Hry o Marii

Hry o Marii
Žánr čtyři hry (drama–mirakl–pastorel–legenda)
Skladatel Bohuslav Martinů
Libretista různé texty
Počet dějství 4
Originální jazyk čeština
Premiéra 23. února 1935, Brno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hry o Marii, H. 236, je opera skladatele Bohuslava Martinů z roku 1934.

Na začátku 30. let 20. století se Martinů, prodlužující si svůj pobyt v Paříži, odvrátil od francouzské avantgardy a začal komponovat pro české scény jevištní díla na národní témata. Po Špalíčku začal zpracovávat různé mariánské a v širší rovině náboženské příběhy do cyklu, který příznačně nazval opera-špalíček.

Ve Francii se v té době dočkala velkého zájmu historická divadelní věda, např. práce teoretika Gastona Batyho, které za prvotní začátky evropského divadla označovaly hry ze středověku. Jeho znalcem byl i režisér a divadelník Jindřich Honzl, se kterým Martinů své záměry neustále konzultoval při komponování v letech 1933–1934.

Opera nakonec obsahuje čtyři příběhy, každý pocházející z jiné literární oblasti a každý také jinak zpracovaný. Rozdělena je do dvou dílů, z nichž každý má ještě kratší prolog a tzv. velkou hru (mirákl).

Obsah opery

I. díl

Panny moudré a panny pošetilé Liturgickou hru z 12. století přeložil, nebo spíš na její náměty nově zpracoval Vítězslav Nezval. Příběh o deseti pannách (Mt 25,1-13), které očekávají příchod Pána. Pošetilé ale vezmou s sebou málo oleje do svých lamp. Když Pán přijde, jejich lampy nehoří. Pošetilé panny shánějí olej a mezi tím ty prozíravé i s hořícími lampami vejdou s Pánem na hostinu a dveře se zavřou.

Mariken z Nimégue Vlámský námět z 15. století zpracoval Martinů původně podle francouzského překladu belgického spisovatele a dramatika Henriho Ghéona, až později dostal překlad Viléma Závady a na něj hotovou partituru upravil. Krásná Mariken se nechá ve městě svést ďáblem na cestu zla. V malém městečku ale vidí hru o Maškaronovi a Panně Marii a dává se na pokání, za což je její duše vykoupena.

II. díl

Narození Páně Montáž z nejrůznějších lidových textů řady vánočních her.

Sestra Paskalina V této části zpracoval Martinů legendu o sestře Paskalině, přeloženou Juliem Zeyerem, ale doplnil ji z různých dalších zdrojů - o komentující texty z latinské liturgie, ale i z moravské lidové poezie. Paskalina, která odešla z kláštera pro světskou lásku, je za nespáchanou vraždu svého milého odsouzena k upálení na hranici, odkud ji ale zachraňuje milost Panny Marie.

Uvedení

Martinů původně plánoval věnovat operu k dirigování Václavu Talichovi, ale ten v té době ještě nebyl ve vedení Národního divadla a tamní přípravy se tím mírně zdržely. To Hrám nečekaně pomohlo, protože o v té době velmi vyhledávaného skladatele projevili zájem i v Brně a premiéry se chystaly na obou scénách. V Národním divadle ale k ní nakonec nedošlo.

Světová premiéra opery proběhla 23. února 1935 bez přítomnosti Martinů v brněnském divadle v režii Rudolfa Waltera a za řízení dirigenta Antonína Balatky se Zorou Šemberovou v hlavních tanečních rolích. Výpravu vytvořil za úzké skladatelovy součinnosti František Muzika. V témže roce obdržel Martinů za svou operu státní cenu. Díky úspěchu se opera později hrála i na řadě jiných scén.

Literatura

  • ŠAFRÁNEK, Miloš. Divadlo Bohuslava Martinů. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1979. S. 59–63, 187–224. 
  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bohuslav Martinů, s. 242–245. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 86. 
  • MIHULE, Jaroslav. Martinů – osud skladatele. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0426-4. S. 207 ad.. 
  • ROZTOČILOVÁ, Klára. Opera Bohuslava Martinů „Hry o Marii“ z pohledu sbormistra. Brno, 2016. Diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta – Katedra kompozice, dirigování a operní režie. Vedoucí práce Josef Pančík. Dostupné online.
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 850–853. 

Externí odkazy

Zdroj