Vladimir Sofronickij

Vladimir Sofronickij
Základní informace
Narození 8. května 1901
Petrohrad
Úmrtí 29. srpna 1961 (ve věku 60 let)
Moskva
Příčina úmrtí rakovina
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Žánry klasická hudba
Povolání klavírista a hudební pedagog
Nástroje klavír
Ocenění Stalinova cena
zasloužilý umělecký pracovník RSFSR
Leninův řád
Řád čestného odznaku
Web www.sofronitsky.ru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Vladimirovič Sofronickij (nebo Sofronitzky, rusky Владимир Владимирович Софроницкий, 25. dubnajul./ 8. května 1901greg. – 29. srpna 1961) byl rusko-sovětský pianista, nejlépe známý jako interpret skladeb Alexandra Skrjabina a Frédérica Chopina. Jeho dcerou je kanadská pianistka Viviana Sofronitsky.

Život

Vladimir Sofronickij se narodil v Petrohradě otci, učiteli fyziky, a matce z umělecké rodiny. V roce 1903 se jeho rodina přestěhovala do Varšavy, kde začal hrát na klavír s Annou Lebedevou-Getcevich, studentkou Nikolaje Rubinsteina,[1] a později (ve věku devíti let) s Aleksandrem Michalowskim.[2]

Od roku 1916 do roku 1921 studoval Sofronickij na Konzervatoři v Petrohradě pod vedením Leonida Nikolajeva,[3] kde mezi jeho spolužáky byl Dmitrij Šostakovič, Maria Judina a Elena Skrjabina, nejstarší dcera zesnulého skladatele Alexandra Skrjabina. V roce 1917 se setkal s Elenou Skrjabinou a oženil se s ní v roce 1920.[4] Sofronickij byl uznáván jako vynikající pianista mj. skladatelem Alexandrem Glazunovem a muzikologem a kritikem Alexandrem Ossovským.

První sólový koncert měl v roce 1919[4] a své jediné zahraniční turné ve Francii v letech 1928 až 1929.[5] Jen jednou pak vystupoval mimo Sovětský svaz, bylo to v rámci Postupimské konference v roce 1945, kdy byl pověřen Stalinem hrát pro spojenecké vůdce.[4]

Sofronickij učil na Leningradské konzervatoři v letech 1936 až 1942 a poté, až do své smrti na Moskevské konzervatoři.[6] V roce 1943 mu byla udělena Stalinova cena první třídy[7] a v roce 1942 byl vyhlášen Ctěným umělcem RSFSR.

Repertoár Sofronického zahrnoval díla Skrjabina, Chopina, Schuberta, Schumanna, Liszta, Beethovena, Ljadova, Rachmaninova, Metnera, Prokofjeva, a dalších.

Uznání a nahrávky

Ačkoli byl na Západě málo známý, dostávalo se Sofronickému v jeho rodné zemi nejvyšší úcty. Sviatoslav Richter a Emil Gilels vzhlíželi k Sofronickému jako ke svému pánovi.[8] Když se Gilels dozvěděl o Sofronitského smrti, údajně řekl, že "zemřel největší pianista na světě".

Sofronického nahrávky byly vydávány takovými vydavatelstvími jako Arkadia, Arlecchino, Chant du Monde, Denon Classics, Multisonic, Urania a Vista Vera, stejně jako značkami Philips Great Pianists of the Twentieth Century Brilliant Classics (box 9 CD). Sofronického nahrávky dokumentují jednu z nejintenzivnějších a nejintimnějších pianistických osobností 20. století.[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Sofronitsky na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Clavier. Instrumentalist Company. 2005. p. 18.
  2. ↑ Edward Greenfield; Ivan March; Robert Layton (1 January 1996). The Penguin guide to compact discs yearbook, 1995. Penguin Books. p. 499. ISBN 9780140249989.
  3. ↑ Allan B. Ho; Dmitry Feofanov. The Shostakovich Wars. Ho and Feofanov. pp. 90
  4. ↑ a b c International Piano Quarterly: IPQ. Gramophone Publications. 1998. p. 56.
  5. ↑ Russian Life. Rich Frontier Publishing Company. 2001. p. 14.
  6. ↑ S. Shlifstein (2000). Sergei Prokofiev: Autobiography, Articles, Reminiscences. The Minerva Group, Inc. pp. 332–. ISBN 978-0-89875-149-9
  7. ↑ USSR Information Bulletin. Embassy of the Union of the Soviet Socialist Republics, 1943.
  8. ↑ Софроницкий Владимир Владимирович — пианист | Филармония имени Д. Д. Шостаковича. Софроницкий Владимир Владимирович [online]. [cit. 2021-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-26. (rusky) 
  9. ↑ The New Grove Dictionary of Music and Musicians. United Kingdom, United States: Oxford University Press. ISBN 1-56159-174-2

Externí odkazy

Zdroj