Válka o dědictví mantovské

Válka o mantovské dědictví
konflikt: Třicetiletá válka
Trvání 1628–1630
Místo sever Itálie
Příčiny spor o dědictví
Výsledek Piemontská smlouva, vládcem Mantovy byl uznán vévoda z Nevers
Strany
podporovatelé vévody z Nevers:
Francouzské království Francie
Benátská republika Benátská republika
Mantovské vévodství Mantova 		podporovatelé vévody z Guastally:
Španělská monarchie Španělsko
Svatá říše římská Svatá říše římská
Savojsko-Piemont Savojsko
Velitelé
Francouzské království Karel I. Gonzaga
Francouzské království Ludvík XIII.
Francouzské království kardinál Richelieu
Francouzské království Henri II. de Montmorency
Francouzské království Charles de Schomberg 		Ferrante II. Gonzaga
Svatá říše římská Rombaldo XIII. z Collalto
Svatá říše římská Ottavio Piccolomini
Svatá říše římská Matyáš Gallas
Svatá říše římská Johann von Aldringen
Španělská monarchie Ambrosio Spinola †
Španělská monarchie Gonzalo Fernández de Córdoba
Savojsko-Piemont Karel Emanuel I.
Síla
Francouzské královstvíMantovské vévodství 14 000–20 000
Benátská republika 17 500 		Španělská monarchie 29 000–34 000
Svatá říše římská 30 000
Savojsko-Piemont 8 000–25 000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Válka o mantovské dědictví byla jednou z mnoha drobnějších válek během třicetileté války. Válka začala, když větev rodu Gonzagů vlastnící Mantovu a Monferrat vymřela po meči po smrti tří bratří Francesca IV., Ferdinanda a Vincenta II. Gonzagy. Během války byla Mantova 14 měsíců pleněna.

Historie

Římský císař Ferdinand II. podporoval Filipa IV. Španělského, kterému chtěl udělit tuto zem v léno. Dědictví ale také nárokoval příbuzný zemřelých vévodů z rodu Gonzagů Karel I., který získal podporu Francie a papeže Urbana VIII. Mantovu obsadila říšská vojska, oddíly španělského vojevůdce Ambrosia Spinoly a savojského vévody Karla Emanuela pak obsadily Monferrat. Z Mantovy si císařský generál Aldringen odvezl s sebou do Čech mantovský poklad a vzácnou knihovnu mantovského vévody.[1] Francouzská vojska pomáhající Karlu I. následně v červenci vpadla do Savojska. Jelikož rakouská vojska obsadila i Mantovu a tři dny ji pustošila,[2] byl uzavřen 13. října 1630 v Řezně mír mezi Francií a císařem, který byl výhodný pro rakouskou stranu, kardinál Richelieu však tuto smlouvu neratifikoval. Z důvodu hrozby švédského zásahu do konfliktu, císař ze svých podmínek slevil a nová smlouva o míru byla podepsána 6. dubna 1631 v Cherasku. Faktickým vítězem se tedy stal Karel I., který získal nové území.[3] Část území Monferratska musela ale být postoupena k Savojsku.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jan z Aldringenu. www.zamek-benesov.cz [online]. [cit. 2013-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-08. 
  2. ↑ a b Mantova, heslo na Lecyklopædii. leccos.com [online]. [cit. 2013-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-23. 
  3. ↑ Válka o mantovské dědictví, Cojeco

Související články

  • Bitva u Avigliany, jediná větší bitva vybojovaná za této války v roce 1630

Zdroj