Vilém Ignác Petters

Vilém Ignác Petters
Vilém Petters
Vilém Petters
Narození 6. července 1826
Blatná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 29. července 1875 (ve věku 49 let)
Praha-Malá Strana
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí kardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání lékař a pedagog
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Ignác Petters (6. července 1826 Blatná[1] – 29. července 1875 Praha-Malá Strana[2]) byl český lékař, od roku 1864 profesor kožních a příjičných nemocí na pražské univerzitě. Zkoumal chemické procesy v lidském těle. Objevil acetonurii při cukrovce. Je autorem řady odborných prací.

Život

Narodil se 6. července 1826[3] v Blatné jako syn hospodářského ředitele. Roku 1838 vstoupil na gymnázium v Klatovech, odkud přešel na malostranské gymnázium v Praze. Po jeho absolvování se na přání otce nechal zapsat na pražskou techniku, ale láska k přírodním vědám ho v následujícím roce přivedla na filosofii a nakonec na medicínu. Během studií se rovněž věnoval botanice a chemii.[4] Chemie, zvláště organická, se v té době dostávala do popředí zájmu lékařského výzkumu, protože dokázala vysvětlit jevy, které nebylo možné objasnit mikroskopickým pozorováním. Teoretický základ pro ni položil Justus von Liebig.[5]

Roku 1851 se stal asistentem profesora Lercha[5] v zoochemickém ústavu, následujícího roku získal titul doktora medicíny a o rok později doktora hojičství (chirurgie). Byl přijat na místo asistenta na první klinice vnitřních nemocí, kde pořádal přednášky pro hostující zahraniční lékaře.[4]

V roce 1857 byl jmenován docentem pro nemoci břišní. Roku 1860 mu byl udělen i titul docenta prsních nemocí. Po smrti profesora Čejky se roku 1863 stal primářem pro kožní a příjičné nemoci ve všeobecné nemocnici. O rok později se habilitoval na mimořádného profesora v témže oboru.[4]Od roku 1865 pořádal přednášky pro české studenty, některé i v češtině. Byly velmi oblíbené, soustředil se v nich na praktické příklady z vlastního výzkumu.[5]

Petters byl rovněž veřejně činný. V roce 1848 spoluzakládal přírodovědecký spolek Lotos. V pozdější době zastával funkci místopředsedy[4] a nakonec předsedy spolku českých lékařů.[6] Prosazoval používání českého jazyka na univerzitě.[4]

Zemřel 29. července 1875 na zástavu srdce.[6] Dnes je z výsledků jeho výzkumu zřejmě nejznámější objev acetonurie při cukrovce.[3]

Dílo

Petters byl autorem řady odborných prací v samostatných publikacích i časopisech.[4] Je autorem těchto monografií:[7]

  • K otázce o přenesení příjice chráničkami (1872)
  • O způsobu léčení příjice povšechné (1874)
  • Čtyři případy lupenky léčené roztokem utrýchu (roztokem Fowler-ovým) (1875)
  • Poslední epidemie neštovic v Praze (1872–1873) (1875)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ atriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
  3. ↑ a b ČERNÁ, Věra. Petters Vilém [online]. Praha: Vít Černý, 2003-04-02 [cit. 2011-11-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f Dr. Vilém Ignác Petters. Národní listy. 1875-07-30, roč. 15, čís. 207, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-11-06]. 
  5. ↑ a b c Dr. Prof. Dr. Vilém Petters. Světozor. 1875-09-24, roč. 9, čís. 39, s. 459. Dostupné online [cit. 2011-11-06]. 
  6. ↑ a b prof. dr. Vilém Petters. Národní listy. 1875-07-31, roč. 15, čís. 208, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-11-06]. 
  7. ↑ Podle seznamu prací v katalogu NK ČR

Externí odkazy

Zdroj