Věra Inberová

Věra Michajlovna Inberová
Narození 25. června 1890 nebo 7. července 1890
Oděsa
Úmrtí 11. listopadu 1972 (ve věku 82 let)
Moskva
Místo pohřbení Vvěděnský hřbitov
Povolání básnířka, novinářka, spisovatelka, překladatelka, prozaička a povídkářka
Žánr epická poezie, povídka a črta
Témata poezie
Významná díla The Girl from Nagasaki
Ocenění Stalinova cena
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
Medaile Za obranu Leningradu
Řád čestného odznaku
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Komunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka) Aleksandr Naumovič Frumkin
Ilya Strashun
Nathan Inber
Děti Žanna Vladimirovna Gauzněrová
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Michajlovna Inberová (rusky Ве́ра Миха́йловна И́нбер, 10. července 1890 Oděsa – 11. listopadu 1972 Moskva) byla ruská spisovatelka a novinářka.

Pocházela z vzdělané židovské rodiny; její otec Mojsej Šlencer byl majitelem nakladatelství a bratrancem Lva Davidoviče Trockého, matka byla učitelka.[1] Inberová začala přispívat do novin v roce 1910 a první básnickou sbírku vydala v roce 1912. Před první světovou válkou žila ve Francii a Švýcarsku. Po revoluci se usadila v Moskvě, ve dvacátých letech se hlásila k programu konstruktivismu a podílela se na tvorbě kolektivního románu Velké požáry. V roce 1934 byla spoluautorkou oslavné knihy o stavbě Bělomořsko-baltského kanálu.

Za druhé světové války žila v Leningradě a blokádu města popsala v knize Téměř tři roky, za kterou získala v roce 1946 Stalinovu cenu.[2] K jejím nejznámějším dílům patří autobiografie Když jsem byla maličká, poéma „Pulkovský poledník“ a text k písni „Dívenka z Nagasaki“. Publikovala divadelní skeče, dětské knihy i cestopisy, překládala do ruštiny díla Tarase Ševčenka, Paula Éluarda nebo Sándora Petöfiho.

Od roku 1943 byla členkou Komunistické strany Sovětského svazu.[3]

Byla třikrát vdaná – za novináře Natana Inbera, chemika Alexandra Frumkina a lékaře Ilju Strašuna. Její dcerou byla spisovatelka Žanna Gauznerová.

České překlady

  • Smrt Luny a jiné povídky. Ottovo nakladatelství 1941
  • Téměř tři roky. Nakladatelské družstvo Máje 1946
  • Místo na slunci a Leningradský deník. Mír 1950
  • Výbor z veršů. Svět sovětů 1950
  • Když jsem byla maličká. Státní nakladatelství dětské knihy 1957

Reference

  1. ↑ The New Yorker Dostupné online
  2. ↑ New York Times Dostupné online
  3. ↑ Jewish Virtual Library Dostupné online

Externí odkazy

Zdroj