Vrubounovití
 Vrubounovití | |
|---|---|
 Představitel podčeledi Melolonthinae
| |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
členovci (Arthropoda) |
| Třída |
hmyz (Insecta) |
| Řád |
brouci (Coleoptera) |
| Podřád |
všežraví (Polyphaga) |
| Čeleď |
vrubounovití (Scarabaeidae) Latreille, 1802 |
| Podčeledi | |
Acanthocerinae | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrubounovití (Scarabaeidae) jsou čeleď brouků, která v současnosti zahrnuje přes 30 000 druhů z celého světa. Výrazně se rozšířili v období druhohor, a to možná v souvislosti s živením se na trusu dinosaurů a dalších tehdejších terestrických plazů.[1]
Charakteristika
Vrubouni jsou zavalití brouci, často světlých kovových barev, velcí 5-60 mm. Mají charakteristická paličkovitá tykadla, složená z destiček (lamel), které mohou být stlačeny do koule nebo rozloženy jako vějíř, aby zachytily pachy. Přední nohy jsou široké a přizpůsobeny k hrabání.
Larvám tvaru písmene C se říká ponravy (jsou světle žluté nebo bílé). Dospělí jedinci jsou aktivní převážně v noci, výjimkou jsou zlatohlávci (Cetoniinae) a mnozí listokazi (Rutelinae), kteří jsou aktivní ve dne. Ponravy žijí pod zemí nebo v detritu, takže nejsou vystaveny slunečnímu světlu. Mnozí vrubouni jsou čističi, kteří likvidují a recyklují hnůj, zdechliny, nebo hnijící rostliny, některé druhy vrubounů jsou však považovány za škodlivé.
Ve starověkém Egyptě byli vrubouni uctíváni jako nedotknutelní. Nejznámějšími brouky z čeledi Vrubounovití jsou hnojníci, chrousti, zlatohlávci, nosorožíci, herkulové a goliášové.
Zajímavosti
Do této skupiny patří i extrémně silní brouci, schopní uzvednout nebo utáhnout břemeno o stonásobcích jejich vlastní tělesné hmotnosti.[2]
Obrázky
-
Zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata) -
Brouk rodu Liparetrus, podčeledi Melolonthinae -
Brouk rodu Onthophagus, podčeledi Scarabaeinae -
zlatohlávci Polystigma punctatum -
Copris fricator -
Herkules antilský (Dynastes hercules)
Odkazy
Reference
- ↑ Fernando Lopes, Michele Rossini, Federica Losacco, Giulio Montanaro, Nicole Gunter & Sergei Tarasov (2023). Metagenomics reveals that dung beetles (Coleoptera: Scarabaeinae) broadly feed on reptile dung. Did they also feed on that of dinosaurs? Frontiers in Ecology and Evolution. 11: 1132729. doi: https://doi.org/10.3389/fevo.2023.1132729
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/lamzelezove-bez-publika-kdo-jsou-nejvetsi-silaci-mezi-zviraty
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scarabaeidae na anglické Wikipedii.
Literatura
- SLÁDEČEK, František Xaver Jiří. „Jen trochu blíže, Hrdobci...“ aneb ne každý hovnivál válí. Živa. 2014, č. 5, s. 227–229. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/jen-trochu-blize-hrdobci-aneb-ne-kazdy-hovnival-va.pdf
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu vrubounovití na Wikimedia Commons
- Taxon Scarabaeidae ve Wikidruzích
- Family SCARABAEIDAE
