Vrba vlnatá

Jak číst taxoboxVrba vlnatá
alternativní popis obrázku chybí
Vrba vlnatá (Salix lanata)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď vrbovité (Salicaceae)
Rod vrba (Salix)
Binomické jméno
Salix lanata
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrba vlnatá (Salix lanata) je subarktický až arktický druh vrby, vyskytující se hojně v polárních oblastech Sibiře, Skandinávie, Islandu, na Faerských ostrovech a v nejsevernějších oblastech Skotska. Ze Špicberk jsou známy pouze samčí rostliny.[2]

Popis

Vrba vlnatá je keř nepřesahující většinou výšku 1 metru (v severním Norsku až 3 m[2]). Hlavním rozpoznávacím znakem jsou plstnaté listy a stonky, ze stonků věkem se odění může vytrácet. Listy jsou řapíkaté, s okrouhlou čepelí širokou 2–4 cm a dlouhou 2–7 cm, zašpičatělou na konci a celistvým okrajem a podepřen dvěma palisty.

Rostliny jsou dvoudomé, kvetou v červenci až srpnu. Samčí květ obsahuje dvě tyčinky a samičí květ má 2–4 větvenou bliznu.[2]

Plodem je žlutá až červená tobolka o velikosti 5×2 mm.[2]

Ekologie

Roste hojně v tundře v širokém spektru biotopů: od arktických trávníků až po kamenná pole.[2][3] Častá je v místech, kde zůstává neroztátý sníh poměrně dlouhou dobu v rámci sezóny.[4]

Rozmnožování

Vrba vlnatá je dvoudomá, vytváří jedince oddělených pohlaví. Je proto obligátně cizosprašná a opylována je nejspíš pouze hmyzem.[5]Semena jsou opatřena chmýrem a šíří se tak účinně větrem.

Mimo to se často množí klonálně pomocí oddenků.[6]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. a b c d e Salix lanata - The Flora of Svalbard. svalbardflora.no [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-24. 
  3. SALIX LANATA L. – vrba / vŕba | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné online. 
  4. Salix lanata | Online Atlas of the British and Irish Flora. www.brc.ac.uk [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-15. (anglicky) 
  5. TOTLAND, Ørjan; SOTTOCORNOLA, Matteo. Pollen limitation of reproductive success in two sympatric alpine willows (Salicaceae) with contrasting pollination strategies. American Journal of Botany. 2001, roč. 88, čís. 6, s. 1011–1015. Dostupné online [cit. 2019-11-15]. ISSN 1537-2197. DOI 10.2307/2657082. (anglicky) 
  6. ARADOTTIR, Asa. Clonal variability of native willows (Salix pylicifolia and Salix lanata) in Iceland and implications for use in restoration. ICELANDIC AGRICULTURAL SCIENCES [online]. 2007 [cit. 2019-11-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj