Çilov adası

Çilov adası
Ázerbájdžánská poštovní známka s majákem na ostrově Çilov adası
Ázerbájdžánská poštovní známka s majákem na ostrově Çilov adası
Çilov adası
Çilov adası
Poloha na mapě Ázerbájdžánu
Stát ÁzerbájdžánÁzerbájdžán Ázerbájdžán
Topografie
Rozloha 11,5 km²
Zeměpisné souřadnice 40°20′ s. š., 50°35′ v. d.
Osídlení
Počet obyvatel 791 (2008)
Hustota zalidnění 68,8 obyv./km²
Největší sídlo Çilov
Používané jazyky Ázerbájdžánština
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Çilov adası (též Chilov, Zhiloy nebo Jiloi) je ostrov v Kaspickém moři, patřící k Ázerbájdžánu. Nachází se přibližně 55 kilometrů od Baku, hlavního města Ázerbájdžánu a přibližně 25 kilometrů od pobřeží Apšeronského poloostrova. Na ostrově se nachází obec Çilov. Na ostrově se těží ropa. Administrativně patří k rajónu Pirallahı.

Původ názvu je neznámý, historicky se ostrov nazýval Çilov-Şahilan. Persky se ostrov nazýval Ronis.[1]

Historie

V roce 1781 tu během své expedice objevil zásoby ropy a zemního plynu ruský admirál srbského původu jménem Marko Vojnovič (1750–1807).[2][3][4]

Od 50. let 20. století zde pobývali jednotky Sovětské armády (jednotky protivzdušné obrany). V témže období započala těžba ropy. Sovětské jednotky 1993 ostrov opustily.

Geografie

Jak již bylo zmíněno, ostrov Çilov adası se nachází na Kaspickém moři. Je 11,5 km² velký, má nepravidelný tvar a je cca 4, 5 km dlouhý. Ostrov je pokrytý polopouští. Nadmořská výška nepřesahuje 8 metrů. Na ostrově se nachází poloostrov Urunos (Ázerbájdžánsky: Ördək adası) a mys Cənub Dili.[5][6]

Obyvatelstvo

Na ostrově se nachází vesnice Çilov, v níž (podle údajů z roku 2008) žije 791 obyvatel, ale v minulosti byl počet obyvatel mnohem vyšší. Většina obyvatel pracuje v místních průmyslových podnicích nebo se živí zemědělstvím. Ve vesnici se nachází též škola nebo stanice na odsolování vody.

Přírodní podmínky

Çilov adası se nachází na Kaspickém moři a leží v subtropickém podnebném pásu. Průměrná teplota vody během roku je 13 oC a průměrné roční srážky činí 150–200 mm.[7] Přímo na ostrově se nachází polopoušť, ale i přes to se zde pěstují ovocné stromy (například třešně, jabloně nebo lísky).[8]

Turistický ruch

Na ostrov Çilov adası jezdí loď z Baku[9], mezi pamětihodnosti patří například maják z roku 1800.[10]

Těžba

Na ostrově jsou bohatá naleziště ropy a zemního plynu. Zásoby byly sice objeveny už v roce 1781, ale těžit ve větším se začalo až okolo roku 1952. Na ostrově bylo v provozu 115 vrtů,[kdy?] v roce 2010 to bylo ale pouze jen 31 vrtů. Ropa je přepravována potrubím do přístavu Dübəndi a denně se vytěží cca 80 tun ropy.[11]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Çilov adası na ázerbájdžánské Wikipedii a Chilov na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Острова. www.window2baku.com [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ 10.2 Azerbaijan's Oil History - A Chronology Leading up to the Soviet Era - by Mir-Yusif Mir-Babayev. www.azer.com [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Battles in the Black Sea. rusnavy.com [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ Войнович Марк Иванович / Большая советская энциклопедия. gatchina3000.ru [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ GeoNames.org. www.geonames.org [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ GeoNames.org. www.geonames.org [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ Browse datasets | NASA Earth Observations (NEO). Browse datasets | NASA Earth Observations (NEO) [online]. 2019-12-02 [cit. 2019-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-06. (anglicky) 
  8. ↑ PEEL, M. C.; FINLAYSON, B. L.; MCMAHON, T. A. Updated world map of the Köppen-Geiger climate classification. Hydrology and Earth System Sciences. 2007-10-11, roč. 11, čís. 5, s. 1633–1644. Dostupné online [cit. 2019-12-02]. ISSN 1027-5606. DOI 10.5194/hess-11-1633-2007. (English) 
  9. ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ Dərsə vertolyotla gedən sumqayıtlı müəllim: Gənc xanımın heyrətamiz həyatı - FOTOLAR. Xeberle.com [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ ZHILTSOV, Sergey S.; ZONN, Igor S.; KOSTIANOY, Andrey G. Oil and Gas Pipelines in the Black-Caspian Seas Region. [s.l.]: Springer 286 s. Dostupné online. ISBN 978-3-319-43908-2. (anglicky) Google-Books-ID: K9U0DQAAQBAJ. 

Zdroj