Zdeněk Neubauer

prof. RNDr. PhDr. Zdeněk Neubauer, CSc.
prof. Zdeněk Neubauer (2014)
prof. Zdeněk Neubauer (2014)
Narození 30. května 1942
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí 5. července 2016 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Pseudonym Jan Pravda
Povolání biolog, filozof, pedagog, esejista a vysokoškolský učitel
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Témata filozofie, biologie a epistemologie
Ocenění Cena VIZE 97 (2001)
Cena Toma Stopparda (2008)
Cena VIZE 97
Rodiče Zdeněk Neubauer
Příbuzní Kamila Bendová (sestra)
Václav Benda
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Neubauer (30. května 1942 Brno – 5. července 2016 Praha[1][2]) byl český křesťan, filozof a biolog. Je považován za jednoho z nejvýznačnějších zastánců postmoderního myšlení ve vědě v České republice[3]; za své antiscientistické postoje byl kritizován klubem skeptiků Sisyfos.[4] Přesvědčení o tom, že subjektivita je tím nejpůvodnějším lidským prožitkem, a také tím nejpřirozenějším,[5] jej vedlo ke kladnému hodnocení filozofického odkazu subjektivisty Ladislava Klímy.

Osobní život

Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a filozofii na Filozofické fakultě téže univerzity, koncem 60. let strávil tři roky na studijním pobytu v italské Neapoli. V roce 1970 získal titul doktor přírodních věd (RNDr.) a rok později titul doktor filozofie (PhDr.).

V sedmdesátých letech pracoval v laboratořích Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, později jako programátor. Významně se podílel na neoficiálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filozofii, vědě, technice, přírodě.

Od roku 1990 přednášel na Katedře filozofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK, v letech 1990 až 1996 byl vedoucím katedry. V roce 1991 se stal docentem obecné biologie, v roce 1992 pak profesorem; obě řízení absolvoval na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Soukromý život

Švagrem Zdeňka Neubauera byl český filozof, disident a politik Václav Benda, manžel sestry Kamily, jeho otcem Zdeněk Neubauer, představitel brněnské normativní právní školy.

Dílo

Ve svém díle se zabýval zejména epistemologií, vztahy mezi vědou a filozofií, hermetismem, křesťanskou filozofií, ale „odbíhal“ též k literatuře či jazykovědě. Jeho originální myšlení ovlivnilo mnoho přímých i nepřímých žáků a spolužáků, filozofů, vědců či umělců.[6] Svými publikacemi a akademickým působením položil základy české filosofie vědy. Z jeho vědecké dráhy je ceněn objev tzv. „genového přepínače“,[7] resp. objev estetiky bakteriálních kolonií. Podílel se na Čtvrtcích v pražské Viničné ulici, na Letní filozofické škole či na Ekologických dnech Olomouc[8].

Ocenění

V roce 2001 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.[9]

Bibliografie (výběr)

  • Faustova tajemná milenka (1990)
  • O cestách tam a zase zpátky (1990)
  • Nový areopág (1992)
  • Přímluvce postmoderny (1994)
  • O přírodě a přirozenosti věcí (1998)
  • Golem a jiná vyprávění o podivuhodných setkáních (1998)
  • Deus et natura (1999)
  • Biomoc (2002)
  • Slabikář hermetické symboliky a čítanka tarotu – (spolu s Jakubem Hlaváčkem) (2003)
  • O Sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání (2004)
  • Skrytá pravda země – (spolu s Tomášem Škrdlantem) (2004)
  • O svatém Františku aneb zrození ducha novověku (2006)
  • O počátku, cestě a znamení časů (2007)
  • Mystéria křesťanská aneb o kosmogonickém tajemství Velikonoc (2009)
  • O čem je věda? Mikuláš Kusánský / Trialogus de possest (2009)
  • O pokladu v srdci Evropy. Jedna z cest k duchovnímu bohatství obrazů Vyšebrodského oltáře (2011)
  • Rozkvétání ibišku. Poznámky k eidetické biologii (2014)
  • Boschův triptych v zrcadle Písma. „Zahrada pozemských rozkoší“, nebo „Třetí den stvoření? (2016)
  • Zdeněk Neubauer, Ladislav Kováč: Listy o biologii. Korespondence Ladislav Kováč – Zdeněk Neubauer 1975-1990 a další texty (2019)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřel přední český filosof a biolog Zdeněk Neubauer. Bylo mu 74 let. Lidovky.cz [online]. 2016-07-06 [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Zdeněk Neubauer (1942 2016). Pokus o upřímný nekrolog | REFLEXE - filosofický časopis. www.reflexe.cz [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zpravodaj Sisyfos 3/98 - Postmodernismus a veda. www.sisyfos.cz [online]. [cit. 2018-01-08]. 
  4. ↑ Postmodernismus [online]. Sisyfos [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ NEUBAUER, Zdeněk. O Sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání. Praha: Malvern, 2004. 287 s. ISBN 80-86702-02-2. S. 162. 
  6. ↑ ČERMÁK, Patrik. Svatý Grál Zdeňka Neubauera. Vesmír [online]. 2022-10-03 [cit. 2024-09-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ O nepsaných pravidlech, (epigenetické) paměti a (lidském) zapomínání. vesmir.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ EDO. www.ekologickednyolomouc.cz [online]. 2022-09-18 [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ Nositelé Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 Archivováno 11. 10. 2013 na Wayback Machine. na www.vize.cz

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj