Věra Jourová

Mgr. et Mgr. Věra Jourová
Věra Jourová (2024)
Věra Jourová (2024)
Místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost
Ve funkci:
1. prosince 2019 – 30. listopadu 2024
Předsedkyně Ursula von der Leyenová
Předchůdce agenda 7 komisařů
Evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví
Ve funkci:
1. listopadu 2014 – 30. listopadu 2019
Předseda Jean-Claude Juncker
Předchůdce Martine Reichertsová
Neven Mimica
Nástupce Didier Reynders (spravedlnost)
Helena Dalliová (rovnosti pohlaví)
16. ministryně pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 3. října 2014
Předseda vlády Bohuslav Sobotka
Předchůdce František Lukl
Nástupkyně Karla Šlechtová
1. místopředsedkyně hnutí ANO
Ve funkci:
15. března 2013[1] – 13. října 2014
Nástupce Jaroslav Faltýnek
Místopředsedkyně hnutí ANO
Ve funkci:
2. března 2013 – 15. března 2013
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
26. října 2013 – 21. října 2014
Náměstkyně ministra pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
22. listopadu 2004 – únor 2006
Prorektorka Univerzity Karlovy
pro rozvoj lidských zdrojů a nové technologie
Úřadující
Ve funkci od:
5. ledna 2025
Předchůdce funkce vznikla
Stranická příslušnost
Členství ČSSD (2003–2006)
EDS (2009–2010)
ANO (2013–2024)
Rodné jméno Věra Špaková
Narození 18. srpna 1964 (60 let)
Třebíč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť rozvedená
Děti syn Adam a dcera Markéta
Sídlo Třebíč
Alma mater Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese právnička, politička a vysokoškolská učitelka
Commons Věra Jourová
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Jourová (rozená Špaková,[2] * 18. srpna 1964 Třebíč) je česká politička, podnikatelka, právnička a  vysokoškolská pedagožka, v letech 2014 až 2019 evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví v Junckerově komisi a v letech 2019 až 2024 komisařka a místopředsedkyně pro hodnoty a transparentnost v první komisi von der Leyenové. Od ledna 2025 působí jako prorektorka Univerzity Karlovy pro rozvoj lidských zdrojů a nové technologie.

Na jaře 2019 ji časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa.[3] Důvodem byl její podíl na zákonech, jež určují pravidla ochrany osobních dat lidí na internetu. Od ledna do října 2014 zastávala v Sobotkově vládě post ministryně pro místní rozvoj. V období 2004–2006 působila na tomto rezortu v roli náměstkyně.[4] V roce 2023 byla dle české verze časopisu Forbes druhou nejvlivnější ženou Česka.[5] Roku 2024 získala ocenění Women of Europe.[6]

Osobní život

V roce 1991 nastoupila na místo zástupkyně ředitele Městského kulturního střediska (MKS) v Třebíči. Do roku 1994 zde pracovala na integraci všech kulturních zařízení pod jediný subjekt. Poté začala pracovat jako tajemnice městského úřadu v Třebíči, kde se začala zabývat rozvojem židovské čtvrti, která byla v roce 2003 zapsána na seznam UNESCO.

Roku 2000 nastoupila do konzultační firmy DHV ČR, kde pracovala na projektech z oblasti lidských zdrojů, regionálního rozvoje, hospodářské politiky a fondů EU. V letech 2001–2003 pracovala jako vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina. Po odchodu z krajského úřadu pracovala jako náměstkyně pro místní rozvoj na ministerstvu pro místní rozvoj. Podle Jiřího Paroubka byla z funkce odvolána po opakovaných stížnostech tehdejšího ministra Radka Martínka.[7]

Od 13. října 2006[8] do 16. listopadu 2006[9] byla ve vyšetřovací vazbě kvůli kauze Budišov. Korupce Věry Jourové se neprokázala a stíhání v létě 2008 skončilo konstatováním, že se skutek nestal. Obvodní soud přiznal Jourové 3,6 milionu korun jako náhradu majetkové újmy, o dalších požadavcích Ústavní soud rozhodl, že jsou promlčené.[10] Podle investigativního novináře ČRo Janka Kroupy, který se kauze několik let věnoval a na kauzu upozornil, je výsledek soudu brilantní práce advokátů a absolutní břídilství policie.[11]

Vzdělání

Roku 1983 odmaturovala na gymnáziu v Třebíči.[2] V roce 1991 promovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získala magisterský titul v oboru Teorie kultury.[12] V akademickém roce 2011/2012 absolvovala obor právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.[13]

Soukromý život

Je rozvedená, má syna Adama (* 1985) a dceru Markétu (* 1989).[14]

Politické působení

V letech 2003–2006 byla členkou České strany sociálně demokratické, za niž kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004.[15]

V roce 2009 kandidovala do Evropského parlamentu za Evropskou demokratickou stranu. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010 kandidovala jako členka EDS na 4. místě středočeské kandidátky KDU-ČSL.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala v Kraji Vysočina jako lídryně hnutí ANO[16] a byla zvolena. V lednu 2014 se stala kandidátkou ANO na post ministryně pro místní rozvoj ve vládě Bohuslava Sobotky.[17] Dne 29. ledna 2014 byla do této funkce jmenována. Dne 3. října téhož roku podala demisi s vyhlídkou na post eurokomisařky. Dne 13. října 2014 ze stejného důvodu rezignovala na post 1. místopředsedkyně ANO.[18]

2014–2019: Eurokomisařka v Junckerově komisi

Na začátku července 2014 se stala kandidátkou ANO na post české eurokomisařky (předchozím kandidátem byl Pavel Telička).[19] Ve výběru českého zástupce uspěla,[20] když ji 21. července 2014 vládní koaliční rada nominovala na post eurokomisařky do vznikající Junckerovy komise.[12]

Zvolený předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker 10. září 2014 oznámil, že Jourová získá nově konstituované portfolio spravedlnosti, spotřebitelské politiky a rovnosti pohlaví.[21]Tato zpráva vyvolala u českých politiků vlnu negace, protože politička usilovala o ekonomický post.[22][23] Dne 7. října téhož roku byla její kandidatura po tzv. grilování, a následném odevzdání doplňujících odpovědí europoslancům, schválena europarlamentem. Komisařkou se stala v listopadu 2014.

Kritika

Organizace pro kontrolu lobbingu v Evropské unii Corporate Europe Observatory upozornila na úzkou vazbu Jourové na Andreje Babiše, který ovládá podstatnou část českého potravinářského a chemického průmyslu i médií a jehož firmy obdržely značné množství evropských grantů a zemědělských dotací. Dále organizace upozornila na konflikt zájmů, poněvadž Jourová nejprve pracovala ve veřejné správě v oblasti evropských fondů a poté v letech 2006 a 2013 spoluvlastnila firmu Primavera Consulting, která ve stejné oblasti podnikala.[24][25]

Kritizována byla generálním ředitelem skupiny Volkswagen Matthiasem Müllerem za snahu o odškodnění evropských zákazníků po aféře dieselgate.[26]

2019–2024: Místopředsedkyně v první komisi von der Leyenové

Dne 26. srpna 2019 schválila druhá vláda Andreje Babiše její nominaci na členství v evropské komisi von der Leylenové na období 2019 až 2024.[27] Na začátku září 2019 designovaná předsedkyně komise Ursula von der Leyenová oznámila, že Jourová bude místopředsedkyní zodpovědná za kontrolu dodržování hodnot Evropské unie a transparentnost.[28] Funkce se ujala 1. prosince 2019.[29]

Na konci června 2024 oznámila, že ukončila téměř po 10 letech své členství v hnutí ANO, odchod z hnutí sama označila jako „přátelský rozchod“. Po konci svého angažmá v Evropské komisi se chce věnovat práci v akademické sféře.[30]

Post místopředsedkyně a evropské komisařky zastávala do konce listopadu 2024.[31]

Akademická činnost

V dubnu 2024 Jourová oznámila, že se po skončení mandátu chce věnovat kariéře v akademické sféře (v roli vyučující na Právnické fakultě Univerzity Karlovy).[32] Na zasedání Akademického senátu Univerzity Karlovy byla 13. prosince 2024 po více než hodinové debatě schválena na pozici prorektorky Univerzity Karlovy pro rozvoj lidských zdrojů a nové technologie v kolegiu rektorky Mileny Králíčkové.[33] Do úřadu byla jmenována v lednu 2025.[34]

V květnu 2025 ve spolupráci s novinářem Viktorem Daňkem vydala knihu rozhovorů nazvanou Bohové, mlíkař a já, ve které se ohlíží za svým desetiletým působením ve vysoké české i evropské politice a hodnotí spolupráci s Andrejem Babišem. Přiznala v ní, že v roce 2023 zvažovala prezidentskou kandidaturu a že by byla ochotná o ní za určitých podmínek znovu uvažovat.[35]

Odkazy

Reference

  1. ↑ První místopředsedkyní ANO je Věra Jourová [online]. hnutí ANO 2011, 2013-03-16 [cit. 2013-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  2. ↑ a b BENDA, Petr. 150 let gymnázia v Třebíči. 1.. vyd. Třebíč: Gymnazijní matice při Gymnáziu Třebíč, 2021. 356 s. S. 234. 
  3. ↑ ELČIĆ, Sandro. Po boku titánů Mohameda Salaha a Marka Zuckerberga: Věra Jourová je historicky prvním zástupcem Česka v prestižním žebříčku časopisu Time. Hospodářské noviny [online]. 2019-04-17 [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Mgr. Věra Jourová [online]. verajourova.cz [cit. 2013-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-03. 
  5. ↑ Věra Jourová - Nejvlivnější ženy Česka 2023 [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jourová získala ocenění Women of Europe. Ženy umí řídit Evropu, reagovala, iDNES, 5.12.2024
  7. ↑ VESELÝ, Luboš Xaver. Paroubek rozkrývá předvolební manipulace. I aféru kolem Zemanovy dcery [online]. ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran, 2013-10-27 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ KROUPA, Janek. Já v kauze Věry Jourové nelžu, to Kubiceho útvar. vaševěc.cz [online]. 2011-07-17 [cit. 2013-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-29. 
  9. ↑ Novinky. Bývalá náměstkyně ministra Jourová je na svobodě. Novinky.cz [online]. Borgis, 2006-11-16 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  10. ↑ ČTK; ŠKRAŇKOVÁ, Petra. Ústavní soud se Věry Jourové nezastal, nárok na odškodné je promlčený. iDNES.cz [online]. 2013-10-24 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  11. ↑ VESELOVSKÝ, Martin. Karlovy Vary? Politici v botách z krokodýlí kůže, Rusové mocnější než policie. Další Roadshow DVTV. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-04-03 [cit. 2021-07-13]. Čas: 47:40. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Ministryně Jourová je kandidátkou ČR na post eurokomisařky [online]. vlada.cz [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ Databáze studentů UK v Praze. is.cuni.cz [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  14. ↑ Právo. Věra Jourová: Někteří pánové nemají uši, mají jen pusy. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-02-15 [cit. 2014-02-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ SEDLÁŘOVÁ, Barbora; TŘEČEK, Čeněk. Jít do vlády je pro nás až poslední možnost, říká místopředsedkyně ANO. iDNES.cz [online]. 2013-10-31 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  16. ↑ WIRNITZER, Jan. PŘEHLEDNĚ: Kam strany nasazují svá esa? Cílem jsou největší kraje. iDNES.cz [online]. 2013-09-08, rev. 2013-09-30 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  17. ↑ Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. iDNES.cz, 2014-01-06 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online. 
  18. ↑ Jourová dnes skončila ve vedení ANO [online]. hnutí ANO 2011, 2014-10-13 [cit. 2014-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-02. 
  19. ↑ ANO ustoupilo od Teličky a chce za eurokomisařku Jourovou [online]. Borgis, 2014-07-11 [cit. 2014-07-11]. Dostupné online. 
  20. ↑ KOPECKÝ, Josef. Jourová bude eurokomisařkou a ČSSD si vybojovala vyšší minimální mzdu [online]. iDNES.cz, 2014-07-21 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  21. ↑ College (2014-2019), The Commissioners The European Commission's political leadership [online]. European Commission [cit. 2014-11-01]. Dostupné online. 
  22. ↑ European Commission - PRESS RELEASES - Press release - The Juncker Commission: A strong and experienced team standing for change [online]. europa.eu [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  23. ↑ LANG, Václav. Kalousek: Portfolio pro Jourovou je facka Sobotkovi za politiku vůči Ukrajině. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-09-10 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  24. ↑ More prospective commissioners with questions to answer [online]. Corporate Europe Observatory [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  25. ↑ Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 27446671, PRIMAVERA CONSULTING s.r.o.
  26. ↑ Zkroťte si Jourovou. Šéf Volkswagenu si stěžoval na českou eurokomisařku u Junckera. aktualne.cz [online]. 18. 4. 2017. Dostupné online. 
  27. ↑ ‚Stávající portfolio odevzdávám v dobré kondici.‘ Vláda schválila nominaci Jourové na eurokomisařku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-08-26 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  28. ↑ Česko má poprvé místopředsedkyni Evropské komise. Jourová bude kontrolovat dodržování hodnot unie. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-09-10 [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. 
  29. ↑ Do práce dorazila nová Evropská komise. S mnoha velkými plány ale narazí. denikn.cz [online]. Deník N, 2019-12-02 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 
  30. ↑ „Přátelský rozchod.“ Jourová končí v ANO. Novinky.cz [online]. 2024-06-28 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  31. ↑ Evropský parlament schválil novou Evropskou komisi. www.novinky.cz [online]. Novinky.cz, 2024-11-27 [cit. 2024-12-02]. Dostupné online. 
  32. ↑ Z Bruselu za katedru. Až skončí jako komisařka, chce Jourová učit. Fakulta o ni stojí. Aktuálně.cz [online]. 2024-04-04 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  33. ↑ ECHO24. Bývalá eurokomisařka Jourová se stane prorektorkou UK. Platu se vzdá - Echo24.cz. www.echo24.cz [online]. 2024-12-13 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  34. ↑ Novou prorektorkou Karlovy univerzity je bývalá eurokomisařka Jourová - Tipy a rady - Vysoké školy. VysokeSkoly.cz [online]. 2025-01-05 [cit. 2025-01-31]. Dostupné online. 
  35. ↑ HOUSKA, Ondřej. Pod Babišem Česko nezhnědne, tvrdí Jourová, i když od něj odešla. Čím ho fascinuje Orbán nebo Merkelová?. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2025-05-02 [cit. 2025-05-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj