Vilém III. Lucemburský

Vilém III. Nizozemský
Portrét krále Viléma III. z roku 1856
Narození	19. února 1817 Palác národa
Úmrtí	23. listopadu 1890 (ve věku 73 let) Het Loo
Místo pohřbení	Nieuwe Kerk
Povolání	politik a soudce
Ocenění	velkokříž Řádu nizozemského lva (1827) Řád slona (1849) Řád sv. Mauricia a sv. Lazara Řád sv. Ondřeje Řád černé orlice … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	Reformovaná nizozemská církev
Choť	Žofie Württemberská (od 1839)[1] Emma Waldecko-Pyrmontská (od 1879)[1]
Děti	Vilém Oranžský Mořic NIzozemský Alexandr Oranžský[2] Vilemína Nizozemská
Rodiče	Vilém II. Nizozemský a Anna Pavlovna Ruská
Rod	Oranžsko-Nasavští
Příbuzní	Alexandr Nizozemský, Arnošt Kazimír Nizozemský, Hendrik Nizozemský a Žofie Nizozemská (sourozenci)
Funkce	lucemburský velkovévoda (1849–1890) nizozemský král (1849–1890)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém III. Nizozemský, (Willem Alexander Paul Frederik Lodewijk, 19. února 1817 v Bruselu – 23. listopadu 1890 v Het Loo) z dynastie Oranje-Nassau byl v letech 1849 až 1890 nizozemský král, lucemburský velkovévoda a v letech 1849 až 1866 vévoda limburský. Jako následník nizozemského trůnu nesl v letech 1840–1849 titul princ Oranžský.

Původ

Vilém III. byl synem Viléma II. a jeho ženy Anny Pavlovny, sestry ruského cara Alexandra I.

První manželství

18. července 1839 se ve Stuttgartu oženil s Žofií Württemberskou. Královský pár sídlil v paláci Noordeinde. Manželství nelze nazvat šťastným, především pro velký rozdíl povah obou partnerů. Žofie byla žena liberálně a intelektuálně založená, Vilém byl spíš jednoduchý člověk, konzervativec vychovaný v armádě, a líbil se mu vojenský způsob života. Uprostřed rodinných hádek zakázal intelektuální výchovu ve svém domě, za což ho královna Viktorie, udržující korespondenci s Žofií, nazvala „nevychovaným hulvátem“; na druhé straně stály jeho mimomanželské avantýry. Dalším důvodem napětí v manželství byla jeho náladovost: jeden den se s někým nepohodl do krajnosti, druhý se k němu choval maximálně vstřícně a vychovaně. Později se k neshodám mezi manželi přidaly i neshody se syny.

Z manželství vzešly tři synové:

• 1. Vilém (4. 9. 1840 Haag – 11. 6. 1879 Paříž), korunní princ a následník trůnu, svobodný a bezdětný^[3]
• 2. Mořic (15. 9. 1843 Haag – 4. 6. 1850 tamtéž)^[4]
• 3. Alexandr (25. 8. 1851 Haag – 21. 6. 1884 tamtéž), po smrti svého bratra Viléma následník trůnu, svobodný a bezdětný^[5]

Druhé manželství

Žofie v roce 1877 zemřela a Vilém se rozhodl znovu se oženit. Kandidátkami byly mezi jinými i princezna Pavlína Waldecko-Pyrmontská z malého německého knížectví a princezna Thyra Dánská. Nakonec se Vilém oženil s mladší sestrou Pauliny, Emmou. Jeho rozhodnutí vyvolalo námitky, neboť nevěsta byla o 41 let mladší, nakonec však se volba ukázala šťastnou, Emma se projevila jako žena srdečná a poddajná, zmizelo napětí jak v rodině, tak mezi parlamentem a králem. Měla dobrý vliv na nestálou a náladovou osobnost královu a manželství bylo mimořádně šťastné. Poslední desetiletí Vilémovy vlády bylo bezpochyby nejlepší.

Pár měl jediného potomka:

• Vilemína (31. 8. 1880 Haag – 28. 11. 1962 Apeldoorn), nizozemská královna v letech 1890–1948^[6]

  ⚭ 1901 Jindřich Meklenbursko-Zvěřínský (19. 4. 1876 Schwerin – 3. 7. 1934 Haag)^[7]

Ze čtyř Vilémových dětí z obou manželství se dospělosti dožily tři – synové Vilém a Alexandr z prvního manželství a dcera Vilemína z manželství druhého. Oba dva synové však zemřeli ještě za Vilémova života – starší Vilém v roce 1879, mladší Alexandr v roce 1884. Dědičkou trůnu se tak naprosto neočekávaně stala ve svých čtyřech letech nejmladší Vilemína, v době otcovy smrti o šest let později (1890) v roce desetileté dítě.

Vláda

Vilém nesouhlasil s ústavními změnami, se kterými započal v roce 1848 jeho otec, král Vilém II. a jeho první ministr Johan Rudolph Thorbecke. Vilém II. a jeho snacha Žofie považovali tyto změny za nezbytné pro záchranu monarchie, zatímco princ Vilém je bral jako nepotřebné omezení královské moci a přál si vládnout jako jeho děd Vilém I. Za předpokladu, že by měl vládnout konstituční monarchii, se dokonce rozhodl přenechat svá práva na trůn svému mladšímu bratrovi, princi Jindřichovi, jeho matka ho však od tohoto kroku odvrátila. O rok později se Vilém po smrti svého otce stal králem Nizozemska. Vilém poté, co jeho nejstarší syn dosáhl věku 18 let, opakovaně zvažoval možnost abdikace, nakonec se však vždy rozhodl na trůně setrvat.

Prvním činem jeho vlády byla inaugurace kabinetu premiéra Thorbecka, liberálního architekta nizozemské ústavy z roku 1848, který monarcha zdědil. V roce 1867 přistoupil na návrh Napoleona III. na „odkup“ Lucemburského velkovévodství, ale jeho návrh málem vyvolal válku mezi Francií a Pruskem; tento nepopulární krok nakonec vedl k tomu, že Lucembursko se stalo nezávislou zemí.

Přes všechny neshody s parlamentem byl Vilém III. velmi populární mezi svými Holanďany, k nimž se choval vždy velmi srdečně a otevřeně.

Král v roce 1887 vážně onemocněl a v roce 1890 zemřel. Vilemína byla ještě útlého věku (10 let), královna Emma se tedy stala regentkou své dcery do jejích 18. narozenin v roce 1898. Protože Lucemburské velkovévodství podle svých zákonů mohlo být děděno pouze v mužské linii, získal jeho trůn velkokníže Adolf Lucemburský, dříve vévoda z Nassau.

Vilém byl pochován v královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delftu, místě posledního odpočinku nizozemské panovnické rodiny.

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Guillermo III de los Países Bajos na španělské Wikipedii, Wilhelm III Holenderski na polské Wikipedii a William II of the Netherlands na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém III. Nizozemský na Wikimedia Commons

Předchůdce: Vilém VI. Oranžský

Oranžský kníže 1840–1849

Nástupce: Vilém, kníže Oranžský

Předchůdce: Vilém II. Nizozemský

Nizozemský král 1849–1890

Nástupce: Vilemína

Předchůdce: Vilém II. Nizozemský

Lucemburský velkovévoda Vilém II. 1849–1890

Nástupce: Adolf Lucemburský

Předchůdce: Vilém II. Nizozemský

Limburský vévoda 1849–1866

Nástupce: - (zánik vévodství)

Zdroj