Zoborožec klínoocasý

Jak číst taxoboxZoborožec klínoocasý
alternativní popis obrázku chybí
Zoborožec klínoocasý (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod zoborožec (Ocyceros)
Binomické jméno
Ocyceros birostris
(Scopoli, 1786)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožec klínoocasý (Ocyceros birostris) je druh zoborožce, který se běžně vyskytuje na Indickém subkontinentu.

Systematika

Zoborožce klínoocasého formálně popsal v roce 1786 italský přírodovědec Giovanni Antonio Scopoli.[2][3] Druhové jméno birostris pochází z latinského bi- („dva“) a -rostris („zobý“).[4] Druh se řadí do rodu Ocyceros; jedná se o monotypický taxon.[3]

Výskyt

Areál rozšíření zoborožce klínoocasého pokrývá většinu Indie s výjimkou severovýchodní části a Himálájí, dále severovýchodní Pákistán, jižní Nepál a severozápadní Bangladéš. Vzhledem ke geograficky rozsáhlému areálu rozšíření druh obývá širokou škálu habitatů od suchých opadavých lesů přes savany až po městské zahrady a parky. Vykazuje vysokou adaptaci na městské prostředí a jedná se dokonce o jeden z nejběžnějších druhů indických zoborožců.[5] Typicky se vyskytuje do cirka 600 m n. m., v himálajském předhůří může vystoupat až do 1400 m n. m.[6]

Popis

Samec (vlevo) a samice, kterou lze poznat podle méně vyčnívajícímu konci přilbice

S výškou kolem 50 cm se jedná o jednoho z menšího zoborožců. Svrchní část těla je šedá, tváře jsou tmavě šedé. Křídla jsou šedá, ruční i loketní letky (s výjimkou pěti vnitřních loketních letek) mají bílé konečky. Ocas je šedý, zakončen bílým pruhem, kterému bezprostředně předchází tmavě šedý pruh. Zobák s přilbicí jsou tmavě hnědé, zobák má žlutý koneček. Přilbice na konci u samce mírně vyčnívá. Duhovky jsou červenohnědé až oranžové, nohy šedohnědé. Samice jsou o něco menší než samci s méně přečnívající přilbicí, jejich duhovky jsou hnědé.[7]

Biologie

Vyskytuje se typicky v páru nebo menších hejnech o 5–6 jedincích, výjimečně i ve větších hejnech o 30 zoborožcích. Jedná se o stálý druh, avšak může podnikat místní přelety při honbě za potravou. Živí se převážně ovocem, zvláště fíky.[8] Může se krmit i na tevécii Cascabela thevetia, která je pro řadu jiných obratlovců toxická.[9] Potravu doplňuje živočišnou stravou jako je hlavně hmyz,[10] avšak může sezobnout i plaza, hlodavce nebo ptačí mládě. Krmí se hlavně ve stromovém baldachýnu, občas i na zemi.[8]

Hnízdění

Hlas zoborožce klínoocasého

Ve Východním Ghátu k zahnízdění dochází od prosince do dubna. Hnízdí v dutinách stromů poblíž řek a vodních ploch. Samice se zazdívá na hnízdě s pomocí trusu, bláta a stromové kůry a ponechává jen otvor pro příjem potravy, kterou ji samec donáší v následujících týdnech.[5] Samice snáší 2–5 vajec, která inkubuje po 21 dní. Kolem 1–4 týdnů po vyklubání ptáčat samice probourá v zídce otvor a opouští hnízdo. Ptáčata si opraví zídku a nadále zůstávají na hnízdě až do věku nejméně 45 dní. Samice pomáhá samci mláďata vykrmovat, dokud se ptáčata nerozletí z hnízda pryč. Průměrná doba zazdění samice na hnízdě je kolem 66 dní.[8]

Ohrožení a početnost

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce indického za málo dotčený druh se stabilní populací. Globální početnost sice nebyla kvantifikována, avšak druh je místně popisován jako běžný. Hlavní ohrožení zoborožce klínoocasého představuje ztráta přirozeného prostředí.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ SCOPOLI, Giovanni Antonio. Deliciae florae et faunae Insubricae [...] Pars II. S. 87. Biodiversity Heritage Library [online]. 1787 [cit. 2023-11-13]. S. 87. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 72. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Ocyceros birostris [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22682429A184951065.en. (anglicky) 
  6. ↑ POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 148-149. (anglicky) 
  7. ↑ KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 157-159. (anglicky) 
  8. ↑ a b c POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 148-149. (anglicky) 
  9. ↑ Neelakantan, KK. Common Grey Hornbill (Tockus birostris) eating fruits of the Yellow Oleander (Thevetia neriifolia). J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1953, roč. 51, čís. 3, s. 738. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ SANTHOSHKUMAR, E.; BALASUBRAMANIAN, P. Food Habits of Indian Grey Hornbill Ocyceros birostris in Sathyamangalam forest Division, Eastern Ghats, India. Bombay Natural History Society (BNHS). 2014-08-01, roč. 111, čís. 2, s. 90. Dostupné online [cit. 2023-11-13]. ISSN 0006-6982. DOI 10.17087/jbnhs/2014/v111i2/71745. 

Literatura

  • KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky) 
  • POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj