Vladimir

Vladimir
Владимир
Pohled na Vladimir
Pohled na Vladimir
Vladimir – znak
znak
Vladimir – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice 56°7′43″ s. š., 40°24′21″ v. d.
Nadmořská výška 150 m n. m.
Časové pásmo UTC+3[1]
Stát RuskoRusko Rusko
Federální okruh Centrální
Oblast Vladimirská
Vladimir na mapě
Vladimirská oblast na mapě Ruska
Vladimir
Vladimir
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 124,6 km²
Počet obyvatel 352 347 (2021)[2]
Hustota zalidnění 2 828,1 obyv./km²
Etnické složení Rusové
Náboženské složení pravoslaví
Správa
Starosta Sergej Sacharov
Vznik 990
Oficiální web www.vladimir-city.ru
Telefonní předvolba +7 4922
PSČ 600000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir (rusky Владимир) je hlavní město Vladimirské oblasti ve středním Rusku, na levém břehu řeky Kljazmy, přibližně 190 km severovýchodně od Moskvy. Žije zde přibližně 352 tisíc[2] obyvatel.

Historie

Zlatá brána, Vladimir

Nejstarší stopy osídlení představují tři archeologicky doložené hrobky z období mladšího paleolitu na předměstí Vladimiru zvaném Sungir. Hypatiova kronika zmiňuje jako rok založení města Vladimíra kyjevským knížetem Vladimirem Svjatoslavičem letopočet 990. Oficiálně Vladimir založil v roce 1108 kníže Černigova, Vladimír Monomach, který také město opevnil. Monomachův vnuk Andrej Bogoljubskij asi o 50 let později přestěhoval knížecí sídlo ze Suzdalu do Vladimiru. Od roku 1157 byl sídelním městem knížete Vladimirsko-suzdalského knížectví, jednoho z nástupnických států Kyjevské Rusi).

Město zažívalo svůj rozkvět až do dobytí a zpustošení Tatary 7. února 1238. Dobyla je vojska Zlaté hordy pod vedením Batu Chána. Za vlády Alexandra Něvského (1252–1263) si Vladimir udržel politickou nadvládu nad ruskými městy. V letech 1299–1317 byl sídlem metropolity. Význam Vladimíru zásadně poklesl, když v roce 1328 Ivan Kalita zvolil za nové hlavní knížectví město Moskvu. Teprve v 18. století město zažilo nový vzestup, v roce 1719 se stalo hlavním městem provincie. Od třicátých let 19. století se město začalo rozvíjet díky nástupu průmyslu, k němuž výrazně přispělo připojení města k železniční trati z Moskvy do Nižního Novgorodu v roce 1861. Hlavním městem Vladimirské gubernie byl Vladimir od roku 1796 až do roku 1929. V letech 1929 až 1944 patřil do Ivanovské oblasti (do roku 1936 označovaná jako Ivanovská průmyslová oblast). Poté v roce 1944 vznikla Vladimirská oblast. Zdejší věznice Vladimirovka fungovala již od dob Kateřiny II. Ve stalinské éře sloužila jako vězení pro disidenty.

Současnost

Vladimir se nachází v převážně zemědělském regionu. Je to také železniční uzel. Jeho hlavními průmyslovými odvětvími jsou tkalcovský průmysl, konzervárenský průmysl, výroba chemických produktů, jemného náčiní a automobilových součástek.

Památky

Uspenský chrám
Pokrovský chrám na řece Něrli
Vladimirská ikona
  • chrám Nanebevzetí přesvaté Bohodorice (Uspenskij sobor) (1158–1161), poutní katedrální chrám, v němž byla ctěna Vladimirská madona, pravděpodobně nejuctívanější a jedna z nejstarších ruských ikon, nyní nahrazená kopií, (originál je vystaven v Treťjakovské galerii v Moskvě)
  • chrám Pokrova na řece Něrli
  • Zlatá brána (1164), součást hradeb opevnění proti Mongolůnm
  • Chrám sv. Dmitrije
  • několik klášterů
  • Pomník k 850. výročí založení města

Významné osobnosti

Partnerská města

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. ↑ a b Dostupné online. [cit. 2022-09-27]
  3. ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Pátá mezinárodní, s. 128. 

Externí odkazy

Zdroj