Zázračná madona

Zázračná madona
Murillova Madona
Autor	Jakub Arbes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zázračná madona je prvním zralým romanetem Jakuba Arbese, které bylo knižně vydáno v roce 1884 (časopisecky vycházelo v Lumíru již od roku 1875)^[1].

Toto dílo vypráví příběh sebezničující lásky rozehrávající se kolem ústředního motivu – medailonku s obrázkem Murillovy Madony. Tato zázračná Madona, zbavená náboženských rysů, představuje pro hlavního hrdinu ideál krásy v umění a zároveň i štěstí v životě.

Inspirace

Arbes často čerpal inspiraci ve výtvarném umění. I odtud vzešla první myšlenka, vedoucí k zrodu tohoto romaneta. Arbese inspiroval Maxův obraz sv. Julie, mučednice, krásné mladé ženy rozpjaté na kříži. Tento obraz si autor asocioval s jinou ukřižovanou světicí, vousatou svatou Starostou, jejíž sochu vídal v pražské Loretě. Zde se v jeho představách zrodil námět mladistvé krásy nahrazené bizarností a ošklivostí.^[2]

Okolnosti vzniku díla

Za svou odvážnou a burcující novinářskou činnost byl Jakub Arbes v letech 1873–74 vězněn. Za svého pobytu ve vězení dokončil romaneto „Sivooký démon“ a začal psát „Zázračnou madonu“.

Hlavní postavy

• Jan
• Ismena
• malíř – přítel Jana

Děj

Příběh lze rozdělit do tří nestejně dlouhých částí, které se od sebe liší jednak formou vypravování, jednak svým časovým zasazením. V první části nás vševědoucí vypravěč zavádí do světničky svobodné matky, chudé šičky rukaviček, v Novém Světě v Praze. Dvacetiletá dívka vzpomíná na příčiny svého neštěstí. Když byla mladší, vášnivě se zamilovala. Její milostné vzplanutí však nezůstalo bez následků. Narodila se jí holčička, která navzdory jejím tužbám nebyla vůbec hezká. Matka, připomenuvši si svou smutnou minulost a pociťujíc odpovědnost za ošklivost dítěte zplozené z hříchu, propadá zoufalství a beznaději. Pokusí se o hrůzný čin – zabití vlastní dcerky. Dítěti omotá kolem krku stužku, to se začne dusit. Matka se ale na poslední chvíli probudí z letargie a uvědomí si, co provedla, dítě chce zachránit, avšak upadá do mdlob.

Ve druhé části se setkáváme s malým hochem Jeníčkem, kterého matka vyšle doručit vyčištěné boty. Chlapec peláší po zaprášených pražských cestách, až dorazí do botanické zahrady. Majitel bot, správce zahrady, ho pozve na oběd. Tam se u stolu seznámí s šestiletou suchoučkou, pobledlou dívkou Ismenkou. Po jídle se Jeník musí vrátit domů, avšak Ismenka ho zadrží a žádá ho, aby ji naučil tancovat. On však odmítá. Aby ho přinutila, sebere Ismenka Jeníčkovi pětník, jenž dostal od cesty. On jí ale na oplátku vezme medailonek s obrázkem Murillovy Madony a uteče.

Třetí část romaneta, ta nejdelší, je vyprávěna z pohledu přítele vypravěče předchozích dvou oddílů, který vzpomíná na své mládí. Čtenář se postupně dozvídá, že jde vlastně o Jeníka z druhé části. Jan se během svých studií začíná zajímat o umělecké zobrazení madon. Tuto vášeň v něm probudil Ismeninin medailon. Murillova Madona se pro něj stává ideálem krásy. Na doporučení svého známého, malíře začne doučovat osmnáctiletou dívku v lučbě (chemii). Za téma první přednášky si zvolí arzen a jeho účinky na organizmus člověka. Ve své žákyni poznává onu šestiletou Ismenku, s níž se kdysi potkal v botanické zahradě.

Jan se později s Ismenou ožení a narodí se jim holčička. Postupem času si však začne uvědomovat, že toho o své ženě moc neví. Ta se mu jednou rozhodne svěřit se svou tragickou minulostí. Matka se ji pokusila jako miminko uškrtit z nešťastné lásky k jejímu otci, avšak medailonek Murillovy Madony, který měla tehdy na krku, jí zachránil život tím, že přetrhl stužku svými ostrými hranami. Svěří se mu také s tím, že je farářským bastardem. To už ale Jan neunese a začne se své ženy štítit. Ismenu i s dítětem následně donutí odejít. Jejich dcerka pak brzy umírá. Jana sice trápí výčitky svědomí, ale dlouho se nemůže odhodlat ženu odprosit. Mezitím Ismena zmizí a nikdo o ní nic neví.

Janův přítel, malíř, se vrací ze Španělska, kde rozpracoval kopii Murillovy Madony. Není schopen ji dokončit kvůli jejímu zvláštnímu výrazu v obličeji. Podaří se mu to, až když v Týnském chrámu spatří čarokrásnou dívku, na vlas podobnou Madoně. Se svým zážitkem se svěří Janovi, jenž pravidelně začne chodit do chrámu, aby se s ideální dívkou setkal. Při nedělní modlitbě ji skutečně spatří a podle jizvy na krku v ní pozná Ismenu. Ta před ním zaskočena utíká, ale následně mu pošle lístek, setkají se a usmíří. Ismena začne vyprávět, kterak jí smrt dítěte způsobila ohromnou bolest, že už dál nechtěla žít. Když sahala po svém medailonu, své jediné opoře, narazila náhodou na spisy o arzenu, jež pro ni kdysi sepsal Jan. Nehezká žena požíváním otrušíku (arzeniku, sloučeniny arsenu a kyslíku) zkrásněla do podoby Murillovy Madony, jejíž ušlechtilé rysy se skrývaly pod její scvrklou a nehezkou kůží.

Na chvíli se jí tak vrátí manželské štěstí, avšak brzy se projeví zhoubné účinky požitého jedu. Ismena na smrtelném loži žádá Jana, aby nalezl jejího otce a přivezl od něj její medailon, který mu krátce předtím poslala. Jan nachází faráře mrtvého, avšak medailon získá. Přiveze ho Ismeně, jež může s medailonem v ruce v poklidu zemřít.

Shrnutí

Arbes v Zázračné madoně na podloží vědy aktualizuje motiv elixíru mládí. Pracuje i s dalším tradičním motivem – hledáním ideálu krásy. Ten sice nachází v Madoně, leč pouze v její kráse tělesné, nikoli duchovní. Zdánlivě zázračné skutky světice jsou Arbesem vždy logicky nastíněny (např. Ismenu jako dítě před uškrcením zachránil medailon zřejmě svými ostrými hranami). Autor pak ponechává na čtenáři, zda uvěří v logické vysvětlení či v záhadné nadpřirozené síly.

Odkazy

Reference

Zdroj