Voják a tanečnice
| Voják a tanečnice | |
|---|---|
| Žánr | komická opera |
| Skladatel | Bohuslav Martinů |
| Libretista | J. L. Budín (Jan Löwenbach) |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | čeština |
| Literární předloha | Titus Maccius Plautus: Pseudolus |
| Datum vzniku | 1926-1927 |
| Premiéra | 5. května 1928, Brno, Národní divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Voják a tanečnice (1927) je první operou Bohuslava Martinů napsanou na libreto J. L. Budína (pseudonym Jana Löwenbacha) podle Plautovy komedie Lišák Pseudolus. Skladatel ji psal, okouzlený Paříží, dadaismem a revuí, v letech 1926 až 1927.[1]
Charakteristika díla
Voják a tanečnice je svou formou velmi netradiční dílo, jež v sobě kombinuje revui, muzikál, operu, místy paroduje operetu, vystupuje i černošský jazzband. Hudba se liší od jiných oper Martinů (např. Julietta, Hry o Marii nebo Řecké pašije) a je přístupná i nejširšímu okruhu publika.[2] Na několika místech se objeví i baletní pantomima po způsobu Pařížské šestky.
Inscenační historie
Světová premiéra se konala v Brně, již rok po vzniku opery, 5. května 1928.[3] Další provedení však probělo až po čtyřiceti letech v Olomouci (1966). Od devadesátých let minulého století operu inscenovaly nejprve Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě (1990), poté Státní opera Praha (2000) a naposledy v roce 2014 Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni v režii Tomáše Pilaře a pod vedením dirigenta Petra Kofroně.[4] V roce 2015 byla tato inscenace provedena v Praze v Národním divadle v rámci festivalu Opera 2015.[5]
Osoby a první obsazení
| osoba | hlasový obor | premiéra (5. 5. 1928)[6] |
|---|---|---|
| Šimon, athénský občan | baryton | Arnold Flögl |
| Paní Malina, jeho choť | alt | Marie Hloušková |
| Kalidorus, jejich syn | tenor | Antonín Pelz |
| Pseudolus, jejich sluha | baryton | Zdeněk Otava |
| Bambula, radní a majitel tančírny | bas | Jaroslav Čihák |
| Fenicie, tanečnice u Bambuly | soprán | Alexandra Čvanová |
| Aloisie, Pseudolova milenka | alt | Marta Dobruská |
| Harpax, vojenský sluha ze Sparty | tenor | Karel Kosina |
| Kuchař | tenor | Václav Šindler |
| Domovnice | soprán | Jelena Ježićová |
| 1. lucerna | tenor | Bedřich Zavadil |
| 2. lucerna | tenor | Karel Kosina |
| 3. lucerna | tenor | Václav Šindler |
| Socha | bas | Vladimír Jedenáctík |
| Měsíc | tenor | Valentin Šindler |
| Černoška | soprán | Jožka Mattesová |
| Opilec | baryton | Ferdinand Pour |
| 1. aedil | tenor | Jan Špůrek |
| 2. aedil | bas | Adolf Brunner |
| Cato | mluvená role | Václav Fiala |
| Plautus | mluvená role | Ladislav Nechyba |
| Molière | mluvená role | Bohumil Nováček |
| Pán s parukou | mluvená role | Václav Fiala |
| Režisér | mluvená role | Vilém Skoch |
| Nápověda | mluvená role | Emil Randa |
| Kritik | mluvená role | Adolf Brunner |
| Strážník | mluvená role | Josef Tupý |
| Pět dukátů (soprány); athénští občané, lidé v Bambulově tančírně, tanečnice | ||
| Dirigent: | František Neumann | |
| Režie: | Ota Zítek | |
| Scéna a kostýmy: | Bohumil Babánek | |
Obsah opery
1.díl
Je noc. Na nebi svítí měsíc, na zemi lucerny. Kalidorus a jeho sluha Pseudolus čtou dopis od tanečnice Fenicie, Kalidovy milé. Píše v něm, že ji majitel tančírny Bambula prodal za dvacet dukátů jakémusi vojákovi. Vzal si zálohu a obdržel jeho pečeť. Tomu, kdo se prokáže stejnou pečetí a zaplatí dlužných pět dukátů, Bambula svou tanečnici vydá.
Pseudolos vezme Kalidora do Bambulovy tančírny, kde vrcholí přípravy na hostinu k majitelovým narozeninám. Kalidos žádá Bambulu, aby týden počkal, než sežene peníze, kterými by vyplatil Felicii, ale ten odmítá.
Šimon a jeho žena Malina hovoří o prodeji tanečnice Felicie jejich synovi Kalidorovi. Matka souhlasí, otec je proti výkupnému a chce rozhlásit po městě, aby jeho synovi nikdo žádné peníze nepůjčoval. Pseudolus se pokouší přesvědčit Šimona, aby vydal chybějící peníze. Do hry vstupují svými komentáři a požadavky nápověda, režisér a kritik, což vyvolá všeobecný chaos.
Do Bambulovy tančírny přichází vojenský sluha Harpax. Pseudolus se začne vydávat za Bambulova sekretáře a chce po Harpaxovi peníze. Ten odevzdává Pseudolovi list s pečetí pro Bambulu, nikoliv však peníze. Ty si Pseudolus půjčí od paní Mary, která mu pro chystané intriky sežene i vojenskou šavli a uniformu. Pseudolus pak nechává vše dopravit ke své milé Aloisii. Felicie sní o lepších časech a zpívá árii: „Když jsem tančila v Arkadii, ovečky pásl můj hoch“. Černoška zpívá song o svém chlapci v Liberii a přitom tančí.
2.díl
Pseudolova milá Aloisie se převléká za vojáka Harpaxe. Přichází Bambula. Aloisie už ve vojenském převleku dává Bambulovi dopis s pečetí. Ten slibuje, že vydá Felicii, jakmile dostane od vojáka peníze.
Kuchař vychvaluje Bambulovi své kuchařské umění a především užívání koření, které je jeho specialitou.
Přichází společnost a slaví Bambulovy narozeniny. Mezi hosty je přítomen i antický dramatik. Dav v čele s domovnicí protestuje proti otroctví žen. Feniciiny tančící přítelkyně se k protestujícím připojují.
Mezitím skutečný Harpax chce doručit peníze Bambulovi, který tuší, že je o lest a obviňuje vojáka a Pseudola z intrik. Bambula si uvědomuje, že byl napálen, oloupen a okraden. Do hry vstupuje Molière s obviněním, že Bambula používá jeho slavnou Harpagenovu scénu z Lakomce.
Kalidorus představuje rodičům svou přítelkyni Fenicii. Šimon ji hodnotí jako roztomilou a uvědomuje si, že kdysi „také měl roupy“. Ve finále si všichni s chutí zazpívají: „Pojďte s námi na skleničku!“
Instrumentace
Dvě flétny, dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty; dva lesní rohy, tři trubky, tři pozouny; tympány; klavír; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[7]
Nahrávka
- 2000: Roman Janál (Šimon), Jiřina Přívratská (Paní Malina), Robert Šicho (Kalidorus), Oldřich Kříž (Pseudolus), Pavel Klečka (Bambula), Anna Janotová (Fenicie), Jana Sýkorová (Aloisie), Jan Ondráček (Harpax), Tomáš Černý (kuchař); Orchestr a sbor Státní opery Praha, Vojtěch Spurný (dirigent) SO 0011-2611 neveřejná live nahrávka
Reference
- ↑ HERMAN, Josef. Rakvičkárna místo revue. Divadelní noviny [online]. Společnost pro Divadelní noviny, 2014-02-17 [cit. 2021-06-19]. Roč. 30. Dostupné online. ISSN 1210-471X.
- ↑ Voják a tanečnice (2014) [online]. Plzeň: Divadlo Josefa Kajetána Tyla, 2014 [cit. 2021-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-15.
- ↑ Programy/Divadla. S. 4. Národní listy [online]. 1928-05-05 [cit. 2021-05-27]. S. 4. Dostupné online.
- ↑ JANÁČKOVÁ, Olga. Voják a tanečnice. www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online.
- ↑ BARTOŠ STURZ, Jiří. Plzeňský Voják a tanečnice na festivalu Opera 2015. OperaPlus [online]. Opera PLUS, 2015-02-07 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. ISSN 1805-0433.
- ↑ Národní divadlo Brno – Online archiv – Voják a tanečnice [online]. Brno: Národní divadlo Brno [cit. 2021-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Databáze pramenů – Katalog skladeb – Voják a tanečnice [online]. Praha: Institut Bohuslava Martinů, 2012 [cit. 2021-05-28]. Dostupné online.
Literatura
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol.: Opera - Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018.1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 841-843
- BRABEC, Zbyněk: Bohuslav Martinů, Voják a tanečnice - Hudební komedie? Revue? Opera! Plzeň: Divadlo Josefa Kajetána Tyla, 2014.
