopp | |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
2 200 000 (rok 1650)
|
|||||||
Státní útvar | |||||||
riksdaler
|
|||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Švédsko se stalo po třicetileté válce evropskou mocností a stejně jako další země mělo teritoriální ambice v zámoří. Prvním krokem bylo budování obchodních stanic, které se přeměňovaly na pevnosti, Švédové však v dlouhodobém měřítku podlehli konkurenci ostatních evropských národů.
Seznam kolonií
Švédsko vlastnilo následující zámořské kolonie (švédsky Svenska utomeuropeiska kolonier):
-
Nové Švédsko (Nya Sverige, 1638–1655) byla kolonie na území dnešních Spojených států amerických, s hlavním městem Fort Christina (dnešní Wilmington ve státě Delaware), které bylo založeno v roce 1638 a pojmenováno po královně Kristýně I. Část osadníků tvořili Finové – Finsko spadalo až do roku 1809 pod švédskou nadvládu. V roce 1655 bylo Nové Švédsko dobyto Nizozemci a začleněno do kolonie Nové Nizozemí.
-
Švédské zlaté pobřeží (1650–1663) byla kolonie sestávající z několika opevněných osad v dnešní Ghaně na pobřeží Guinejského zálivu:
-
Guadeloupe (1813–1814) – po napoleonských válkách postoupila Británie tuto francouzskou kolonii švédskému králi Karlu XIII. V roce 1814 však Švédsko ostrov vrátilo zpět Francii za cenu 24 milionů franků.
-
Svatý Bartoloměj (1785–1878) – tento karibský ostrov získalo Švédsko od Francie roku 1748 výměnou za obchodní práva v přístavu Göteborg. V roce 1878 ho Švédsko prodalo zpět Francii.
-
Parankipéttaj (1733) – přístav v Indii
Galerie
-
Nové Švédsko a Nové Nizozemí