Vojtěch Václav z Klebelsbergu

Vojtěch Václav z Klebelsbergu
Erb hrabat z Klebelsbergu
Erb hrabat z Klebelsbergu
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci:
5. května 1803 – 20. ledna 1812
Panovník František II./I.
Předchůdce August Antonín Josef z Lobkowicz
Nástupce Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz
Nejvyšší komorník Českého království
Ve funkci:
1791 – 1803
Panovník Leopold II., František II.
Nástupce Josef Jindřich Šlik
Hejtman Nového Města Pražského
Ve funkci:
1769 – 1791
Panovník Marie Terezie, Josef II., Leopold II.
Tajný rada
Císařský komorník
Narození 3. listopadu 1738
Libořice
Úmrtí 20. ledna 1812 (ve věku 73 let)
Praha
Choť 1. (1764) Gabriela Lažanská z Bukové (1737–1772)
2. (1773) Antonie Krakowská z Kolowrat (1736–1799)
Děti Anna, provdaná Hildprandtová (1772–1841)
František Josef (1774–1857)
Příbuzní tchán: Maxmilián Václav Lažanský z Bukové (1710–1767)
tchán:Filip Nerius Krakowský z Kolowrat (1686–1773)
švagr: Leopold Vilém Krakowský z Kolowrat (1728–1809)
švagr: Prokop Lažanský z Bukové (1741–1804)
Ocenění Císařský rakouský řád Leopoldův
1733 říšský hraběcí stav
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Václav hrabě z Klebelsbergu a Thumburgu (Adalbert Wenzel Malachias Karl Borromäus Reichsgraf von Klebelsbelrg und Thumburg) (3. listopadu 1738, Libořice[1] – 20. ledna 1812, Praha) byl český šlechtic a rakouský politik. Řadu let zastával funkce ve správě Českého království, nakonec byl nejvyšším maršálkem (1803–1812). Vlastnil statky v severních Čechách (Třebívlice).[2]

Životopis

Zámek Třebívlice, hlavní sídlo hrabat z Klebelsbergu

Pocházel z tyrolské šlechtické rodiny, která od 17. století vlastnila statky v severních Čechách a v roce 1733 získala říšský hraběcí titul. Narodil se na jednom z rodových sídel na zámku v Libořicích jako nejmladší syn hraběte Josefa Klementa z Klebelsbergu (1695–1757) a jeho manželky Ludmily Juliány z Lisova, po otci zdědil panství Třebívlice se statkem Děčany. Během jeho éry došlo k přestavbě třebívlické tvrze na zámek.[3] Od mládí působil ve správě Českého království, od roku 1762 byl radou apelačního soudu a od roku 1767 zemským soudcem. Díky dvěma sňatkům (Gabriela Lažanská, Antonie Kolovratová) pronikl mezi nejvyšší českou šlechtu s vlivnými konexemi, což předurčilo jeho další kariéru ve správě Českého království. Dlouhodobě zastával funkci hejtmana Nového Města Pražského (1769–1791), poté byl nejvyšším komorníkem Českého království (1791–1804[zdroj?]) a nakonec nejvyšším maršálkem (1803–1812).[4] V Praze sídlil v paláci na rohu Voršilské a Ostrovní ulice, který byl zbořen koncem 19. století. Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu. Zemřel ve svém pražském paláci, pohřben byl v Třebívlicích.

Rodina

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1764 v Manětíně s hraběnkou Gabrielou Lažanskou z Bukové (1737–1772), dcerou plzeňského krajského hejtmana Maxmiliána Václava Lažanského z Bukové.[5] Z tohoto manželství pocházela dcera Anna (1772–1841), provdaná za barona Františka Hildprandta (1771–1843). Po ovdovění se Václav Vojtěch z Klebelsbergu oženil podruhé v roce 1773 s hraběnkou Antonií Krakovskou z Kolovrat (1736–1799), dcerou nejvyššího purkrabího Filipa Krakovského z Kolovrat.[6] Antonie po své tetě Marii Anně Šlikové zdědila v roce 1771 statek Čakovice u Prahy, kde v letech 1773–1785 nechala přestavět zámek. Byla císařovninou dvorní dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[7] Měli spolu tři syny, z nichž významného postavení v politice i ve společenském dění v Čechách dosáhl prostřední František Josef (1774–1857), který po matce zdědil v roce 1799 Čakovice a po otci v roce 1812 Třebívlice.

Jeho švagry byli Leopold Vilém z Kolovrat (1728–1809), Prokop Lažanský z Bukové (1741–1804), prostřednictvím sňatku svého staršího bratra, generálmajora Prokopa Zikmunda z Klebelsbergu, byl spřízněn také s Aloisem Ugartem (1749–1817). Tito tři zastávali v letech 1782–1817 funkci nejvyššího kancléře (Kolovrat 1782–1796, Lažanský 1796–1802, Ugarte 1802–1817).

Odkazy

Reference

  1. ↑ ŠTĚPÁNEK, Jan: Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí (disertační práce); Praha, Univerzita Karlova, 2017; s. 295
  2. ↑ Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 328 ISBN 80-7185-200-7
  3. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984, s. 478–479
  4. ↑ PALACKÝ, František: Dílo Františka Palackého, kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; k vydání připravil Jaroslav Charvát; Praha, 1941; s. 410–411 dostupné online
  5. ↑ ŠTĚPÁNEK, Jan: Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí (disertační práce), Praha, Univerzita Karlova, 2017; s. 294–295
  6. ↑ Rodokmen Krakovských z Kolovrat dostupné online
  7. ↑ BORŮVKA, Vlastimil: Rodopis rodu pánů z Kolovrat in: Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat; Praha, 2000, s. 100 ISBN 80-85228-61-0

Zdroj