Weriand Alois z Windisch-Grätze
| Weriand Alois z Windisch-Grätze | |
|---|---|
 | |
| Narození |
31. května 1790 Štrasburk |
| Úmrtí |
27. října 1867 (ve věku 77 let) Planina |
| Povolání | voják a důstojník |
| Choť | Marie Eleonora z Lobkovic |
| Děti | Karel Vincenc z Windisch-Grätze Hugo Alfred z Windisch-Grätze Arnošt Ferdinand z Windisch-Grätze Gabriela Mariana z Windisch-Graetze |
| Rodiče | Josef Mikuláš z Windisch-Grätze a Leopoldina z Arenbergu |
| Rod | Windischgrätzové |
| Příbuzní | Alfred z Windisch-Grätze (bratr) |
| Znak |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Weriand Alois kníže z Windisch-Graetze (německy Weriand Alois Leopold Ulrich Johann Paul, Fürst zu Windisch-Graetz, 31. května 1790, Štrasburk - 27. října 1867, Planina) byl kraňsko-rakouský šlechtic a velkostatkář z knížecího rodu Windischgrätzů.
Život
Narodil se jako Weriand Alois Leopold Oldřich Jan Pavel, kníže z Windisch-Graetze, třetí (druhý žijící) syn hraběte Josefa Mikuláše z Windisch-Graetze a jeho manželky vévodkyně Marie Leopoldiny Františky z Arenbergu (1751–1812). Jeho starší sestra, hraběnka Žofie Luisa Vilemína z Windisch-Graetze, se provdala za prince Karla Tomáše z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu (syna Dominika Konstantina, prince z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu).[1] Jeho starší bratr Alfréd I., kníže z Windisch-Grätze, se stal císařským polním maršálem a v roce 1804 získal knížecí titul.[2] V českých zemích se proslavil zejména jako svým nekompromisním postojem během Svatodušních bouří v Praze v roce 1848. Jeho manželka Marie Eleonora ze Schwarzenbergu (dcera knížete Josefa Adama ze Schwarzenbergu) za nevyjasněných okolností zemřela během pražských nepokojů.
Jeho prarodiči z otcovy strany byli hrabě Leopold Karel z Windish-Graetze (1718-1746) a hraběnka Marie Antonie Josefa z Khevenhülleru (1726-1746). Protože jeho dědeček zemřel mladý, jeho otec se stal dědicem svého pradědečka, hraběte Leopolda Viktorina z Windisch-Graetze (majitele Červené Lhoty v jižních Čechách a panství Trautmannsdorf an der Leitha v Dolním Rakousku). Jeho prarodiče z matčiny strany byli Karel Maria Raimund z Arenbergu a hraběnka Luisa Markéta z Marck-Schleidenu.
Kariéra
Z majetku pozůstalosti své matky získal řadu hradů na území dnešního Slovinska, z nichž některé brzy znovu prodal. Jeho hlavními sídly byly zámek Haasberg/Hošperk v Kraňsku (v obci Planina)[pozn. 1] a hrad Gonobitz (dnes Slovinské Konice), který získal v roce 1826 a jehož součástí byl i kartuziánský klášter Seiz. V roce 1846 krátce vlastnil zámek Žamberk s Helvíkovicemi na Orlickoústecku, zámek Podsreda v Kozje, hrad Predjama a v roce 1853 zámek Wagensberg (nyní Bogenšperk v Litiji ve Slovinsku).[3]
Manželství a potomstvo
Dne 11. října 1812 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Eleonorou Karolínou z Lobkovic (1795–1876), dcerou knížete Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic, a princezny Marie Karoliny ze Schwarzenbergu (dcery Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu).[4] Z jejich manželství se narodilo 5 dětí:[5]
- Princ Karel Vincenz Weriand Josef Gabriel z Windisch-Graetze (1821–1859), v roce 1857 se oženil se svou sestřenicí, princeznou Matyldou z Windisch-Graetze, dcerou maršála knížete Alfréda I. z Windisch-Graetze. Byl zabit v bitvě u Solferina během druhé italské války za nezávislost.[6]
- Princ Hugo Alfred Adolf Philipp z Windisch-Graetze (1823–1904), v roce 1849 se oženil s vévodkyní Luisou Meklenbursko-Zvěřínskou, dcerou velkovévody Pavla Bedřicha Meklenbursko-Zvěřínského, a princezny Alexandriny Pruské.[7][8] Po její smrti v roce 1859 se oženil podruhé, když si v roce 1867 vzal princeznu Matyldu Radziwillovou, dceru knížete Bedřicha Viléma Radziwilla, 14. vévody z Nesviže (nejstaršího syna knížete Antonína Jindřicha Radziwilla), a princezny Matyldy Kristýny z Clary-Aldringenu.[9]
- Princezna Gabriela Mariana Karolína Aglaé z Windisch-Graetze (1824–1917), v roce 1852 se provdala za hraběte Bedřicha Viléma Edmunda ze Šumburka-Hluchova, syna hraběte Jindřicha Gottloba Otto Arnošta ze Šumburka-Hluchova, a princezny Marie Klementiny ze Schönburg-Waldenburgu.[10]
- Princ Arnošt Ferdinand Weriand z Windisch-Graetze (1827–1918), v roce 1870[11] se oženil s princeznou Kamilou z Oettingen-Oettingenu, dcerou knížete Otty Karla z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu, a hraběnky Georginy z Königsegg-Aulendorfu [12]
- Princ Robert Jan Josef z Windisch-Graetze (1831–1913), zemřel svobodný. [13]
Závěr života a odkaz
Kníže Weriand Alois z Windisch-Grätze zemřel na zámku Haasberg/Hošperk dne 27. října 1867. Protože jeho nejstarší syn zemřel v roce 1859, ještě za otcova života a bez mužských potomků, stal se pokračovatelem rodu jeho druhorozený syn Hugo Alfred, druhý kníže z Windisch-Graetze.[14][11]
Prostřednictvím svého syna Huga byl dědečkem Huga Werianda, 3. knížete z Windisch-Graetze, který se oženil s princeznou Marií Kristianou z Auerspergu (dcerou knížete Vincence Karla z Auerspergu); [15] princezny Alexandriny (manželky hraběte Rudolfa z Khevenhüller-Metsche), [pozn. 2] a Marie Gabriely (která se provdala za svého bratrance, vévodu Pavla Bedřicha Meklenburského) ad.[pozn. 3][14]
Původ
Poznámky
- ↑ Hrad Hošperk ve Vnitřním Kraňsku, se v době Napoleonských válek v roce 1809 stal součátí Ilyrských provincií a než v roce 1814 po Pařížské smlouvě připadlo opět Rakousku. Kraňské vévodství, nejprve spravované v rámci rakouského Ilyrského království, se v letech 1849–1919 znovu stalo habsburskou korunní zemí.[3]
- ↑ Hrabě Rudolf Ladislav z Khevenhüller-Metsche (1844–1910) byl nejmladští syn Richarda Marii, 5. knížete z Khevenhüller-Metsche a hraběnky Antonie Marie Lichnovská z Voštic (dcery knížete Eduarda Lichnovského z Voštic).[16][17]
- ↑ Vévoda Pavel Bedřich Meklenbursko-Zvěřínský (1852–1923) byl drhý syn Bedřicha Františka II. Meklenbursko-Zvěřínského a jeho manželky Augusty Reussové z Köstritz.[18]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Weriand, 1st Prince of Windisch-Graetz na anglické Wikipedii.
- ↑ Harald Stockert: Adel im Übergang. Die Fürsten und Grafen von Löwenstein-Wertheim zwischen Landesherrschaft und Standesherrschaft, Kohlhammer Verlag, Stuttgart, 2000, ISBN 3-17-016605-0
- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-3-205-05468-9. (německy)
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (německy)
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-3-922018-70-4. (německy)
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-83-08-03492-7. (polsky)
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-3-936522-86-0. (německy)
- ↑ F. B. Magdelaine. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-2-901138-06-8.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-3-8309-7872-5. (německy)
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (německy)
- ↑ a b [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky)
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (německy)
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (německy)
- ↑ a b [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-900391-19-4. (anglicky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ ZU), Wilhelm Karl Isenburg (Prinz. Without special title. [s.l.]: J. A. Stargardt, 1956. Dostupné online. S. 25. (německy)
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr .... 1888. [s.l.]: Hof- u. Staatsdr., 1888. Dostupné online. S. 55. (německy)
- ↑ European Intelligence in News and Comment. The New York Times. 8 April 1906, s. SM7.
