Viliam Thurzo

Prof. MUDr. Viliam Thurzo, DrSc., dr. h. c.
Narození 13. listopadu 1912
Komárno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. března 1984 (ve věku 71 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost slovenská
Alma mater Lékařská fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Povolání lékař, vysokoškolský pedagog
Zaměstnavatel Ústav experimentální onkologie SAV
Ocenění Řád práce (1972)
Státní cena Klementa Gottwalda (1973)
Řád republiky (1982)
Politická strana Komunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Viliam Thurzo (13. listopadu 1912 Komárno – 2. března 1984 Bratislava) byl slovenský lékař, onkolog a cytopatolog, profesor Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, akademik SAV i ČSAV, laureát Státní ceny Klementa Gottwalda. Zabýval se zejména výzkumem národorotvorných virů (onkovirologií).

Život

Narodil se 13. listopadu 1912 v Komárně v levicově orientované rodině; jeho otec bojoval na straně Maďarské republiky rad a po potlačení revoluce mu hrozila smrt zastřelením.[1] V roce 1925 se s rodiči přestěhoval do Banské Bystrice; na tamním gymnáziu v roce 1932 maturoval a začal studovat medicínu na Komenského univerzitě.[1] V tomtéž roce vstoupil do Komunistické strany Československa. O tři roky později (1935) se stal předsedou Spolku socialistických akademiků v Bratislavě.[2]

Po ukončení studia v roce 1940 (MUDr.) nastoupil jako mladý lékař do tatranského sanatoria, kde se zakrátko stal přednostou klinické laboratoře.[2] Zapojil se do protifašistického odboje a do přípravy Slovenského národního povstání; po jeho potlačení přešel do ilegality.[1] Od 7. února 1945 do 18. září 1945 byl členem Sboru pověřenců, výkonného orgánu Slovenské národní rady, a zastával v něm post pověřence pro zdravotnictví.[3]

V roce 1946 založil Ústav pro výzkum a léčení nádorů, který byl později přetvořen na Ústav experimentální onkologie SAV. Ředitelem tohoto ústavu byl od roku 1946 až do roku 1982.[4] Z původní azylové nemocnice pro pacienty s pokročilými formami rakoviny začal budovat moderní experimentálně klinický komplex. Stal ze zakladatelem experimentální onkologie na Slovensku. Z jeho iniciativy byla ustavena samostatná katedra onkologie, radiologie a nukleární medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě[2] a Thurzo byl dlouhá léta jejím vedoucím.[5]

Jako jeden z prvních ve střední Evropě rozpracoval koncepci nádorové virologie a inicioval výzkum onkogenních (rakovinotvorných) virů.[6] Pod jeho vedením se zrodil objev viru B 77 (Bratislava 77), který způsobuje zhoubné bujení sarkomového typu u ptáků.[1] Za tento objev obdržel Thurzo a jeho dvě spolupracovnice v roce 1973 Státní cenu Klementa Gottwalda.[7] Stal se členem Slovenské akademie věd (1953 člen korespondent, 1975 akademik) i Československé akademie věd (1973 člen korespondent, 1977 akademik). V roce 1978 byl zvolen zahraničním členem Akademie věd Německé demokratické republiky.[4] Čestné členství mu udělily Bulharská a Maďarská onkologická společnost.[5] Téměř třicet let byl hlavním redaktorem mezinárodního odborného onkologického časopisu Neoplasma.[2] Působil i jako expert Světové zdravotnické organizace v Ženevě pro zhoubné nádory.[1]

Angažoval se v mírovém hnutí. Byl předsedou Slovenské mírové rady a místopředsedou Československého mírového výboru. V roce 1977 se stal členem předsednictva Světové rady míru.[5] a byl též členem Pugwashského výboru.[1]

Viliam Thurzo zemřel po dlouhé těžké nemoci dne 2. března 1984 v Bratislavě.[8][5]

Dílo

Publikoval více než devadesát původních vědeckých prací v československých a mezinárodních odborných časopisech.[5] Knižně:

  • Rakovina a boj proti něj (1953)
  • Úvod do onkológie (s kolektivem, 1972)
  • Základy onkológie (s kolektivem, 1978)

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f ZACHAR, Jozef. Za akademikem Viliamem Thurzem. Rudé právo. 10. 3. 1984, roč. 64, čís. 60, s. 2. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e ŠIMKOVIČ, Dušan. Sedemdesiate narodeniny akademika Viliama Thurzu. Vesmír, přírodovědecký časopis Československé akademie věd. 1983, roč. 62, čís. 1, s. 24. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ BUCHVALDEK, Miroslav, et al. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1986. 714 s. S. 623–624. 
  4. ↑ a b c d e f Malá československá encyklopedie. Díl 6., Š–Ž. Praha: Academia, 1987. 928 s. cnb000125650. Heslo „Viliam Thurzo", s. 207. 
  5. ↑ a b c d e f Zemřel akademik V. Thurzo. Rudé právo. 3. 3. 1984, roč. 64, čís. 54, s. 1–2. Dostupné online. 
  6. ↑ ŘÍMAN, J. К šedesátým narozeninám Viliama Thurza. Vesmír, přírodovědecký časopis Československé akademie věd. 1972, roč. 51, čís. 10, s. 314. Dostupné online. 
  7. ↑ Vyznamenání k 1. máji. Státní ceny Klementa Gottwalda. Rudé právo. 30. 4. 1973, roč. 53, čís. 101, s. 2. Dostupné online. 
  8. ↑ ŠIMKOVIČ, Dušan. Zomrel akademik Viliam Thurzo. Vesmír, přírodovědecký časopis Československé akademie věd. 1984, roč. 63, čís. 5, s. 156. Dostupné online. (slovensky) 
  9. ↑ Seznam čestných doktorů Lékařské fakulty Uppsalské univerzity [online]. Uppsalská univerzita (webové stránky) [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. (švédsky) 
  10. ↑ Seznam nositelů plakety Za zásluhy o vědu a lidstvo [online]. Masarykův ústav a Archiv AV ČR (webové stránky) [cit. 2022-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-20. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj