Záporožská Sič

	; vlajka
geografie	; Území Záporožské Siče (fialová) a Kozáckého hetmanátu (zelená) v roce 1751
	; Území Záporožské Siče (fialová) a Kozáckého hetmanátu (zelená) v roce 1751
hlavní město:	Záporožská Sič
	obyvatelstvo
jazyky:	ruština, rutenština (staroukrajinština), polština
náboženství:	ruské ortodoxní
	státní útvar
státní zřízení:	republika
mateřská; země:	Polsko-litevská unie (tj. protektorát); Kozácký hetmanát (1649–1764)
vznik:	1471/1583 – vznik Siče,; 1649 – založení Kozáckého hetmanátu Bohdanem Chmelnickým během povstání v letech 1648–1657
zánik:	1775 – dobytí Záporožské Siče Ruskem
	státní útvary a území
	Divoká pole
	Polsko-litevská unie (1569–1795)
	Ruské impérium
	Zadunajská Sič

Záporožská Sič (polsky Sicz Zaporoska, kozácky Запорозька Січ – Zaporoz'ka Sič, ukrajinštinou také Запорізька Січ, rusky Запорожская Сечь) je označení pro sič (kozáckou pevnost), sídlící na Dněpru v oblasti dnešní Kachovské přehrady. Slovo pochází z osekaných, zašpičatělých kůlů hradby, ohrady. Termín časem nabral význam občansko-politické organizace ukrajinského kozáctva v 16.–18. století.^[1] Sídlila zde správní jednotka, tzv. koš (tábor). Volil se zde košový ataman, který byl jedním z nejvyšších politických představitelů kozáků. Na siči vládla specifická forma demokracie.

Peřeje, prahy (ukrajinsky porohy, proto Záporožská) Dněpru poskytovaly siči efektivní ochranu před útokem nepřátel, především Tatarů z Krymského chanátu. Další zajímavostí bylo, že na sič měly zakázán vstup ženy. Uvedení ženy do siče bylo trestáno smrtí.^[2]

V roce 1649 byl založen Kozácký hetmanát, v historii první kozácký stát, hejtmanem Bohdanem Chmelnickým během jeho povstání probíhajícího letech 1648 až 1657. Samostatnost a existence tohoto státního útvaru končí roku 1764, kdy byl poražen Ruským impériem a zrušen Kateřinou II.

Záporožská Sič vydržela až do roku 1775, kdy byla pevnost a území jí ovládané definitivně dobyto Ruskem. Někteří zbylí kozáci utekli do delty Dunaje na území Osmanské říše, kde založili Zadunajskou Sič, která se stala jejím vazalem. Většina kozáků byla přesídlena do oblasti Kubáně na jižním okraji Ruské říše, zatímco jiní zakládali města na jihu Ukrajiny a nakonec se stali státními rolníky.