Guinejský záliv

Guinejský záliv
Guinejský záliv, satelitní snímek
Guinejský záliv, satelitní snímek
Maximální hloubka 5000 m
Rozloha 1 500 000 km²
Zeměpisné souřadnice
Nadřazený celek Atlantský oceán
Světadíl Afrika
Stát Pobřeží slonovinyPobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny
GhanaGhana Ghana
TogoTogo Togo
BeninBenin Benin
NigérieNigérie Nigérie
KamerunKamerun Kamerun
Rovníková GuineaRovníková Guinea Rovníková Guinea
Svatý Tomáš a Princův ostrovSvatý Tomáš a Princův ostrov Svatý Tomáš a Princův ostrov
GabonGabon Gabon
Konžská republikaKonžská republika Konžská republika
SenegalSenegal Senegal
GambieGambie Gambie
Přítoky Niger, Volta, Kongo, Komoé, Kouilou

Guinejský záliv je záliv v Atlantském oceánu na jihozápadě Afriky a bývá považován za geografické centrum Země, protože má nulovou zeměpisnou šířku i délku (potkává se zde rovník a nultý poledník). S rozlohou kolem 1 500 000 km² patří k největším zálivům světa. Operuje zde množství organizovaných pirátských gangů, kvůli nimž se přibližně od roku 2010 jedná o nejnebezpečnější místo pro námořní dopravu na světě vůbec.[1]

Geografie

Záliv získal název podle území na jeho pobřeží. Pobřeží západní Afriky bylo původně nazýváno „Horní Guinea“. Západní pobřeží jižní Afriky se nazývalo „Dolní Guinea“. Jméno Guinea je stále spojeno se třemi státy ležícími v oblasti rovníkové a západní Afriky: Guinea, Guinea-Bissau a Rovníková Guinea. Na pobřeží Guinejského zálivu se nacházejí státy Pobřeží slonoviny, Ghana, Togo, Benin, Nigérie, Kamerun, Rovníková Guinea, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Gabon a Republika Kongo. V Guinejském zálivu leží ostrovy Princův, Bioko a Annobón.

Do Guinejského zálivu ústí tři velké africké řeky: Niger, Volta a Kongo. Pobřeží zahrnuje zátoku Benin a zátoku Bonny. V deltě Nigeru se nacházejí významná naleziště ropy a zemního plynu. V roce 2004 zde Nigérie vytěžila 129 mil. tun ropy. Mnoho lidí zde onemocní na malárii. Zdejší státy jsou chudé.

Odkazy

Reference

  1. DEYL, Daniel. Piráti od rovníku. Nejnebezpečnějším místem oceánů je Guinejský záliv. Hrot [online]. 2020-12-25 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj