Vitalij Bianki
| Vitalij Valentinovič Bianki | |
|---|---|
 | |
| Narození |
30. lednajul. / 11. února 1894greg. Petrohrad |
| Úmrtí |
10. června 1959 (ve věku 65 let) Petrohrad |
| Místo pohřbení | Bogoslovský hřbitov |
| Povolání | spisovatel, autor dětské literatury, novinář, ornitolog, přírodovědec a učitel |
| Alma mater | Petrohradská státní univerzita |
| Žánr | literatura pro děti a animal literature |
| Témata | literární tvorba a literatura pro děti |
| Rodiče | Valentin Lvovič Bianki |
| multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vitalij Valentinovič Bianki (11. února 1894 – 10. června 1959) byl ruský autor přírodopisných knih pro děti, z nichž nejznámější jsou Lesní noviny. A taky Sýkorčin kalendář.
Život a tvorba
Jeho rodina pocházela z Německa, jeho pradědeček se jmenoval Weiss a byl operní pěvec, který si kvůli reklamě poitalštil jméno na Bianchi.[1] Otcem Vitalije Biankiho byl entomolog, člen Petrohradské akademie věd Valentin Lvovič Bianki.
Fyziku vystudoval na Petrohradské univerzitě. V mládí se věnoval také fotbalu, s klubem Unitas se stal roku 1913 přeborníkem Petrohradu. Zúčastnil se mnoha zoologických expedic, ale strohá akademická věda ho nebavila a raději se vydal cestou popularizace vědy, především mezi dětmi. Práce v časopise Nový Robinson, kde vedl rubriku o přírodě, jej inspirovala k jeho vrcholnému dílu Lesní noviny na každý rok (první vydání 1928), kde popisoval život v přírodě formou žurnalistických útvarů, jako je reportáž, kvíz nebo fejeton.
Politika
Během říjnové revoluce bojoval na straně eserů, proto byl sledován sovětskou tajnou policií.[2] V roce 1921 byl krátce vězněn v Bijsku, kde pak působil jako učitel a správce muzea. V roce 1925 byl odsouzen ke tříletému vyhnanství ve Střední Asii. Znovu byl zatčen v letech 1932 a 1935, ale pro nedostatek důkazů a na přímluvu známých spisovatelů byl propuštěn. Velké vlastenecké války se nezúčastnil kvůli srdeční vadě, před blokádou Leningradu byl evakuován na Ural.
Dílo
- Lesní noviny (ilustrace Antonín Pospíšil)
- Mravenečkova dobrodružství (ilustrace Vilma Lesková)
Podle jeho předlohy natočil režisér Agasij Babajan film Cesta nezištné lásky (1971).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vitalij Valentinovič Bianki na Wikimedia Commons
- Vitalij Valentinovič Bianki v Československé bibliografické databázi
