Zlatohlávek zlatý

Zlatohlávek zlatý
	Zlatohlávek zlatý
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Artropoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Řád	brouci (Coleoptera);
Čeleď	vrubounovití (Scarabaeidae);
Podčeleď	zlatohlávci (Cetoniinae);
Rod	zlatohlávek (Cetonia);
Binomické jméno
	Cetonia aurata; Linné, 1758
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata) je brouk z čeledi vrubounovitých, v Česku je nejhojnějším druhem zlatohlávka. Barevně je velmi proměnlivý, krovky mívá kovově zelené, zlatozelené, fialové, načervenalé nebo bronzové.

Popis

Dospělý zlatohlávek měří 14–20 mm.^[1] Má kovové zbarvení, které vzniká odrazem levotočivého kruhově polarizovaného světla od krovek brouka. Při pohledu přes kruhově polarizační filtr, který propouští jen pravotočivě polarizované světlo, se bude brouk jevit jako černý.^[2] Zlatohlávek má štítek (scutellum) nápadně trojúhelníkovitého tvaru a na krovkách několik nepravidelných příčných proužků a skvrn bílé barvy. Spodní strana brouka je měděně zbarvená. Stejně jako ostatní zlatohlávci i zlatohlávek zlatý létá se zavřenými krovkami. Spodní blanitá křídla vysouvá podélnou štěrbinou v krovkách. Brouk se v případě nebezpečí někdy zahrabe do země. Larva zlatohlávka má tvar písmene C, má velmi malou hlavu i končetiny a podobá se ponravě chrousta.

Biologie

Larvy zlatohlávka zlatého žijí v trouchnivějícím dřevě, v pařezech, v tlejícím listí, na hnojištích či v kompostech, kde se krmí organickým materiálem a kde též přezimují. Kuklí se v červnu nebo v červenci. Dospělí brouci vylétávají na konci jara, páří se, samičky nakladou vajíčka do hnijícího organického materiálu a hynou.

Galerie

Larva zlatohlávka zlatého
Kukla
Zlatohlávek zlatý – měděně zbarvené krovky
Zlatohlávek zlatý – kovově zelené zbarvení
Zlatohlávek zlatý – tmavá forma
Pohled z boku
Letící zlatohlávek zlatý
Schéma letu zlatohlávka zlatého

Reference

↑ HANZÁK, Jan; MOUCHA, Josef; ZAHRADNÍK, Jiří. Světem zvířat V.díl (2. část) Bezobratlí. Praha: Albatros, 1973. 451 s. Kapitola Čeleď vrubounovití, s. 240–241.
↑ HÄUSLER, A. Cetonia aurata the rose chafer [online]. Londýn: Natural History Museum [cit. 2012-05-13]. Dostupné online. (anglicky)